Noční jízda

Tak jedno velký charisma a dobrý scénář stačí, aby minimalistický, naprosto jednoduchý film dost dobře fungoval od úplného začátku do samotného konce. Nic než Hardy, pár lidí na telefonu, BMW X5, emoce a noční dálnice. Snaha držet se svých zásad a sebe, zachránit co se dá, když se ti rozpadá všechno co v životě máš. (29.07.2014)

Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště. (09.08.2014)

One man show Toma Hardyho! A páni, že ale umí tenhle kluk šikovná hrát. Že má charisma a akční role zvládá s přehledem, to jsem věděla, ale Locke mu nabízí příležitost ukázat, co v něm opravdu je. Hardy celou dobu sedí v autě na cestě do Londýna a přitom má několik přerušovaných telefonických konverzací, které změní jeho život. Brzy pochopíte, že Ivan Locke je schopný chlap, který se ocitl v neskutečně stresové situaci a snaží se udělat to nejlepší, co může. A sledovat, jak se současně odvíjí konverzace s jeho rodinou, ženou, která právě rodí jeho dítě, otravným kolegou Donalem a dalšími, je magické. Opět mě napadá, že něco takového by klidně mohli natočit i u nás, sledovat takového Karla Rodena v BMW by určitě stálo za to. 80 % (16.03.2015)

Šedé BMW, britské silnice a dálnice, několik desítek telefonních hovorů, jedno pevné rozhodnutí a dokonalý Tom Hardy. Film, který se odehrává pouze v interiéru auta, ale díky velmi kvalitním dialogům a jednoduchému příběhu ze života, si svou kvalitu a poutavost drží po celou dobu. Není to akční jízda plná výbuchů a křiku, ale ukázka, jak si může člověk díky jednomu rozhodnutí zničit celý život během jedné jízdy do Londýna. [75%] (04.10.2014)

The difference between ONCE and NEVER is everything. Tom Hardy je nadčlověk. Jinak si to neumím vysvětlit. Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se mi bude líbit film, kde většinu stopáže hlavní postava řeší beton, asi bych se mu vysmála do tváře. Ale ne, Tom Hardy dokázal i z tak obyčejné věci udělat něco, díky čemu jsem byla okouzlena od začátku až do konce bez jediného momentu nudy. Jeho klidný hlas a řešení věcí s rozumem mě vtáhlo do děje natolik, že jsem měla pocit že v tom autě jedu s ním. Jako bych to jeho rozhodování, chyby, boj s vnitřním démonem, radost a bolest prožívala s ním. A i přesto, že se mu po celou hodinu a půl rozpadával život na malé kousky, dokázal si v hlavě vytvořit plán, kterého se držel bez jediného zaváhání. Z každé minuty byla cítit taková ta.. lidskost a přirozenost. A právě v ten moment, kdy byl Hardy skoro na konci své cesty za doprovodu úžasné hudby jsem se pousmála, zadívala se do té noci plných jezdících světel a uvědomila si, jak moc mě Locke emocionálně svou lidskostí odrovnal. (05.08.2014)