Farinelli

Až na Ricardův rozhovor s Händelem film nenabídl mnoho zajímavých scén, kvuli kterým by ho stálo za to hodnotit líp. Naopak musím říct, že jako chlapovi mi pojetí sexuality přišlo dost odpudivé a to bratrské dělení vyloženě nechutné, nepřirozené. Celý film jsem měl takový ošívavý mrazivý pocit v zádech (ano, a nejen tam). (14.05.2008)

Proč toho nenatočil Corbiau více? Jeho Král tančí je krásný film a Farinelli nepřináší o nic zajímavější pohled na výjimečnou a zvláštní osobnost. A je mi vcelku jedno, že si celý příběh pan režisér trochu poupravil a zvýšil tak dramatičnost celého příběhu. Navíc ten "finální" pocit setkání legend, ten pocit, kdy postavy vnímají nejen svou roli, ale i roli a význam ostatních (Farinelli jak prohlašuje, že právě Handelova hudba bude nesmrtelná, přestože je to jeho soupeř, ale současně jediný, kdo ho dokáže pochopit a vyrovnat se mu talentem...). Hlavní je, co si divák odnese, ten citový orgazmus z viděného a slyšeného... (30.12.2011)

Autorem tohoto komentáře je Adam Krupička, člen České Handelovy společnosti, který mě požádal o vložení. Ano, tento film prostě zklamal - nevzal si ani trochu lesku ze spektáklu barokního divadla, ani trochu opojení z časů toho střeštěného 18.století. Vše, co vidíme, je falešné a laciné - výkony herců, jejich vyjádření bolesti nebo rozhořčejí je spíše podáno neprofesionální mimikou a nedotaženými gesty, láska a zápal pro umění je podán s ostrychem, nepřesvěčině a místy dost drsně, až hrubě. "Dělení" bratrů v sexuálních sférách jen dokazuje omyl filmařů, kteří si myslí, že "sexem přece nejde nic zkazit". Jediné, co film Farinelli přináší a čím obohacuje dějiny světového filmu, je NEJLEPŠÍ ZTVÁRNĚNÍ POSTAVY GEORGA FRIDRICHA HANDELA V DĚJINÁCH VŠECH UMĚNÍ OD HANDELOVI SMRTI V ROCE 1759! Skutečně je tomu tak, nizozemského herce Jeroena Krabbé jsme sice mohli najít jen v průměrných filmech a jedné bondovce, ale tímto výkonem stmelil veškeré přednosti filmu před literaturou a smetl z prvenství v handelovského zpodobnění romanopisce Romaina Rollanda a jeho "Handelův portrét". Je zde naprosto vše, mistrův nesmlouvavý a brutální smysl pro uměleckou pravdu, jeho uhranutí hudbou i distanc od okolního světa. Nezapomenutelná scéna z Farinelliho ukazují Handela ve třech smělých podobách - 1.scéna v zákulisí, kdy mluví k Farinellimu, který sedí na koni - máme před sebou člověka, který není zvyklý jednat s lidmi v rukavičkách, jde přímo k věci a jak jednou řekl Mozart "udeří jako hrom, kdy jen chce" 2. scéna na půdě, kde překvapí staršího Brosciho - "řekněte mi, kde je má opera a já vás pak třeba nechám dál zalezlého jako krysu na té vaší půdě, zloději!" i toto je Handel, člověk, který zná cenu peněz a ví, jak zlá je konkurence 3. scéna na jevišti, kde Farinelli čte dopis - "je čas odevzdat to bohu" to je Handel, který píše Mesiáše a Juddu Makabejského. Doporučuji zhlédnout všem lidem, kteří mají co dočinění s dějinami hudby. (09.09.2008)

Je to celé takové pěkně okostýmované, barevné, velkolepé a pro obdivovatele vysoko položených tónů (bohužel mezi ně nepatřím) je Farinelliho hlas jistě fascinující. Ale nemohu si pomoci, někdy až úporná snaha tvůrců zdůraznit JAK MOC se bratři Brocchiovi dělí o VŠECHNO mi maličko připomněla ono okřídlené: "Před hájovnou stojí zaražený pilot". (21.06.2008)

Hodně mi to připomínalo film Libertin. Oba mají moc zajímavou zápletku, jsou historické a popisují život významného člověka své doby. Oba jsou napůl (no, možná i víc) vymyšlené. Oba využívají parádní kostýmy, herce atd. A oba jsou z nějakého podivného důvodu zdlouhavě nudné. Naopak další dvě díla - Vzpomínky Casanovy a Amadeus, které jedou podle stejné "šablony" volného vyprávění excentrického a nadčasového umělce, jsou zábavná a úžasná. Nevím, kde Libertin a Farinelli udělali chybu. Jednoduše jim chybí "jiskra". (28.02.2013)