Pompeje

Kto čakal od Andersona niečo iné, jeho problém. Ja som dostal presne to čo som očakával - fajn akciu, hercov, deštrukciu, celkom slušne efekty, gýč, trápne dialógy so slušnými hercami a dostal som niečo ešte navyše - totálne nevyužitý milostný príbeh. Čo sa týka hudby, tak sa Clinton Shorter celkom predviedol a spolu s Andersom tvoria výborne vykradačké duo. Aspoň, že ta hudba sa fajn počúva. Update: musím uznať, že repete po deviatich rokoch ma bavilo viac ako premiéra v dobe uvedenia a keď vidím, čo dnes Anderson točí (Monster Hunter), tak si jednu pridám, pretože toto sa dá aspoň v pohode pozrieť a užiť. Obľúbené soundtracky: Pompeii, Home, Streets Of Pompeii, Praying For Help. 75% - 3* (30.05.2014)

Oba hlavní představitele mi jsou sympatičtí, ale kusy "inspirací" z Gladiátora tu jsou vidět i slyšet. (Tu bitvu si pamatuji jinak). Z katastrofy Pompejí se možná dalo udělat lepší film, ale tak hrozná katastrofa, jak jsem čekal to nebyla. Možná jen Jon Snow-sníh a sopečný popel k sobě nepatří. Konec z velké části překvapil. (08.09.2016)

Po zjištění, že půjde o akční katastrofickou romanci mé nadšení lehce opadlo (teaser trailer totiž působil spíše jako nefalšované historické drama), nicméně nakonec jsem na film přeci jen vyrazila a peněz nelituji. Paul W.S. Anderson, jehož žánrová nevyhraněnost mě nepřestává udivovat, se tentokráte pustil do zfilmování jedné z nejprofláklejších (myšleno v dobrém) přírodních katastrof v dějinách lidstva a světe div se, výsledek je překvapivě dobrý. Ano, něco jako zkáza Pompejí by si určitě zasloužilo dramatičtější pojetí, které by se více zaměřovalo na samotnou katastrofu než na typicky "hollywoodský" příběh, ale pevně věřím, že se časem taky dočkám(e).:-) Andersonovy "Pompeje" si na nic nehrají, netouží po titulu blockbuster roku (to by nešly do kin v březnu), jejich primárním úkolem je diváka - lze-li to tak vzhledem k náplni snímku říct - pobavit. Film je to nenáročný, pěkně udělaný (nevím, jaké je 3D-čko, ale záběry na řítící se materiál obklopený popelem mohly vypadat dobře...), za zvláštní zmínku určitě stojí práce Clintona Shortera, jenž nenápadně zamaskoval ostatní nedostatky (navíc mě momentálně nenapadá žádný jiný film, který by měl po celou dobu svého trvání tak výrazný hudební doprovod), popřípadě Kit Harington (ten chlap je vážně kus XD) a Kiefer Sutherland, jehož slizký římský záporák je sice jak přes kopírák, ale přejete mu pomalou a bolestivou smrt a tak to má být.;-) P.S.: "Noahu", ty si můžeš jít s brekem sežrat nějakej kořínek nebo zmasakrovat pár potomků Kainových, protože tomuhle popcorňáku nesaháš ani po kotníky. (29.03.2014)

(40%) POMPEJE je asi pro mnohé diváky ať už se jim to líbí nebo ne klasický Andersonův výplach. Jenže s tímto já asi souhlasit moci nebudu. Režisér Paul W. Anderson opravdu dokáže natočit pár jednoduchých výplachů, u kterých se nemusí vůbec přemýšlet. Já toho režiséra mám v oblibě, natočil dost dobrých filmů např. AVP, Rallye smrti a solidní části Resident evil jehož poslední 3 filmy jsou pro mnohé diváky terčem velké kritiky. No, to jsem se zas rozvášnil. Nyní k tomuto snímku, který mi nějak unikal. Historické téma není u mě moc silnou stránkou, ale sem tam se najde nějaká ta výjimka. Pompeje je vcelku nudný a táhlý film, který dokáže možná zajmout pár akčními kousky v aréně nebo půlhodinový výbušný konec, který mě teda též moc neoslovil. Děj, herci, hudba, akce – to vše je dost upozaděné. Myslím si, že ty 2* jsou tak akorát. Z herců mě zaujal pouze hlavní hrdina Kit Harington, kterého mám rád jako Jona Sněha ze seriálu Hra o Trůny. Zato K.Sutherland jako záporák mě už vůbec nebavil. No, to je asi vše ke komentu. Brak to nebyl, ale pecka také ne. (18.06.2019)

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště. (08.05.2014)