Winnetou

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)

Nie som si úplne istý, ale mám taký pocit, že toto je môj prvý film, ktorý som zhliadol v kine. Bol som malý fagan a otec ma zobral na "Vinnetua". Bol to pre mňa veľký zážitok. Dnes pri jeho hodnotení však nebudem ovplyvnený nostalgiou, takže mu nedám viac ako tri hviezdičky. Príbeh náčelníka Apačou, ktorý spoločne so svojim pokrvým bratom, nemeckým greenhornom Old Shatterhandom, musí pomstiť podlú vraždu a napraviť krivdy páchaného predstaviteľmi chamtivej železničnej spoločnosti. Naivne zromantizovaný pohľad nemeckého spisovateľa Karla Maya na divoký západ a kolonizáciu Ameriky sa mi celkom páči. *** (21.06.2011)

Asi ten nejkultovnější díl z celé série. Je to první díl, ale je natočen jako druhý (první natočený je "Poklad na Stříbrném jezeře"). Nejzajímavější je to, jak se postavy za celý film mění. Se stejnojmenným románem Karla Maye to nemá moc společného a je to takový výcuc z několika knih (podle knihy například Nšoči umírá až v "Rudém gentlemanovi"). Ale nesporně je to překrásné. Leckdo by mohl podotknout, že je to naivní. Je. Ale pověste mi, kdo při prvním shlédnutí neměl zaťatý palce při souboji Old Shatterhanda a Inčučuny, nepřál bídnému padouchovi Santerovi co nejpotupnější konec, nesmutněl při scéně, kdy Nšoči umírá Old Shatterhandovi v náručí a neměl smíšené pocity při závěrečné větě z úst Vinnetoua - "Zůstali jsme sami, bratře"? Krásná vzpomínka na mládí, ke které se vždy vracím. (07.02.2005)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

„A aká bude moja zbraň?“ – „Odvaha a rýchlosť.“ Tak takto to celé začalo. No, vlastne nezačalo. V skutočnosti sa to začalo už o rok skôr v Poklade na Striebornom jazere, o ktorom si mnohí myslia, že ide o predposledný diel série, ale v skutočnosti sa poklad hľadal ako úplne prvý a Winnetou 1 paradoxne (napriek číslovke v názve) prišiel až po ňom. Čo z neho logicky robí prequel, keďže v Poklade na Striebornom jazere boli Winnetou a Old Shatterhand „bratia“, kým vo Winnetou 1 sa ešte len spoznávajú a dôjde na legendárne rezanie zápästí na znak priateľstva. Zaujímavé na scenári je, že hoci obsahuje typického mayovského belošského fúzatého zlosyna bažiaceho po moci a peniazoch (a obklopeného tridsiatkou na všetko odhodlaných bastardov, ktorí najskôr strieľajú a potom sa pýtajú), je to skôr ako keby vedľajšia, pre dej nie príliš dôležitá dejová linka. Tvorcovia sa sústredili na prvopočiatky vzťahu náčelníka Apačov a nemeckého inžiniera so zmyslom pre spravodlivosť. Objavuje sa tiež Winnetouova sestra Nšo-či, ktorá sa absurdne zamiluje do Old Shatterhanda a na konci Old Shatterhand vraví, že aj on do nej, ale zdalo sa mi, že je mysľou pri výkresoch. Pozoruhodné je, že hoci tu Nšo-či umrie, tak v Old Firehandovi (ktorý vznikol o 3 roky neskôr) vystupuje. Nejde však o prequel, lebo v Old Firehandovi Winnetoua titulujú náčelník Apačov, k čomu ale došlo až tesne po smrti jeho otca v dnešnom filme, pričom ale Nšo-či zomrela pár minút po otcovi. Ešte stíhate? Winnetou 1 je vcelku drsný, krvavé detaily v ňom samozrejme nenájdete, ale bodnutie nožom do krku alebo finálna akcia (zakončená šplhaním sa očividne o vlastnej prehre presvedčeného zlosyna, ktorého ak nezabije pád z výšky, tak nabodnutie na pripravené oštepy zaručene) sú naturalistické aj bez explicitnej krvi. Páčilo sa mi, ako sebavedomo je poňatý Old Shatterhand, viď. napr. jeho likvidácia v saloone, ktorá vyzerá pomaly až ako superhrdinská paródia. Nad scenárom sa mi občas zastavoval rozum (to je aká férovosť, že Old Shatterhandovi nielenže nedali zbraň, ale rovno mu urobili dieru do kanoe?). (06.09.2020)