Bad ma ra khahad bord
Le Vent nous emportera
The Wind Will Carry Us
Réžia:
Abbas KiarostamiScenár:
Abbas KiarostamiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Peyman YazdanianVOD (1)
Obsahy(1)
Snímek, který Kiarostamí natočil bezprostředně po festivalovém úspěchu Chutí třešní, vzbudil u části zahraniční kritiky ještě větší nadšení než jeho předchozí dílo. Přitom se jedná o něco záhadnější diváckou zkušenost, která navíc mnohem silněji vězí v kořenech íránské kultury a společnosti.
Vítr nás odvane je rozhodně už v prvním plánu poeticky unikavá zkušenost, ve které celkový význam ustupuje jednotlivým impresím. Název filmu pochází z textu íránské básnířky Forough Farrokhzadové. Postavy ve filmu několikrát recitují básně, což je v Íránu celkem běžný způsob domluvy, protože tamní obyvatelé obvykle znají moderní i klasickou íránskou poezii. Přesto se film vyhýbá ornamentální líbivosti některých děl dalšího významného íránského tvůrce Mohsena Makhmalbafa, ale naopak podniká ještě hlubší ponor do „nedramatické" každodennosti než Kiarostamího předchozí dílo.
Snímek sleduje vedoucího skupiny mužů z Teheránu, kteří přijíždějí do vesnice Kurdistánu a obyvatelům se představují jako inženýři. Postupně ale vychází najevo, že jejich skutečným záměrem je natočit pohřební ceremoniál, který má provázet smrt jedné ze starších obyvatelek vesnice. Stav stařeny se najednou zlepší a skupina zůstává a čeká od svého nadřízeného na instrukce.
Kiarostamí opět radikálně rozmělňuje vyprávění do množství scén, zachycujících banální situace. Do extrému dovádí také své oblíbené napětí mezi explicitně ukázaným a skrytým, které se u něj vztahuje i ke kinematografii samé - proto nechává v závěru Chutě třešní či v kokerské trilogii ukazovat filmařský štáb, který je ve většině filmových fikcí ukryt. Ve Vítr nás odvane naproti tomu rozvíjí nápaditou hru s mimozáběrovým prostorem, neboť před námi skrývá velkou část postav. Nikoho z týmu „inženýrů" kromě jejich vůdce Bezhada, umírající stařeny a kopáče, se kterým Bezhad občas nezávazně konverzuje, ve filmu nikdy neuvidíme, pouze slyšíme jejich hlasy nebo zkazky jiných postav, které o nich mluví. Místo toho několikrát sledujeme Bezhada, jak vyjíždí autem z vesnice, aby našel signál mobilního telefonu, jak s místním chlapcem probírá chystané testy ve škole nebo jak si od zdejších žen opatřuje mléko.
Ve svém vyznění má Kiarostamího snímek opět výrazně etický rozměr, když pod tíhou malicherných obtíží nechává vyplouvat na povrch Bezhadův potlačovaný cynismus. Zároveň s tím dotahuje asketický přístup k filmovému formátu ještě dál než v Chuti třešní, protože jeho dějovou osou není existenční otázka sebevraždy, ale zdánlivě banální sled událostí, a navíc jde o čekání na událost, která se nakonec vůbec nestane. Strnulý stav věcí, trpělivě zachycený v Kiarostamího filmu, nechává ďáblovi čas od času vystrčit růžky, který se skrývá v detailech.
(Letní filmová škola)
Videá (1)
Recenzie (18)
Mimo jemne naznacovaneho pribehu, ktery je spise zaminkou pro jine uvahy, folklorniho zobrazeni me ten film fascinuje vynikajici praci s casem, ale hlavne s prostorem. Jak Kiarostami vytvori prehledne krivolaky svet kurdske vesnice, jak dokaze vytvorit orientaci v postavach, ktere casto nejsou ani videt je skvele. Navic si u toho jeste udrzi svuj styl. Mistrovske dilo. ()
Po předchozích filmech od Abbase Kiarostamiho, které jsem viděl, musím žel tentokrát hlásit menší zklamání. Filmy odehrávající se v exotické přírodě mám sice obecně hodně rád, pokud jde o zajímavý art nebo i kvalitně natočenou žánrovku, a samotný příběh o inženýrovi, který navštíví íránské domorodce v jakési odlehlé horské vesnici s cílem nenápadně zdokumentovat jejich život, mě tady již předem lákal a ve výsledku v mnoha scénách určitě i zaujmul. Vítr nás odvane má v sobě typický Kiarostamiho styl pomalejších, přesto poutavých a vizuálně promyšlených záběrů, které jsem na jiných režisérových filmech oceňoval (tady rovněž), ale 2 hodiny poetického filmu bez jakéhokoliv zvratu a minimem scén vyvolávajících silnější emoce? To se mi vidělo přepálené, nehledě na to, že dlouhé záběry na projíždění auta stejným horským úsekem tam a později zpátky se tu objevovaly tak často, až se mi postupně omrzely. Inženýrovy rozhovory s místními vytvářely určitě zajímavou sondu do života v tomto prostředí, nicméně stylem své mluvy a neustálým vyptáváním se na vše možné včetně čistě soukromých záležitostí lidí na mě působil hlavní protagonista občas nesympaticky a otravně... a pak, to „vrcholné“ recitování básně během dojení krávy, natočeno ve tmě, bez možnosti pořádně vidět postavy, už považuji za menší úlet v rámci pomyslného experimentování s poetickým žánrem na plátně. Rád bych dal 4 hvězdičky, ale to by musel pan režisér tento svůj film důmyslněji prostříhat a já bych se u takhle obsahově i vizuálně zajímavého snímku nesměl v některých chvílích ošívat nudou. [70%] ()
Můj čtvrtý Kiarostami, takže už jsem mazák v oblasti íránských filmů. Ani tentokrát velký mistr neuhnul z cesty, po které jsem prvně vyrazil na LFŠ 2012. Vítr nás odvane je takovou směskou starších Chuť třešní a Pod olivovníky. Překvapily mě tentokrát "krátké" záběry a jinak asi nic. Léto uprostřed polí s obilím v horské vesnici, kde pro signál musíte vyrazit na hřbitov. Všechny tradičně netradiční prvky jsou přítomny (absence dalších postav, jakéhokoliv vysvětlení) a přírodu můžete obdivovat též. Bydlet bych tam nechtěl, ale takhle na dvě hodiny vyrazit do jiného světa se dá. ()
Le vent nous portera. Všechny. Některé dřív, některé později a některé s pomocí bližních. Zřejmě. Příběh naznačuje, že není vše tak poetické, jak na první pohled vypadá, ale zlo, které se vyskytne v obci důvěřivých a dobrých je nakonec do okolního dobra přirozeně vstřebáno a člověk jako by měl až dojem, že přijde vniveč (dá-li se tak o "zlu" jako projevu jisté kategorie hovořit). Ačkoliv strůjce úkladů dosáhl svého, ale o jeho osobu zas až tak moc nejde, svou hru se zde zdají rozehrávat daleko vyšší síly než jen jedinci. Vítězství přijímání smrti jako něčeho přirozeného a tedy ne zlého, "pohádkové" vítězství té správné strany, která nedovolí smrti přejít do služeb zla. Smrt není zlá, je to jen odnášení větrem... Ale co já vím, interpretujte si to jak kdo chcete, mně se jen líbí ten přesah obrazově minimalistické, ale svým způsobem uchvacující výpovědi. Básně. ()
Vizuálne krásny film, bavil ma ten svet iránskej dediny, pre nás veľmi nezvyčajného vzhľadu. Ako je u režiséra zvykom, krajina je opäť zapracovaná do príbehu a hraje v ňom dôležitú rolu. Film plynie veľmi pomaly, hlavní hrdinovia celý čas čakajú na umretie jednej stareny, lenže tá nie a nie umrieť. Trochu ma otravovalo to ustavičné jazdenie autom na kopec kvôli signálu, ale posledná jazda s pointou stála za to. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Galéria (9)
Fotka © Cohen Media Group
Zaujímavosti (6)
- V anketě Britského filmového institutu z roku 2012 zařadilo sedm kritiků film Vítr nás odvane mezi svých deset nejoblíbenějších filmů. (classic)
- Film zůstal ve Spojených státech až do roku 2000 neuveden; později se dočkal znovuobjevení mezi veřejností i mainstreamovou kritikou na konci roku 2000 poté, co jej mnozí kritici označili za jeden z nejlepších filmů tohoto desetiletí. (classic)
- Originální název filmu The Wind Will Carry Us je odkazem na báseň moderního íránského básníka Forougha Farrokhzada. (classic)
Súvisiace novinky
Seminář íránských filmů
Filmový klub ve Veselí nad Moravou pořádá ve dnech 19. - 21. 3. 2010 Seminář íránských filmů. Program nabídne nejenom íránské filmy, které se již promítaly v našich kinech jako např. Klíč, Chuť… (viac)
Reklama