Těžká léta československého filmu

Což o to, zajímavé informace se člověk doví, ale forma pořadu je poněkud hodně odfláklá. Výpovědi jednotlivých osob jsou pouštěny hned za sebou, žádná mezera není ani mezi řečí hosta ve studiu a předtočenou řečí s pamětníky - působí to nakonec hrozně neuspořádaně a zmatečně. Navíc u některých ukázek vůbec není jasné, jak souvisí s probíraným tématem (dnes například asi tři wtf ukázky ze Suchého Nevěsty). K tomu Hanák, proti kterému nic nemám, ale tady na každou větu z úst hosta hledí jako zjara. Dělat takové pořady je určitě věc záslužná a dobrá, ale je škoda, že si s tím nikdo nedá pořádnou práci. Přitom v tom není žádná věda, stačilo by doladit (i když spíš překopat) základní věci. (16.02.2013)

Jde o cenný vhled do zákulisí normalizační kinematografie se spoustou ukázek z nepříliš známých filmů. Bohužel se tu někdy projevuje jednostranný antikomunistický pohled (opomíjení cenzury na Západě apod.) a erudice jednotlivých hostů ve studiu je dost proměnlivá. Problematické je i přejímání Menzelovy teze o vzpouře neschopných, neboť Kachlík, Balík, Sequens a spol. byli velmi dobří režiséři, kteří akorát vycítili příležitost a začali ovládat normalizovanou kinematografii, s čímž souvisela tendenčnost jejich děl. Navíc poté, co jsme s touto Menzelovou myšlenku seznámeni, jako ukázka Menzelova umu je použit úryvek z Konce starých časů, což je podle mne zrovna projev Menzelovy neschopnosti tuto knihu adekvátně adaptovat, takže celý konstrukt je nechtěně komický. Hanák občas trochu tlačí na pilu ve snaze o humor, nicméně se mu celkem daří budovat vlídnou atmosféru ve studiu. (24.04.2019)

(1-5. díl) Slibné téma, tragické zpracování. Narozdíl od vynikající dokumentární sérii o šedesátých a solidní o porevolučních letech je bohužel tohle naprostá tragédie. V každém díle je "odborník" na určené téma, kterého vyzpovídává nesnesitelný komediant Hanák, do toho se stříhají ukázky z filmů a střípky rozhovorů většinou s mnohem zajímavějšími lidmi než pozvaní hosté, přítomnost Blažejovského byla trestuhodně nevyužita. Ubíjející je styl divně sestříhané pseudotalkshow s fotkami umělců v pozadí, kdy Hanák šaškuje na hosta a snaží se ho pobavit, zatímco jakoby nezvaný divák udiveně zírá. V každém díle se objevují zajímavé historky a informace (většinou od pamětníků než hostů), stejně ale převažuje dojem, že jde spíš o jakousi misi nejen proti chvályhodně připomínaným hrůzám typu Hroch a plíživé skryté manipulaci, ale spíš proti všem filmům z normalizačních i perestrojkových let a kárání diváků, že se jim ještě pořád líbí filmy od Vorlíčka nebo Lipského, případně o příležitost některých lidí se předvádět. Ať už je to Jiří Purš, který si v podstatě na kameru dělá alibi a kecá, k čemuž nikdo nic nedodává nebo počestný Lábus, který nám sdělí, že hrál před revolucí kromě samých sraček snad jen v pěti kvalitních filmech (a člověk počítá, v kolika neskutečných sračkách po revoluci vzal dobrovolně roli), pachuť z podivného poslání místo kvalitní pitvy se šíří. Snad se to časem zlepší. (22.02.2013)

Nepříjemně přehrávající Hanák na sebe strhává pozornost na úkor hostů (byť možná ne záměrně) a podráží tak nohy zajímavému projektu. Ať bude přehrávat sebevíc, nemá šanci vyrovnat se svým hostům v kultivovanosti projevu o což se zřejmě snaží. Vážně nevím, proč nemůže vést rozhovory civilněji a upozadit se. A když už to nevidí sám moderátor s režisérem, od čeho je tam dramaturg? (20.01.2013)

Marně jsem doufal, že alespoň povídání Blažejovského, který o normalizaci skutečně něco ví, nebude rozbito nešťastně zvolenou formou. Také jeho odpovědi jsou ale drasticky sestříhané a prokládáné pramálo přínosnými, nesystematicky hromaděnými historkami z natáčení, z nichž o vzpomínané době nechtíc nejlépe vypovídá Puršovo trapné kličkování. Hlavně aby se dívaci nenudili a moc nad řečeným nepřemýšleli. Méně, tedy například jenom připraveným tazatelem vedený rozhovor ve studiu (jakkoli by, podobně jako v Historii.cs, ty méně trpělivé uspával), by rozhodně bylo více. Celé období je navíc v rámci jednotlivých tématických bloků nesmyslně pojímáno jako jeden celek. Ať před Tomanem, nebo po něm, ať v první, nebo v druhé polovině 80. let, pro tvůrce seriálu existuje jenom jedna normalizace. Celý projekt působí, jako kdyby vzniknul jen kvůli tomu, aby si v ČT mohli odškrnout, že se "záslužně" věnovali normalizačnímu filmu. Přitom v žádném případě nejde o téma, které by si zasloužilo být takto rychle a nenápaditě odbyto. Ze strany televize promarněná příležitost, pro diváka ztráta času. UPDATE: za díl věnovaný filmového dovozu/vývozu a publicistice, v němž poprvé relevantní informace převážily nad osobním vzpomínáním, v němž slovo patřilo převážně osobám povolaným a v němž po každém vyjádření nenásledovala filmová ukázka, opatrně zvyšuji hodnocení. (17.02.2013)