Brazil

Ne, prostě to nejde. Ani napodruhé. Miluji Gilliamovy filmy, miluji antiutopie, ale Brazil mě prostě nevzal. Celé to prostředí pseudo parodicko-byrokratické totality mě nijak zvlášť nezaujalo a i když jednotlivé gagy v jeho rámci fungují a opraváři jako superhrdinové, plastická chirurgie zkrášlující až k smrti a teroristické útoky které všichni ignorují (pokud zrovna nehledají svoji utrženou nohu) jsou velice zábavné, ale stejně nejsou ničím víc než montypythonovskými skeči dotaženými ad absurdum, rozmělněnými v nezajímavém příběhu a hromadě vyšinutostí. Sám sobě se divím PROČ? se mi to nelíbilo, vždyť já si v šílenství a depresi vyloženě libuji, ale tohle mi prostě nesedlo. 6/10 (12.10.2007)

Tenhle film doslova miluju. Ty dvě hodiny jsou absolutním gejzírem skvělých nápadů. A taky obsahuje kvanta různých zajímavých detailů, jako například pes se zalepenou řití, nebo plakáty zaručující bezpečnou dovolenou. Přijde mi to jako takový zfilmovaný mišmaš Kafkova Procesu a Orwellovo 1984. Sny o létání jsou opravdu působivé a navíc k tomu přihrává skvostná hudba. Gilliam je génius. Tohle je jeho nej. (15.11.2004)

"1989 a 1/2" - to "a půl" je přesné, neboť Orwellovu dystopii přesahuje Brazil "Ústředními službami", díky nimž si mohl o totalitní společnosti udělat jasnou představu i zkušenost s ní postrádající britský divák. I jinak se tu najde leccos montypythonovského. První cca hodina i závěr vynikající, prostřední část je slabší, trochu slabomyslná (asi od chvíle, kdy se Sam konečně setká s Jill, až do jeho zatčení - po celoou tu dobu se on sám chová jako oligofren, což vůbec nekoresponduje s tím, jak je jeho osoba zpočátku nastíněna). Tudíž ne úplně vyvážené, což ale může být i tím, že jsem si právě v uvedeném předělu zašel do ledničky. Proto z pěti hvězd neslevuji, ostatně i s onou výhradou je Brazil film, u nějž se pod pět jít nedá. PollyJean pořád že Terry, Terry, musíš vidět a prej Dvanáct opic. Nic moc. Kletba bratří Grimmů spíš průser. Quijot vynikající, skvělý, ale terpve teď, po Brazilu, konečně chápu pojem Terry Gilliam. Američtí producenti ve své tuposti dotvořili filmu alternativní závěr, který nejen že ho zcela popírá, ale kterým navíc objasnili, že sami patří k těm, co na vytvoření "Brazilu" intenzivně spolupracují. Divák má věřit, že skrz zdevastovanou mrtvou krajinu za reklamními ohradami města se dá utéct někam ke kravičkám a ovečkám: https://www.youtube.com/watch?v=6RCvs3cA6PU&NR=1 Ještě že je to aspoň tak krásně béčkové. (16.11.2019)

(1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu. (27.09.2017)

"Ale teroristické útoky pokračují již 13. rokem. - Štěstí začátečníka." Vidět tenhle film v kině je zážitek. Humor i krutost, fantazie i naprostá šeď. Vše v jednom. Racionalita ad absurdum, kdy vyslýchaní si od mučitelů půjčují na proces vůči sobě. "Pokud se přiznáte k sedmi až osmi obviněním, náklady bychom měli udržet v míře, kterou byste si mohl dovolit." Je to gejzír fantazie a právě proto, že se neuzavírá do čistě do dramatu nebo čistě do satiry, mě film tolik oslovil. S Orwellem to nejvíc pojí poslední věta: "Unikl nám." ("Zemřít a přitom je nenávidět, to je svoboda."). (03.10.2005)