Nebraska

„He just believes stuff that people tell him“ Nejenže Nebraska otázky života a smrti nezjednodušuje a neservíruje v sentimentálním balení jako Děti moje, v podstatě je antitezí Payneova předchozího filmu. Bez pohledných herců, hřejivých barev a nepatřičného optimismu. Věcná a bez sentimentu. Stejná jako Woody. Nebraska je intimní, melancholickou dvougenerační road-movie. Ne zcela bezvýchodnou a humoru prostou, nicméně prostoupenou pocitem stesku. Stesku za opravdovými hodnotami a upřímnými mezilidskými vztahy. Je otázkou, zda si hledáním ztracené společné řeči (což se projevuje například neporozuměním vtipům toho druhého) otec a syn nekompenzují, že selhali na většině ostatních front (vztahy se ženami, kariéra). David by se rád vyrovnal otci, jenomže není v čem. Pokud tedy nechce stejně jako on přijmout bar za své přirozené prostředí a vlašku whisky za svého nejlepšího kámoše. Oběma je vlastní neambicióznost, která nakonec alespoň Davida, možná pod vlivem zjištění, že je nositelem určitého rodinného odkazu, vyprovokuje k vybočení z cesty věčného loosera. Neuspěchané tempo a strohá forma jsou v dokonalém souladu s neakčními postavami příběhu a s prostředím, v němž se zastavil čas (také díky nemoderní výbavě bytů a prostému oblečení postav nepůsobí film současně). Payne nechává záběry doznít, nikdy prudce nestříhá, používá pomalé prolínačky a statické kompozice, často vtipné tím, jak mnoho je v nich objektů a jak málo pohybu (bratři sledující televizi). Inspirován režiséry klasických westernů (jmenovitě se hlásí k Mannovi), využívá vysoce kontrastní širokoúhlou černobílou kameru k zachycování obrazů jak poetických (panorámata krajiny), tak naturalistických (zašívání hlavy) a ve výsledku se mu daří podat mnohovrstevnatý portrét konkrétní doby i místa. Z amerického středozápadu sám Payne ostatně pochází, díky čemu není jeho líčení povah tamějších lidí jednostranně jízlivé a výsměšné, ale zohledňuje také ekonomické faktory, ač – pravda – ne dost, abychom dostali příležitost stranit některé z vedlejších postav. Film poněkud rozporuplně vyžaduje soucit s dvojicí průměrných Američanů, zatímco chování mnoha jiných průměrných Američanů ironizuje s kousavostí vlastní Payneovým raným filmům. Proč by měli být zrovna Woody a David hrdiny, kteří navzdory místnímu předurčení dokázali převzít režii nad vlastními životy? Inu, třeba proto, že je hrají dva herci, kterým zkrátka věříte. Od úsměvně trpkého začátku až do trpce úsměvného finále. 90% (11.04.2014)

Úprimne, veľmi sa mi do tohto filmu nechcelo. Na prvý pohľad sa mi javil ako vykalkulovaná snaha o „art“ (zámerne čiernobiely obraz), a to mám pritom staré čiernobiele snímky veľmi rád (Hitchcock a.i.) a americkú indie scénu taktiež (napr. Starlet, Short Term 12 a pod.). Viac som sa mýliť však nemohol, pretože ma čakala jedna z tých kultivovanejších drám za poslednú dobu, ktorá rozhodne nie je tak „čiernobiela“, ale pod ktorej povrchom sa skrýva niekoľko ďalších vrstiev. V podstate obyčajná road movie o starcovi, ktorému už neslúži pamäť a jeho synovi za vopred zrejmou podvodnou výhrou milióna dolárov, tak postupne zobrazuje reálny život na americký spôsob vo vnútrozemí, ktorý neprekypuje rozkvitajúcim priemyslom, ani obrovskými mestami; ťažký údel staroby a spolunažívania; pokrivené vzťahy medzi priateľmi; odcudzenie/upevnenie pút medzi najbližšou rodinou; ale aj hodnoty obyčajných ľudí. Všetko bez akýchkoľvek príkras alebo zaužívaných charakterových stereotypov. To všetko v až neuveriteľnej nostalgickej a zároveň príjemne sentimentálnej atmosfére, ktorá vo svojej podstate ukrýva smútok, ale bez toho aby akokoľvek účelovo tlačila na citovú stránku diváka, namiesto toho si trefne dopomáha decentným sarkastickým humorom, ktorého hlavnou devízou sú skvelo napísané hlášky a vypointované dialógy, ktorá sa prekvapivo vôbec neboja aj čosi explicitnejších výrazov, ale pritom stále ostávajú vo veľmi inteligentnej rovine. Absencia čoby len jednej slabej scény (za to tých zapamätanie hodných tam je požehnane: cintorín, bar, rodinná hádka) alebo akejkoľvek straty tempa počas celých 115 minút už len potvrdzuje výnimočnosť snímku, ktorý je navyše doprevádzaný zaujímavo zvolenou hudbou na pomedzí country (a to tento žáner veľmi nemusím). Vo výsledku tak neskutočne silná dráma o dôchodcoch, ale bez pochýb pre divákov všetkých vekových kategórii, ktorá dokáže rovnako úprimne dojať, ako aj pobaviť. Dokonca som zabudol, že sledujem film a priam dokonale sa vžil do diania a mal pocit, že prežívam skutočnú udalosť v reálnom prenose, ktorej som sám účastníkom, čomu rozhodne dopomohli aj utlmené, zbytočne nepreafektované (do čoho mohla úloha starca ľahko skĺznuť), ale precízne herecké výkony všetkých zúčastnených. A ten čiernobiely, zámerne volený vizuál, tak nakoniec skvelo podčiarkuje melancholické vyznenie celého snímku. Až nakoniec ani nemám čo kritizovať. Tie nominácie na Oscara sú v tomto prípade zaslúžené! CELKOVO: 4,5* (pôvodne som chcel „čisté štyri“, ale nakoľko to vo mne rezonuje ešte aj pár dní po zhliadnutí, tak sa možno časom na CSFD prikloním aj plnej paľbe) ...and "You can all just go fuck yourselves!" / 01:12:01,984 --> 01:12:03,759 Kate Grant played by June Squibb. Môj preklad anglických titulkov tu = > http://www.titulky.com/Nebraska-232224.htm (21.02.2014)

Každý rok se najde nějaký film, který je nominován na "prestižní" cenu hollywoodských velikánů Oscar, jehož nominace je mi čirou záhadou. Měl jsem za to, že takovou cenu získávají jen filmy opravdu výjimečné. Nebraska je sice v mnoha ohledech výborný film, který řeší tolik oscarových momentů, ale v tomhle podání je to opravdu nuda. A těch několik úsměvných momentů tomu nepomůže. (15.02.2014)

"Starý človek - hotový kokot..." Túto pamätnú hlášku môjho bývalého podstatne staršieho nadriadeného citujem rád. Život s hlavou a mozgom, ktorý prestáva slúžiť nie je jednoduchý hlavne pre rodinu a blízkych príbuzných. Čiernobiela road movie, ktorá sa ako trefne poznamenal Malarkey možno zbytočne hrá na umenie, ponúka príbeh, ktorý nie je drámou ani komédiou, ale vyberá si niečo z každého z týchto žánrov a vo výsledku je film takmer bezchybnou sondou do života jednej rodiny, ktorá má po dlhšom čase príležitosť si veci vydebatovať. Ten nesilený humor ma vážne bavil. Dvojica podarených bratrancov mi sadla najviac. Kto by ich nechcel mať v rodine, že? Od úvodu je jasné, ako zbytočná cesta to je, ale ako to vo väčšine road movie býva, je samotná cesta dôležitejšia ako cieľ. Ak vám to trochu pripomenulo Príbeh Alvina Straighta , tak nie ste sami. Naoko "obyčajný" film bez trikov, streľby a výbuchov si svoju oscarovú nomináciu zaslúžil. A dá se to i bez peňez. (takmer.) 80%. (09.03.2014)

Road movie, která překvapivě neukazuje Ameriku jako nádhernou zemi nekonečných možností, ale jako zemi zabydlenou spoustou malých a závistivých lidí plných závisti a necitelnosti, kteří to nikam nedotáhli. Se značným odstupem se líčí komplikované vztahy rodičů a dětí, film člověka netahá do mazlavých emocí, spíše jen konstatuje, promítá příběh, se kterým ať si divák dělá, co uzná za vhodné. Sympatický zážitek, (09.03.2015)