Kniha snů

Hodně dlouhý a hodně zvláštní film o dívence, jejíž otec byl kaligrafik a psal na nahé tělo. A až bude dívence 28 let, bude kniha snů, kterou kdysi sepsala jedna vznešená královna, přesně tisíc let stará a ona si bude moci psát tu svoji, co všechno v životě za to stojí....a na nahé tělo někoho.... hmmmm....vizuelně velmi zvláštní film, obraz nebo dva v jednom záběru,dějově zapadající, skoro neustále nahý mladinký Mc Gregor a spousta dalších, sloužících jako papír pro napsání její vlastní Knihy snů o 13 kapitolách, jenže ono se to všechno mírně zvrtne....není to podívaná pro všechny typy diváků, někdo v polovině vypne.Ale kaligrafie a poetika je krásná, ale já přesto nemůžu dát víc jak tři hvězdy. (18.04.2013)

Když Bůh vyrobil první hliněný model člověka, namaloval mu oči, rty a pohlaví. A každému namaloval jeho jméno, aby ho nikdy nezapomněl. Když byl Bůh spokojený se svým výtvorem, vdechl hlíně život svým vlastním podpisem.________ Pillow Book je na Greenawaye hdně netypický film. Ani ne tak tím, že je z poloviny v japonštině, ale tím, že zde nedostane tolik prostoru jeho obvyklý cynismus, ale naopak se většina filmu nese v lyrickém duchu. Film především vzdává hold kráse japonské kaligrafie. Kaligrafie coby prostředku dosažení rozkoše, kde roli papíru zastává lidské tělo. V lepším případě tělo krásné mladé Vivian Wu, v horším tělo krásného (sic!) mladého Ewana McGregora a v nejhorším těla..radši nechtějte vědět. Film je rozhodně velmi originální a stojí za vidění už jen kvůli úžasné koláži za zvuků překrásné francouzské písně Blonde od Guesch Patti přibližně v polovině filmu. (17.08.2005)

Greenawaye buď berte nebo nechte být, ale rukopis má nezaměnitelný, to mu nikdo upřít nemůže. V tomto snímku se inspiroval japonskou kaligrafií, která se prolíná příběhem, udává mu tón a je jeho velice podstatným prvkem. I přes vypjaté emoce, vášnivou lásku a zdrcující nenávist, kaligrafie je to, co přetrvává a dovede být taky vášnivá a nenávistná. Lidské tělo se stává pergamenem příběhů vlastního života. Je to velice stylizované vyprávění, kde je důležité soustředit se na atmosféru i neustálý pocit jemného smutku a pomalého vyšumění. (04.07.2017)

Ze začátku mě ten film silně iritoval. Ale nakonec si mě tahle dvouhodinová kaligrafická fetiš získala. I když bych byl asi spokojenější, kdyby si Greenaway častěji vybíral "papír" z té hezčí poloviny Japonska. Ale na takové povrchnosti není u umění asi čas... Možná mi trochu chyběla Nymanova hudba, ale co nadělám. (27.08.2013)

Opět vizuálně a zvukově napěchovaný snímek. Peter Greenaway vždycky dokáže přijít s něčím, co se jen tak nevidí. Ať už se jedná o námět, jeho vizuální ztvárnění nebo plejádu nahých těl a erotických scén. S výtvarným pojetím jsem si přišla na své, řekla bych, že má dvě polohy. Jedna je klidná, lyricko poetická, vystihující povahu kaligrafie a druhá je fragmentálně rozbitá, jak časově, tak obrazově. To bylo pro moje oči dost zátěžové. Hlavním námětem je samotná kaligrafie a tantokrát v neobvyklé podobě malování či psaní na lidské tělo. Příběh Nagiko jsem vnímala jen jako prostředek pro toto ztvárnění. Nagiko má závislost na popisování vlastního těla a je posedlá hledáním vhodného milence. Jenže je buď dobrý kaligrafik a špatný milenec nebo obráceně. Po různých peripetiích narazí na Jeremyho v podání Ewana McGregora. Mimochodem Ewanovi je tu 25 let a jeho role je dost odvážná. Situace se nakonec obrací a Nagiko pak hledá vhodné muže , aby na ně mohla napsat, co má na srdci. Vykoupe je, oholí, namaže citró.... No nuda nuda šeď šeď:-))) Pro mě byl ale celý příběh dost plochý, až povrchní a dramatické scény neměly tudíž emotivní náboj a vyzněly spíš teatrálně. Z toho důvodu nemůžu dát plný počet. 75% (17.01.2013)