Blade Runner 2049

Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu. (09.10.2017)

Vtahující, zamžená, pozvolna plynoucí blockbusterová báseň (!) o touze cítit "něco skutečného", touze být (člověkem, živoucí bytostí) v pustém a umírajícím světě neschopném rozlišovat mezi tím, co ještě je "skutečné" a co je pouhou náhražkou, ve světě zbaveném vší živosti, radosti a naděje, jež v duchu soudobé poetické biologie ukazuje, že to, co v prvé řadě odlišuje živé bytosti od strojů, je schopnost cítit - cítit kapky zebavého deště či tajících sněhových vloček na holé kůži, dotek a teplo druhého, strach ze smrti a smutek nad ztrátou milované osoby, úžas nad zázrakem zrození (nad životem samotným, člověkem, včelou i drobným kvítkem), závist, soucit, žár lásky... Ostatně, co jiného je život, než hmota, jež zatoužila procitnout a cítit? Spatřit sebe samu se srdcem divoce bijícím, horkým a plným očekávání? (07.10.2017)

"Nikdy jsem nevyřadil nikoho, kdo se narodil." Tak to mám radost agente K a nyní se podrob normativnímu testu, ať diváka trošku ponudíš. U mne tedy tento test kromě nudy vyvolal ještě alergii na neustále se opakující slova "buňky" či "propojení". Ale to je můj problém, stejně jako to, že podle mne nejlepší postava filmu, pěstitel česneku Sapper, dostala tak málo prostoru. Chápu, že skoro ve třech hodinách filmu bylo těžké pro něj najít nějaké volné políčko, ale já bych si s tím tu práci dal a stříhal bych a stříhal. Ale abych jen nekritizoval, tak mi snímek ukázal dokonalou ženu jménem Joi. Vždyť který chlap by pohrdl kráskou, která se stále usmívá, převléká se v řádu milisekund, dá se kdykoli vypnout a k uspokojení muže neváhá sehnat děvku? Asi žádný, ale důležitější je to, že se to nakonec trošku rozjelo, něco se tam stalo a nějak to dopadlo, čemuž jsem během rozvleklého začátku moc nevěřil. (01.03.2018)

Byl jsem skeptický a přesvědčený, že Blade Runner pokračování nepotřebuje, že to už nemůže být takové, že se chci jen domnívat, co bylo dál s Deckardem, a ne to vědět, že nevydržím dvě hodiny čtyřicet výrazu Ryana Goslinga... Takže si představte mé překvapení, když jsem po nějakých patnácti minutách hodil veškerou skepsi za hlavu a sledoval ten skvělý film s dost podobnými pocity jako kdysi první díl. Příběh naštěstí není žádná nastavovaná kaše, ale má spoustu svých vlastních nápadů a myšlenek, herci jsou bez výjimky výborní, vypadá a zní to fantasticky a řada scén je doslova nezapomenutelných (milování s hologramem, scéna s Elvisem, závěrečná konfrontace). Říkal jsem si jen, jestli není škoda, že Blade Runner 2049 oproti původnímu snímku nenabídl v závěr tolik otazníků a že nekončí třemi tečkami, nýbrž vlastně jen jednou. Ale není.___P.S. Ghost in the Shell se teď může jít stydět do kouta. (06.10.2017)

Vcelku nuda. Uz prvni dil nebyl zrovna akcni jizda a v nastolenym trendu se pokracuje. Jediny, co vlastne stoji za pozornost, je vizualni stranka, spolu s vymazlenejma trikama se na to fakt moc pekne kouka. Jenze tak nejak se trochu ztratila ta atmosfera depresivni budoucnosti, nemuzu si pomoct, ale tady to zas tak depresivni nebylo. Jinak pribeh se snazi navazovat na prvni dil a opet nastolovat nejaky zasadni otazky lidstvi, ale moc se to nedari, vetsinu casu je to vicemene o nicem. Co se tyce hercu, Ford se tu ohreje tak 20 minut az ke konci filmu a Gosling je sice v zasade sympatickej, ale nema moc co hrat. Kdyby to melo 90 minut, tak asi v pohode, takhle na me mistama slo spani. Nemuzu rict, ze by to byla vylozene sracka, proste jinej druh sci-fi, nez ktery se dneska vetsinou toci, ale Villeneuve asi nebude muj typ rezisera, takze jen 3*. (30.07.2018)