Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demián Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Niekoľko rokov po občianskej vojne sa zasneženým kopcami Wyomingu rúti dostavník. Vezie sa v ňom John Ruth (Kurt Russell), lovec ľudí, známy aj ako „Kat", a Daisy Domergueová (Jennifer Jason Leigh). Jeho čaká odmena, vypísaná na jej hlavu, ju proces a slučka. Po ceste stretnú dvoch mužov - majora Marquisa Warrena (Samuel L. Jackson), bývalého vojaka, z ktorého sa tiež stal obávaný lovec ľudí a Chrisa Mannixa (Walton Goggins), južanského odpadlíka, ktorý o sebe tvrdí, že je novým šerifom v meste, kam majú všetci namierené. Keď im silná víchrica zabráni pokračovať v ceste, rozhodnú sa hľadať útočisko v drevenici u Minnie, ktorá je obľúbenou zastávkou dostavníkov. Vo dverách ich však nevíta majiteľka, ale niekoľko cudzincov, ktorí sa rozhodne netvária prívetivo. Nad horským priesmykom zúri snehová búrka a ôsmi pocestní začínajú tušiť, že do mesta sa nakoniec asi nedostanú... (Forum Film SK)
(viac)Videá (28)
Recenzie (2 106)
Všetko je subjektívne a mnohým sa 8 hrozných bude páčiť, ale podľa mňa je dve a pol hodiny dialógov v jednej miestnosti predsa len už troška moc. Nech sa herci akokoľvek snažia. A títo tu sa zasa až tak veľmi nesnažia. Quentin to občas preloží nečakanými twistami, ale k tomu dôjde až po hodine a pol a to je neskoro. Nakoniec sa to síce zvrtne v tradičný tarantinovský krvák a treba povedať, že QT vie ako málokto v Hollywoode nakrútiť nechutnú čvachtačinu. Ale nestačí to, koniec nudne šumí do prázdna a divákovi zostanú k dispozícii len záverečné titulky a s nimi pocit, že nevie, čo si má myslieť. Ale inak fajn, len na to treba mať žalúdok a v tomto prípade hlavne značnú trpezlivosť. Ak si dobre pamätám, v prvopočiatkoch to bol projekt o v snežnej búrke uprostred hôr uviaznutých niekoľkých dostavníkoch, pričom biele peklo trvá tak dlho, až sa k lovu prihlási kanibalizmus. Takú verziu by som si pozrel radšej. Na to, aký je Quentin pisálek, je nečakané, že jeho pozornosti ušlo toľko logických kravín. Hoci Warren tvrdí, že „k Minnie mali zákaz vstupu psy a špinaví Mexikánci a neskôr psov vyškrtla“, seňora Boba nevyhodila. Zvláštne je i počínanie černošského pomocníka, ktorý na útek nevyužije dostavník s koňmi, ani brokovnicu na ňom položenú. Prečo Jody vystrelil spod podlahy len raz? A prečo preboha vymýšľali tak strašne komplikovaný plán, keď stačilo vymyslieť sto jednoduchších, praktickejších a kratších? ()
║Rozpočet $44miliónov║Tržby USA $54,117,416║Tržby Celosvetovo $155,760,117 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $12,892,972 ║ Tržby za predaj DVD v USA $11,286,904║ Tarantino troška poľavil, sa nechal uniesť na vavrínoch slávy, veru škoda, že prvá polovička nemá lepší spád, kľudne by tento obsah vystačil na dvoj hodinový film a mohla to byť riadna šupa, lebo v tej druhej polovici to rozbehol na plné obrátky, kde svištia vyšperkované dialógy, elektrizuje napätie, vyhrotenosť, dejová pestrosť, aj keď sa väčšina deja odohráva v jednej chajde a nechýbajú ani krvavé jatky, fakt zas prúdi krvi ako je u neho zvykom, hudba od Morriconeho hrá prim, určite film čo stojí za pozornosť aj keď ide o niečo slabší počin z jeho dielne /80%/ ()
Velký tarantinovský revival a po dlouhé době film, za který by mi nebylo líto zaplatit vyšší vstupné (ještě raději bych jej ovšem dal za projekci ze 70mm kopie). Tváře známé z předchozích filmů, návrat ke komornímu „whodunit“ pojetí Gaunerů (přestože epické ustavující záběry a nápadité využívání členitosti prostoru vyniknou nejlépe na velkém plátně), odkazování k vlastnímu univerzu (tabák Red Apple), členění do kapitol (které kromě rytmizace vyprávění slouží k odtajňování nových informací a přesměrování diváckých očekávání), nechronologická organizace vyprávění (nerozbíjející film, ale přispívající k jeho celistvosti), vizuální i motivické odkazy ke spaghetti westernům (Jackson stylizovaný jako Lee Van Cleef) nebo westernům Johna Forda, stejně jako ke (slapstick) splatterům nebo Carpenterově Věci, variování vyprávěcích schémat z blaxpoitation nebo samurajských filmů, nikoli jednotlivé scény, ale skoro celý film založený na čekání (nás a postav) na to, co se stane (a když se konečně něco stane, provokativně přichází – v roadshow verzi – přestávka, po které následuje flashback s godardovským autorským komentářem) a zda se v závěru ukáže, že spolu některé postavy byly propojené i jinak než řetězem. Právě neustále oddalování akce a dialogické natahování scén akce prostých, jimž trpělivost svých diváků rád pokoušel již zmíněný Godard (viz výsostně retardační scéna z U konce s dechem s Belmondem a Sebergovou žvanícími v hotelovém pokoji), dělá z Osmi hrozných unikátní film nejen v kontextu současné hollywoodské produkce, nabízející diváckou satisfakci mnohem rychleji, ale i Tarantinovy tvorby. Sadisticky dlouhou předehrou není jen první polovina filmu. Různé zdržovací taktiky režisér uplatňuje od začátku do konce a ještě postavy nechává, aby na to provokativně upozorňovaly (Let’s slow it down). Bez ohledu na množství rozpoznaných (sebe)referencí jde o mistrně napsaný a zahraný film, v němž do sebe nakonec vše elegantně zacvakne, jen to záměrně trvá déle než by bylo třeba, a který by jen zdánlivě fungoval stejně dobře jako divadelní hra (své divadelní aranžmá si film uvědomuje a s chutí jej tematizuje). Většina postav hraje nějakou roli a film velký díl svého napětí těží z nevědomosti postav/diváka, kdo tahá za který konec provazu. Přestože prolhané svině jsou v zásadě všichni (kdo není, dlouho nepřežije), vaše sympatie se budou neustále přesouvat od jedné postavy k další podle toho, co vám o ní Tarantino prozradí. Stejně velký podíl na dynamice filmu jako minuciózní redistribuce moci (tkvící nejen v tom, kdo má v ruce nabitou zbraň, ale také v tom, kdo co ví – viz celá čtvrtá kapitola) mají rychlé dialogy, energické herectví a pohyb kamery (vedoucí naši pozornost k důležitým motivům), nasvícení, přeostřování, práce s hloubkou (výškou a šířkou) prostoru nebo střih (zohledňující, kdo se na koho a jak dívá). Osm hrozných by ještě víc než Nespoutaný Django chtělo být politickou alegorií ve stylu podvratných counterculture westernů ze 70. let, upozorňující nepříliš citlivými prostředky na paralely mezi rasismem a kapitalismem. Doslovnost ideologické roviny filmu (hlášky jako „Když mají černí strach, bílí jsou v bezpečí“, rozčlenění baru na jednotlivé americké státy) kontrastuje s mnohem jemnějšími prostředky, jimiž Tarantino vyvolává napětí, vytváří stísňující atmosféru nedůvěry a sděluje podstatné informace o tom, kdo je čí spojenec nebo nepřítel. Přesto jde o znamenitou alegorii, podávající velmi znepokojivý a ne zcela jednoznačný komentář k různému pojetí práva a spravedlnosti. Tarantino natočil extrémně nihilistický western, který zdárně vytváří ovzduší doby, ve které lidi sjednocuje hlavně nenávist vůči společnému nepříteli. Především ale oplývá vypravěčskou obratností nejlepších románů Agathy Christie. Věřím, že stejně jako ony, také Osm hrozných bude s postupem času jenom zrát. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, Triple H () (menej) (viac)
Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. ()
*****Bude "Eightful Hate" posledním filmem z Tarantinovy tematické osmice?***** Hang on! :) Klíčové zvolání, vzpomeňte si, museli jste přeci i Vy takhle v duchu prosit u každého záběru, i sebedelšího, až do toho konce koncovatého. Ještě tak zůstaň, ještě, ještě se mi pozdrž, jen ať si to dobře užiju. *** Neb toto je opus magnum, zchystané k prodlužovanému zálibnému držení chuti jednoho vyzrálého, plného záběru po druhém na půnebí vědomí a k soustředěnému a opakovanému upíjení, vpíjení se, vychutnávání a zpíjení. *** Jedním z vrcholů pochopení tvůrčí síly je, když si praktikovaná meditace může dovolit vzít si za svůj předmět láskyplně ironického, rozkošnicky odpoutaného pojednání i naveskrze kruté, obhroublé a sprosté téma a otáčet si s ním jakoby zadumaně, avšak lišácky zvesela v prstech ze všech vyprávěcích i zobrazovacích úhlů dle libosti. A promítat si je do všech plánů, divadelních, filmových, krajinných, interpretačních i dalších. *** Mám fajnšmekrovskou radost, že se Tarantino po slibném, leč zhůvěřile nedopracovaném, kdovíproč (ale jednu odpověď nabídnu) tehdy tak zbrkle odbytém Džangovi ukáznil (--natočil to ve chvíli, kdy mu zůstala nevypracovaná celá jedna rovina, tři plochy nastíněné fešné rubikovky, se společným vrcholem v prázdné, jen načrtlé, neprokreslené postavě oné otrokyně, čímž pádem se rozkulhala doztracena veškerá motivace ostatních, jejichž jednání se k ní tak či onak zásadně vztahovalo, a interpretační meditační hra se vůbec nemohla rozběhnout--) a jakoby o to kajícněji se vrací na trpělivou a stále pracnější stezku Mistra, který s každým novým dílem nejen vstupuje do další dimenze tvorby (a smyslu tvorby), ale zároveň opečovává a dovršuje i slávu a smysl svých předchozích počinů, takže celek jeho díla v čase nekornatí a nekorá, staré jako překonané neodpadá, ale všechno se v nové skladbě a uděleném drajvu znovu a znovu živě přeskupuje, rozrezonovává, pomrkává, proměňuje, kultivuje, prohlubuje a rozbohacuje a stává se zdrojem nové a nové radosti. O víc už ani nemůže jít. *** Nic soudnějšího či konkrétnějšího tu ode mě nečekejte, u takového zrale celistvého díla by můj komentář toho, jaké všechny rafinované doklady stále harmoničtějšího a důslednějšího tvůrcovství jsem si tu s potěchou a úctou procítila, povšimla a prožila, musel vyhlížet jako zoufale splasklý bezedný měšec s hrstkou laciného cinkotu, leda bych ho rozepisovala půl života, a to zas není proč - on je tu dobrý fyzikální důvod, proč to QT (Cutie) natočil jako film. Úžasně to koncentruje čas. *** Pár bonusových postřehů bokem si však přece dovolím. PLUS: K názvu H8ful 8 - osmička je mj. symbolem dokonání, završení, dosažení rovnováhy, spravedlnosti, celistvosti. Bodu obratu k novému cyklu. Vystihuje tak nejen téma filmu, ale jakoby i spojovník celé Tarantinovy osmice filmů o gaunerech, zločincích a vyvrhelích - ne nadarmo se na plakátech k Hejtful Ejt zdůrazňuje, že se jedná o jeho osmý film. Poslední film z osmice o odporných hrdinech? Možná, vtipkuju si, že toho Džanga minule natočil tak fofrem, aby mu to tady vyšlo správně do počtu? Možná že se tu říká, že tímhle filmem opravdu završil svoji dosavadní tematicky ucelenou sérii, a jeho příští film bude už odjinud, prvním vykročením do nové etapy na cestě? I proto si pro sebe do češtiny název překládám trochu jinak, pracovně si tomu říkám "Odporná Osma" či "Osmice Ohavných" (a ta dvě O mi graficky skládají osmičku, ať už stojatou, nebo ležatou). *** PLUS: Hlavní ženská role je tak ďábelsky propracovaná, tak zvěrsky napsaná, aby ji neodmítla a zvládla uhrát jedna herečka z miliónu - všechny ostatní se stopou marnivosti v duši by se sice v duchu kroutily studem a nenáviděly se za to, ale nikdy by mu to dobrovolně neodehrály. Zato JJL se do téhle strmé gradace degradace, žensky vášnivého tupení ženství, zarytého prohlubování samého dna opovržení, zoufale sebeopájivé svobody zmaru, zkázy a ošklivosti, obula s ryze zavilým ženským gustem a veškerou brutální grácií Grácie. *** PLUS: Ohromilo mě stejně silně, ne-li na okamžik ještě víc, že i Morricone zas ještě vynašel způsob, jak svoji pověst velikána čistým ladným obloukem přehodit a všem znovu vytřít sluch. Větřím, že až jednou půjde Věčnost na odpočinek, tenhle legendární chlap jí k tomu složí a vlastnoručně zahraje uspávanku, jakou svět neslyšel. *** () (menej) (viac)
Galéria (79)
Zaujímavosti (71)
- Celosvětová premiéra proběhla 7. prosince 2015 v Los Angeles (Kalifornie, USA). (Varan)
- Většina Tarantinových filmů se odehrává ve stejném filmovém vesmíru. To zde naznačuje mimo jiné fakt, že pravé jméno Oswalda Mobraye (Tim Roth) je Anglický Pete Hicox. Stejné příjmení má postava Archibalda "Archieho" Hicoxe (Michael Fassbender) v Hanebných panchartech (2009). Tim Roth, který hraje Oswalda, údajně potvrdil, že stejná příjmení opravdu nejsou náhodou a že Pete je prapradědečkem (na počtu "pra" prý Tarantinovi nesejde) Archieho. (andio)
Reklama