Knick: Doktoři bez hranic

Kvalitní dobovka, určena hlavně těm, co si myslí, že heřmánek je na všechno a pacebu dávají tu méně, tu více přednost před klasickou medicínou, i ona má svoje vzlety, pády, úspěchy i začátky. Zde, v New Yorku na začátku minulého věku mě zaujaly především nejrůznější podoby rasismu a smutné zjištění, že mnoho z těchto zpátečnických myšlenek v nás zůstává. 90%. (05.01.2017)

Steven Soderbergh je evidentně velmi moudrý muž, který si moc dobře uvědomuje sílu televizního média, co vše s ním může provádět a jakou tvůrčí svobodu mu dává. Knick je v každém ohledu fascinující projekt, který se s divákem nemazlí, od začátku do něj pere množství ambivalentních postav, silných témat a dějových linií, z nichž některé ze začátku působí trochu uloudaně, ale každá z nich nemilosrdně graduje až do vyhrocených konců. Opravdu Doktoři bez hranic. V zachycení oné odosobněné atmosféry, panoptika zoufalých duší, které nejsou schopné dojít naplnění, pomáhá režisérovi fascinující Martinezův ambient, špičková volná kamera, která se proplétá mezi stěnami nemocnice a rovnoměrně dělí svou pozornost mezi jednotlivé postavy. Clive Owen je samozřejmě ve své roli Gregoryho House roku 1900 fantastický. Celé je to špinavé, nervózní, ve své snaze zachytit fungování nemocnice na začátku 20. století a zrod moderní medicíny poměrně komplexní... a ve výsledku skutečně geniální. Jen tak dál! 95 % (05.02.2016)

Naprosto ultimátní záležitost a pro mě osobně snad nejintenzivnější zážitek, co jsem od Stevena Soderbergha zatím viděl. Syrový, brutální, realistický a s hereckými výkony takovými, že by se tady mělo soškovatět minimálně další dva roky. Clive Owen versus Andre Holland zde předvádí tak perfektní válku doktorů, že jednoduše musíte mít rádi oba. Nicméně na tenhle seriál opatrně, slabé nátury by některé scény nemuseli vydržet. I já s nimi mám občas problémy. Naturální zpodobnění operací tady totiž zachází do absolutna a tak je občas vidět i to, co by normálně být viděno nemuselo. Za skvělý nápad ale nemůžu dát jinak, než plný počet. Doufám, že si to udrží co nejdéle. (13.09.2014)

Čoraz viac výrazných tvorcov presúva svoje snahy zo strieborného plátna na televízne obrazovky v pohodlí domova. A je to krok logický, keďže sledovanosť televízie, rozsah formátu a nie až tak výrazné obmedzenia (vzhľadom na nutnosť kvalitnejších televízií zaujať a udržať aj náročného diváka) ponúkajú podstatné iné možnosti. V podstate (aby som citoval Johna Thackeryho) žijeme vo veku nekonečných možností - a kombinácií. A práve kombinácia Steven Soderbergh - HBO/Cinemax je niečím, čo tu ešte nebolo. Soderberghov chladný odstup od postáv nachádza svoje opodstatnenie vo svete, kde nie je miesto na emócie a slabosť. Je to zrejmé v každej sekunde, v každom autorskom rozhodnutí, od popisného názvu epizódy (Method and Madness), ktorý neodkazuje ani neobsahuje inotaj, po dlhé neprerušované minúty strávené v operačnom sále. A uliciach New Yorku, kde nečaká nič dobré. Mnohovrstevnatý lekársky seriál len pre silné povahy, ktorý svojim pilotom predčí drtivú väčšinu televíznej produkcie zasadenej do dobového kontextu - Boardwalk Empire samotnej HBO nevynímajúc. Kľúčové slová: lekári, nemocnica, novátorstvo, krv, nepodarený pôrod, samovražda, obchod, pokrytectvo, drogy, rasizmus, cirkev, Clive Owen, šedivá kamera a melodická elektronika. Hodnotenie pilotu: 95% Po zvyšok série až na jednu výnimku (ona neblahá epizóda č. 8., ktorá sa značne vzdialila zvolenému temporytmu, štruktúre narácie a chladnému realizmu) veľká spokojnosť. Soderbergh si skrotil všetky línie a obratne vykľučkoval aj zo slepých uličiek, ktoré zdanlivo neponúkali jednoznačné východisko v súlade s pojatím námetu. Dusný nádych doby veľkých zmien pôsobí v Soderberghovskom podaní ako, síce nie na úrovni autorskej, ale skôr "len" televíznej produkcie, novum. Stratégia uprednostňovania jednotlivých dejových línií a udržiavania ostatných na pozadí pozvoľne vyprofilovala seriál do podoby rozkošateného, ale pritom vôbec nie prehnane megalomanského portrétu doby, ale ešte detailnejšie dobového človeka v objatí (alebo zovretí, záleží na uhle pohľadu) pokroku. Potešila ma aj ambivalentná práca s charaktermi, ktoré sa snažia o zmenu, napríklad z pasívneho prijímateľa na aktívneho udavateľa ďalšieho diania (prípad pána Hermana Barrowa), ale vďaka neustálemu hlúpemu opakovaniu rovnakých chýb sa prepadávajú do stále hlbšej temnoty veku. Soderbergh necháva postavy trpieť a vykonáva na nich desivé explicitné operácie, ktoré sa nijak nelíšia od tých, ktoré vidíme na operačnej sále. Bezočivá chladnosť v kombinácii s uhrančivou kamerou, ktorá sa postará o množstvo formálne brilantných neopozeraných scén, Martinezovým pod kožu sa zavŕtavajúcim elektronickým soundtrackom a cynickým čiernym humorom, ktorý srší z rámcujúceho záverečného záberu, vyvolávajú u mňa veľmi silné emócie. Dráma nového veku par excellence. Už teraz sa neviem dočkať ďalšej série - a možno za to môže práve záver, ktorý všetky línie uspokojivo uzavrel, pričom si však necháva otvorené dvierka pre pokračovanie. 1. séria: 100% (21.10.2014)

"Proč se Vám to nelíbí, pane doktore?" – "Protože je to francouzské a nevynalezl jsem to já." Jednoho sobotního dopoledne, na začátku podzimních prázdnin, jsem se podíval na Odvážné palce a zrovna tam nemálo chválili tento seriál, čímž pádem vzbudili mou zvědavost. Sice jsem měl původně v plánu dohnat si sedmou sérii Teorie Velkého třesku, ale musel jsem přehodnotit své plány. Neváhal jsem a vyhledal první epizodu. První polovina seriálu mě samozřejmě oslovila, avšak měl jsem určité výhrady k občasné zdlouhavosti a poměrné zbytečnosti některých scén. Naštěstí od šestého dílu nastává sled dokonale dramaticky vygradovaných epizod směřujících až k závěrečnému geniálnímu záběru. Nezbývá mi než vzdát čest tvůrcům a především samotným newyorským chirurgům té doby, kteří a především jejichž pacienti to v té době opravdu neměli vůbec jednoduché. A také je překvapivé, že Martinezovo electro sedne k atmosféře Ameriky na přelomu 19. a 20. století tak dokonale. (01.11.2014)