Toulaví psi
郊遊
Les Chiens errants
Stray Dogs
Obsahy(1)
Hsiao Kang se živí tím, že za každého počasí drží na rušné ulici reklamní poutač nabízející luxusní apartmány. Občas si zapálí cigaretu, občas si odskočí. Hsiao Kang má dvě děti, s nimiž obývá přístřešek bez elektřiny a vody. Stálé místo, kam složit na noc vlastní hlavy a hlávky zelí, nemají. A tak rodina bez matky putuje městem, které sice nekontrolovaně roste, ale jen stěží nabízí pocit domova. Ač hrdinové jako by si na skličující prostředí zvykli, jeho působení na diváka nijak neslábne. Tsai Ming Liang opustil zálibu v barvitých kompozicích a nahrazuje je neméně účelnou strohostí. Své hrdiny i diváky uhrančivě provází odvrácenou stranou města, v němž se odehrávají mnohé konflikty, v tomto filmu ale podané tak, že se zásadně vzdalují tradičně vystavěnému dramatu či sociálnímu komentáři. Kompozičně nesmírně silný snímek dává pocítit plynutí času a umožňuje, aby si divák postupně poskládal velmi ucelený obraz, který se zaryje do paměti. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (19)
Ve scénách s ovocem a zeleninou Tsai jako obvykle válcuje. Vlastně i ve všem ostatním je to zdánlivě starý Tsai, bohužel mám pocit, že nápady došly, opravdu skvělých scén je až překvapivě málo a i proto to celé nefunguje už zdaleka tak dobře jako v Řece nebo Ať žije láska. Dílo téměř vyčerpaného tvůrce. ()
Dlho som Stray Dogs odkladal. Jednak som sa tak tešil na Tsai Ming Lianga, že som si ho nechcel pozrieť príliš rýchlo, aby som sa mal na čo tešiť. Na druhú stranu treba byť na jeho poetiku patrične naladený. Bohužiaľ Stray Dogs ani zďaleka nedosahujú kvalít jeho predchádzajúcich snímkov. Dôvod? Óda na samotu v izolovanom prostredí. Tam, kde väčšinou jeho postavy išli proti prúdu a v spoločenských konvenciách by ich každý definoval slovom divný, sú v tomto prípade odsúdený na chladné prostredie( aj keď aj tu si lokačný manažer zaslúži pochvalu) o samote. Kang-Sheng Lee ako obvykle do pohody a aj téma vody ako deštruktívneho prvku je tu prítomná - hlavne v prípade zomierajúceho domu. Ale celé mi to príde bez osobitejšej výpovednej hodnoty. Mnohé scény sú len prázdne a kompozične pekne nasnímané, ale miera explicitnosti a komplexnosti ako v predchádzajúcich snímkoch sa vytratila. Netvrdím, že je to zlý film, ale v rámci celej Tsaiovej tvorby je pomerne nevýrazný a divácky najneprístupnejší. Čo trochu narúša poetiku, ktorú som mal u neho ako tvorcu veľmi rád. ()
Můžu to přičíst své nezkušenosti s autorem, ale i když jsem se opravdu snažil, nenašel jsem k němu skrze Toulavé psy cestu. Nevadí mi prakticky vyprázdněná narace, protože v hlavě si jednotlivé pocity (a možné příčiny a následky) spojené s postavami můžu vykonstruovat. Ale dlouhé záběry ve druhé polovině filmu, zvláště pak ty poslední, mi už přijdou spíš jako snaha o to, aby se o filmu mluvilo. Do nitra hrdinů lze proniknout i "stručněji". ()
Můj první film Tsai Ming-lianga na velkém plátně ukázal, jak nezbytné je právě jeho filmy vidět v kině. Ty nekonečně dlouhé statické (polo)detaily nemluvných hrdinů, kteří de facto jen nečinně stojí, ale přitom se v jejich tváři odehrávají celá dramata, člověk najednou vnímá jinak než doma u monitoru počítače / televizní obrazovky. Toulaví psi sice mají potenciál ztratit během projekce půlku diváků, které bezdějovost režisérova filmu a infantilnost jeho postav irituje, když ale víte, na co jdete, dostanete přesně to, co jste očekávali. Lee Kang-sheng snad nikdy nebyl lepší. Mistr neherců. ()
Nebudu přidávat procentuální hodnocení, protože poprvé v životě jsem opustil kino před koncem filmu. Jednotlivý záběry byly fakt moc hezký a být to obrazy či fotografie, nevidím důvod k negativnímu hodnocení. Jenže i fotografie mají větší pohybovou dynamiku než Toulaví psi a jsem si celkem jist, že tyhle hafany by předběhl i Stephen Hawking bez vozíku. Myšlenku to má a koho zajímá odvrácená strana asijského velkoměsta a drsný chleba nosiče reklamního letáku, pak přeji šťastné koukání, já neměl sílu a trpělivost. ()
Galéria (14)
Fotka © Urban Distribution
Reklama