Star Trek: Do neznáma

Empétrojky na ně! První letošní plnokrevný blockbuster co dostál slibům a zůstal věrný příběhu. Simon Pegg pro výroční díl vykouzlil děj, ctící staré seriálové zápletky a opepřil ho několika pěknými (byť trochu předvídatelnými zvraty) a výbornými nápady. Abramsova absence je vidět. Osudovost zmizela, ale Justin Lin zase zvládá lépe akci (i když entré motorky je hodně divné) a má trochu jiné vizuální cítění. Herecky je to klasika, ale neobvyklé párování (Spock a McCoy) je hodně osvěžující, hlášek je požehnaně. Idris jako padouch je hodně fajn, ale přiroste k srdci až v závěru. Sofia Boutella nebyla tak zásadní jak jsem si myslel, ale Pegg si to s ní vysloveně užívá. Sedlo mi, že se nezachraňovala Země, sedlo mi, že se sahalo do minulosti, sedla mi ta zbochybňovací podlinka. Užil jsem si to. (16.08.2016)

Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale. (25.08.2016)

Volba režiséra byla pro mnohé překvapením, ba dokonce důvodem k nedůvěře, ale když ponecháme stranou fanouškovskou zaťatost, ukazuje se jako naprosto logický krok ze strany producentů, který navíc dokonce lze vnímat jako pochopení podstaty franšízy. Ať už to bylo shodou okolností, nebo vyloženým tvůrčím vkladem, pravdou zůstává, že pod záštitou Justina Lina se z franšízy "Rychle a zběsile" stal týmový blockbuster. Právě tím má v jádru být i "Star Trek", jenže Abrams ve své fanboyovské zaslepenosti aspekt tragicky nepochopil a obzvláště v druhém filmu se točil jen kolem dvou figur, zatímco ostatní ponechal jako jejich sekundanty. Lin sám o sobě zajisté není mermomocí zárukou vyváženosti, ostatně "Rychle a zběsile 6" trpělo v základu podobnými neduhy. V případě třetího "Star Treku" je proto na místě vyzdvihovat angažování Simona Pega do scenáristického týmu, který zajisté coby představitel právě jedné z oněch přehlížených postav mohl mít zájem na tom, aby padlo zaměření na Kirka a Spocka a naopak se do popředí dostaly další členové posádky. Abramsovi patří uznání za to, že nastavil chytrý reboot ikonické franšízy, ale paradoxně až s Linem dosáhl nový Star Trek své ideální podoby svižné sci-fi týmovky, která bravurně střídá napětí, akci, konverzační humor, atrakci interakce kontrastně profilovaných postav a velkolepou vědeckofantastickou spektakularitu s brakovou zábavností. Zdejší závěrečná podoba ikonického hlášení do lodního deníku se stává stvrzením i příslibem do budoucna, že posádka lodi Enterprise se konečně stala sehraným týmem a soběstačnou entitou, která přestala brázdit známý svět fanovských aluzí, ale konečně se vydává vlastním směrem vstříc neprobádanému vesmíru. (16.12.2016)

Možná se právě nyní začíná projevovat, že nejsem znalec a už vůbec ne fanoušek televizních Star Treků, protože Beyond je prvním filmem z poslední trojice blockbusterů, který mě lehce zklamal. A to jsem si přitom první dvě třetiny mnul ruce a radoval se, kterak "Zběsilý" Justin Lin zvládá prokládat monumentální trikové sekvence epizodním humorem a komorní interakcí všech veskrze sympatických hrdinů, kterým jejich rozdělení v průběhu děje jedině prospělo. Bohužel přišlo posledních čtyřicet minut, během nichž se toho událo v podstatě minimum, akce přestala být zábavná a motivace hlavního zloducha se ukázala býti tak nudnou a nepochopitelnou, že ho nakonec ani nešlo brát příliš vážně. A vše zakončeno jakousi vánoční párty jako v nějaké vesmírné Lásce nebeské.... V souboji dvou STAR letos o dobré dvě délky triumfoval Rogue One, tahle sice osvěžující, ale značně naivnější a neatmosférická fantasy musí svěsit podřízeně uši. 70% P.S. Pět procent navrch jen za přiléhavý oblek a dlouhé nohy Zoe Saldany, ta ženská mě nepřestává bavit na modro, na zeleno ani do hněda, ostatní by si měly brát příklad. (27.12.2016)

Problémy s nesrozumitelnými zápletkami a tragickými záporáky pokračují. Tohle léto je asi vyloženě prokleté, ale většinu času jsem nepobíral co, proč a jak, i když jsem se vážně snažil. V tomhle směru tedy nový Star Trek selhává (a rozhodně jde o nejslabší díl s novým obsazením), zároveň jsme ale dostali zábavnou akční jízdu se dvěma velkými trumfy. Tím prvním je tolik propírané zničení Enterprise, které je mrazivé, skvěle vygradované a vůbec ve všech směrech parádní. Takhle si představuju popcornovou lahůdku, u níž člověk sbírá čelist na podlaze, škoda že zbytek akčních scén krapet zaostává. No a co trumf číslo dvě? Tím je bez debat posádka, která si vás znovu obmotá kolem prstu a vyváží nejeden dějový laps nebo nuznější scénu. Hlavně Pine je už potřetí famózní a od začátku do konce táhne celý film. Ve finále tu tedy máme svižný a docela fajnový blockbuster, u něhož prostě vypněte mozek při každé zastávce u padoucha. (7/10) (09.08.2016)