Dákovia

Koncem 60. let to běželo v socialistické televizi, ale už tehdy, jako dítě, mne ten film nijak neoslnil. Je třeba uznat (na svou dobu) nákladnou výpravu, zejména při masových válečných scénách, ale v detailu to pokulhávalo a zejména chyběl spád a "rytmus" (když srovnávám např. s tvorba Haralda Reinla a třeba s jeho Niebelungy z téhož roku) . Hudba dle mého názoru úplně nemožná. Dnes, takřka po 40 letech, jsem se na Dáky ani nedokázal dodívat do konce, ale v 60. a 70. letech jsme byli vděčni i za toto. Rumunům se tehdy zvláště povedly adaptace románů J. F. Coopera a Marka Twaina. (13.01.2011)

Příjemný historický dobrodružný film, který zaujme. 1) Vzpomínám si na silný dojem, který na mě jako malého kluka film udělal. Zaujala mě tehdy velkorysá výprava se stovkami komparsistů, decimace (potrestání každého desátého člena legií smrtí za zbabělost v boji), působivá závěrečná scéna a především Vinnetou v převleku za Římana. 2) Po opětovném zhlédnutí po málem 50 letech (utíká to, utíká) registruji i další skutečnosti: studiový zvuk (to je špatně) a nervy drásající melodramatickou hudbu. 3) Tendenční až národovecký charakter snímku lze pochopit a vyskytuje se nejenom v rumunské kinematografii. Zdůrazňování nezávislosti a spoléhání se na vlastní síly bylo příznačné pro tehdy ještě čerstvý Caucescův režim. (06.12.2017)

V jistém roce mého dětství naprosto povinná podívaná, nechtěl-li být našinec out. Napodobování hry s bodáním nože mezi prsty roztažené ruky zpestřovalo nejednu přestávku ve škole, jen místo nože bylo používáno odpichovátko. Tehdy nám požitek z barevné, velkolepé, dobrodružné a širokoúhlé podívané kazil jen konec, který jsme nechápali. Stále jsme čekali, že bude druhý díl. Po letech je dojem matnější, ale Vinnetou tu měl dobrou roli. (11.01.2011)

Dákové jsou jedním ze série velkolepých historických filmů, na které se rumunský režisér Sergiu Nicolaescu v 60. a na počátku 70. let specializoval. Zde popisuje líté boje mezi Dáky a Římany před zhruba dvěma tisíci lety. V hlavní roli se díky koprodukci s Francií objevil populární představitel Vinnetoua Pierre Brice a i proto měl film i u nás velký úspěch. Jedná se o klasický, ničím příliš nevybočující kostýmní velkofilm, který už většinu dnešních diváků příliš nezaujme, ale za zmínku stojí přinejmenším dobře zvládnuté bitevní scény, ve kterých vystupují tisíce skutečných komparzistů. (18.01.2013)

Idealizovaná, romantizovaná a hodne prekrútená história obdobia počiatočného stretu rímskych légií cisára Domitiána pod Fuscovým velením a dáckym náčelníkom Decebalom. Už len fakt, že v tom čase sa ešte Decebalus nevolal Decebalus hovorí za všetko. Tak sa začal nazývať Diurpanes až po Fuscovej smrti. Odhliadnuc od historických nezrovnalostí, je tu aj mnoho chýb ohľadom organizácie rímskej a dáckej bojovej taktiky, nevidel som napríklad rímsku korytnačku, bez ktorej si neviem predstaviť dobývanie akejkoľvek pevnosti a ani dácke typické "kosákovité" meče, ktorými prerážali lebku súpera aj s prilbou ako keby to bola len škrupinka od vajíčka. Nedá mi nespomenúť postavu Severusa, ktorého hral Pierre Brice. No, nemôžem si pomôcť, ale aj napriek tomu, že mal oblečené rímske brnenie, sandále a chochol na hlave, okamžite sa mi spájal s postavou Winnetoua, istú dobu trvalo kým som si zvykol. Potom prišiel koniec a opäť tu bol Winnetou, tentoraz konkrétne tretia časť. Tak neviem, celkom sklamanie. Odhliadnuc od chýb sa ale na to príjemne pozeralo, za čo mohla hlavne výborná výprava, je vidno, že Rumuni na ničom nešetrili. 60/100 (05.10.2015)