Pianistka

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)

Pianistka žije vo svete vlastných obmedzení a túžob a v tomto svete vlastnej izolácii dokáže nádherne cítiť hudbu. Haneke jej psychopatologickú osobnosť zobrazuje kompenzačne cez umenie a rozvíjajúci sa vzťah k študentovi - ide na to dobre - cez divácke emócie, čo som mu s veškerou emočnou zaangažovanosťou aj zhltla. (Našťastie) nie je to moje prvé stretnutie s Hanekem, preto som si vopred povedala, že zvládnem príbehovú nedopovedanosť a divácku frustráciu zo záveru, čo koniec koncov nebolo až také ťažké. Nezdieľam vrcholné nadšenie z Pianistky (až taký potenciál film nemá), ale nezabudnem... (27.10.2008)

Nádherná hudba sprevádzajúca súmrak duší. Presnejšie jednej duše, ktorej tieň sadá na všetkých, ktorí sa snažia dostať do jej blízkosti a záchrana akoby nejestvovala. Táto veľmi sugestívna výpoveď o dôsledkoch možno daných a možno vyžmýkaných z potlačenej túžby mi vzala všetky slová, ktoré by skutočne vystihli podstatu tohoto diela. Chcela som vziať jednu hviezdičku, ale po zvážení nebudem uberať filmu iba pre pocity, ktoré vo mne vyvolal strach z existujúceho a prebývajúceho medzi nami. Napriek tomu sa k nemu už pravdepodobne nevrátim. (12.11.2005)

S dílem Elfriede Jelinek je lépe se seznámit mimo vlnu zájmu vyvolanou Nobelovkou. Dnes je odstup dostatečný. Jen těžko si ale umím představit buzz vyvolaný kolem tohoto art filmu bez spojitosti s buzzem kolem Nobelovky. Je to zacyklené, což je vlastně i škoda. Neb Pianistka pojednává o tématech, která by měla být diskutována, ale není tomu tak. Je fascinující, že z něčeho tak obyčejného, jako je vztah matky s dcerou, může vzniknout něco tak komplikovaného a zničujícího. (26.03.2017)

O rok neskôr vyšiel Pianista a jeho smutný psí pohľad bolo niečo, toto je veľmi čudná historka o neukojenej dáme. Neukojenej do tej miery, že sa radšej reže a keď rezanie nestačí, odbavuje sa sledovaním aktov iných. Potom príde mladý pán, čo by aj ukojil tú starú rárohu, ale ona má mindráky, takže ho stále len fajčí a najlepšie ani nie do konca, aby zajac pribehol znova. Nuž a toto Natalie Portman označila za skvelý film, ktorý ju ovplyvnil už v dvanástich rokoch, keď ho videla. Nuž, keď takýto príbeh sleduje dieťa, nečudujem sa. Film o mizernej žene a jej mizernom živote. (22.05.2023)