Umenie pretekať v daždi

"NIKDO NEVYHRÁL ŽÁDNÝ ZÁVOD V PRVNÍ ZATÁČCE, ALE SPOUSTU JEZDCŮ TAM PROHRÁLA." Nakonec jsem si na toho mudrujícího čokla zvykl :-) a nechal se krapet dojmout... Líbilo se mi, že to s tím citovým vydíráním nebylo přeháněno (např. žádné dlouhé lkání nad hrobem), že pes nezíská super schopnosti a že celý film uběhne v pohodě bez větších zádrhelů. Žádné velké umění, ale třebas současní čeští sračkaři by se od těchto tvůrců v oblasti hlavního proudu mohli ledasco (všechno) přiučit. 75% (01.01.2021)

Začínám nemít rád psí filmy. Všechny mají totiž úplně stejný průběh a depresivní konec. The Art of Racing in the Rain je rozhodně ten typ snímku, jež bych se nebál nazvat výborně natočeným, se zajímavými postavami, poselstvím a celkovým prožitkem. Ale rozhodně bych jej nenazval feel-good, ačkoliv se do toho ranku do jisté míry řadí. Po velkou část filmu jsem z něj měl docela slušnou depresi a nijak mě nemotivoval k světlejším zítřkům. Vlastně jsem rád, že to není totálně naivní jako všechny ty Psí poslání, ale tohle je zas na opačném spektru. A knížka je pochopitelně lepší (haha)...7,5/10 (17.01.2020)

Není těch filmů o psech poslední dobou nějak hodně? Tady je ale ironicky film nejsilnější v momentě největších lidských osudů, nikoliv psích. Poslední dny se ženou jsou skvěle natočený, smutný až na půdu a člověk by skoro až slzel, jak moc je mu Mila a Amandy líto. Vzhledem k tomu, že je film vyprávěn z pozice psa a jeho života vedle závodního jezdce, bych čekal i trochu humoru, ten tu ale vlastně není a pokud nepočítám scénu s papričkou, tak je to vyloženě jedna velká, skoro dvouhodinová deprese a smutek. Pěkný den vám Umění tančit v dešti rozhodně nepřinese, ale vzhledem ke scénáři, příjemnýmu Milovi (konečně se prosadí i jinde než v Hrdinech?) a Amandě moc fajn drama. (15.01.2021)

„Niečo na tej zebre ma znervózňovalo.“ Povinná jazda pre psíčkarov alias ďalšia slzopudná záležitosť so scenárom, ktorý nie je žiadny zázrak, ale napriek tomu v ňom všetko funguje: postavy, vzťahy, zvraty, dialógy a, samozrejme, nutný koniec. Psa v origináli nadaboval Kevin Costner + produkcia Patrick Dempsey (policajt z Vreskotu 3) = wtf? (20.11.2020)

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)