Obsahy(1)
Příběh se odehrává v prostředí jedné pražské školy na sklonku předminulého století. Učitelský sbor tu ovládá učitel Jordán (K. Höger), kariérista, který se neštítí ani štvavých, anonymních výpadů v tisku proti byrokratickému inspektorovi Svobodovi (F. Smolík) a jeho „chráněnci“, učiteli Habadovi (R. Lukavský), který přišel z venkova. Když se mu to hodí, používá Jordán nevybíravé prostředky. Pokrytectví, podrazy a maloměstsky zatuchlý život na škole nemůže snést mladá učitelka (J. Hlaváčová). Když zjistí, že Jordán používá i jejího snoubence, učitele Boháčka (Z. Řehoř), ke svým špinavým záměrům, ruší plánovanou svatbu a odhodlá se k tomu, aby poměry na škole odsoudila před celým sborem… Televizní adaptaci školské komedie Václava Štecha nastudoval s řadou slavných hereckých osobností v roce 1968 v pražském televizním studiu režisér Miloslav Zachata. (Česká televize)
(viac)Recenzie (30)
Pokrytectví, prospěchářství, intriky plné klamavých frází a falešných úsměvů i zoufalá touha po spravedlnosti. Marně přemýšlím, zda existuje v českých filmech odpornější obludárium, než jakým je zdejší učitelský sbor. Hereckému obsazení vévodí Karel Höger v excelentní roli skrz naskrz bezcharakterního zástěrkáře a udavače. Obsah filmu zůstává dodnes nadmíru aktuální, přestože vlastně nepřináší šťastné vyústění. ()
Když jsem studoval v Německu, zaslech l jsem občas názor, že Češi jsou falešní. Protože to vesměs tvrdili holky, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - ale víte, na každém šprochu... Protože žiji v Česku, mám s falešností Čechů větší zkušenosti, než s falešnostmi jiných národů. Ta česká mi připadá malichernější, žabomyšejští (jak zjistil i dr.fish *****). Když začnou být falešní Němci (nebo jiné větší národy) potom padají hlavy celých etnik a hroutí se celé "dobře zavadené" systémy. Miloslav Zachata situoval kritiku české falešnosti do doby Rakouského mocnářství (přímo pod mocnářův pohled), ale mohl by ho stejně umístit do současnosti či budoucnosti - nic by se tím nezměnilo. Stejně tak jako celé vyústění filmu směřuje do budoucnosti: vše pokračuje dál v zaběhlých kolejích, bouře na lžíci vody pominula, opět jsme se zabydleli v řezimu daném povoláním, rodiným zázemím atd. Mimo pěkné zarámování příběhu písněmi (autor rovněž Miloslav Zachata) zpívané Ljubou Hermanovou), včetně téměř shodného počátečního a koncového prostředí, a výše uvedeného poučení, vidím jemnou autorskou práci i v tom, že se nedozvíme, kdo se stal řídicím účitelem (v podstatě je to také jedno), a v jednoznačné vyčlenění mladé učitelky (Jana Hlaváčková) z učitelského kolektivu ne proto, že má přísný názor na morálku a spravedlnost, ale proto (viz učitel Habada), že do něj nepatří. ()
,,To se u nás mnohdy něco prohlašuje za moderní, a pak se ukáže, že je to jen prchavá voda. Už se s tím natropilo dost komedie." Spočátku jsem si trošku lámal hlavu, kdy se příběh odehrává (film jsem viděl po dlouhé době, měl z něj v paměti jen matné útržky a nečetl nic předem). Kam nás to v téhle inscenace zavedl Miroslav Zachata ve společnosti slavných herců v rolích učitelů? Dle úvodního kupletu Ljuby Hermanové a těch učitelských dialogů o zavedení povinné tělovýchovy či inspektorech potrpících si na tom, že pravítko musí ležet "rovnobežně s hranou stolu" to vypadalo spíš na nějakou tu první republiku, než 60. léta v době největšího uvolnění. Až detailní záběr na obraz Františka Josefa I. odhalil, že jde o ještě dávnější dobu c. k. monarchie někdy na přelomu století. Kdo ale očekává na rok natočení (1968) alespoň trochu společensky odvážnější obsah, nemusí být taky úplně zklamán, myslím, že v opětovném nástupu bývalého řídícího po amnestii a následní rehabilitaci lze vidět paralelu k době vzniku. Co však zůstává nadčasové navzdory změnám a pádům celé řady režimů od doby původní Štechovy hry, je až obludná ukázka kariérismu, protekce a pokrytectví v pracovním (zde učitelském) kolektivu. Mezi tolika oblíbenými českými filmy ze školského prostředí naprosto zapomenutý kousek, zabírající hodně kritický pohled na společnost jako takovou skrze jednu učitelskou sborovnu. Vynikající satirická komedie i drama, kterou sráží prakticky jen archaická kvalita obrazu. Většina zde zúčastněných herců je dnes již neopakovatelnou zárukou kvality, z pohledu filmografie Karla Högera zajímavý charakterový protipól či rovněž tematické doplnění ke Škole otců. 80% ()
Drama o vztazích v jednom učitelském sboru. 1) 43letý režisér Miloslav Zachata natočil dva roky před svou smrtí podle vlastního scénáře drama s komediálními prvky. Inscenaci hned tak nezapomenete nejenom díky pěkně napsanému scénáři a zručné režii, ale zejména zásluhou skvělých herců. 2) Zpívá tu 55letá Ljuba Hermanová, v roli školního inspektora doslova září 77letý František Smolík. 59letý Karel Hoger je v pro něj ne zcela obvyklé záporné roli. 49letý Radovan Lukavský i 48letý Vlastimil Brodský, stejně jako 50letý Josef Bek nebo 49letý Ota Sklenčka odvádějí své běžné (rozuměj špičkové) herecké výkony. 3) Za zmínku stojí i rychlost, s jakou si namlouvá 48letý Zdeněk Řehoř svou půvabnou kolegyni, 30letou Janu Hlaváčovou: Ještě před měsícem jste dovolila, abych vám půjčil rukopis. Před čtrnácti dny jste dovolila, abych vám vyznal lásku a předevčírem jsem se vás zeptal, jestli chcete být mojí ženou. Ani nechtějte vědět, co mu odpověděla. ()
Komedie? V žádném případě. Ale úžasná studie bezcharakterních lidí a těch, kteří se jim (ne)postaví, to už ano. Na jedné misce vah zákeřný a jedovatý Karel Höger, na druhé mlčící rezignovaný Radovan Lukavský, a ačkoliv je to o učitelích v jedné rakouskouherské sborovně, je to zároveň o všech ostatních a v každé době. Bohužel tedy. ()
Reklama