Osem hrozných

I když Quentina Tarantina nemusím, pokaždé jsem na jeho další film dost zvědavý. Nicméně za ty roky už vím, že mě ničím nepřekvapí kromě skutečnosti, že do svých filmů neustále tahá jedno herecké eso vedle druhého. Možná i to je důvod, proč si každý jeho film nenechám jen tak ujít. A Osm hrozných opět nezklamalo. Když bych to nehodil na herce, kterých si nesmírně vážím, tak bych to hodil na film samotný, který neuvěřitelně přehrává. U 182 minut je vidět obrovské sebevědomí Quentina, který si myslí, že mu takhle dlouhý film budu žrát i s navijákem. Problém je ale ten, že dobrý nápad natáhl o jednou tak větší délku, než by si takový film vůbec zasloužil. Například první část v dostavníku je neuvěřitelně ubíjející nuda, ve které se vlastně vůbec nic zásadního neděje. Opravdu zajímavý nádech tento film začíná mít až na samotném konci, kdy se konečně začne něco dít. V tu chvíli ale tušíte už prakticky cokoliv, protože každý, kdo v tomhle filmu hraje, má tak absurdní postavu, že divákovi vysloveně musí být jasný, že se stane prakticky cokoliv. Herci zároveň skrz svojí vytříbenou angličtinu spadající pod americký venkov vytváří dojem, že hláškují snad úplně každou větou, která se ve filmu objeví. A těch zrovna úplně málo není. Tarantino tak opět nezklamal. Jen mě ale nepřestává fascinovat, že mu to jeho fanoušci stále nepřestávají žrát. Zaměňte prostředí za druhou světovou a máte Hanebné Pancharty. Zaměňte ho za gangstery prosycenou Ameriku a máte Pulp Fiction. Opravdu je tenhle film tak originální, jak se tváří? (10.01.2016)

// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) (28.12.2015)

Osm hrozných je vůči Djangovi, co byla dvojka Kill Billa vůči jedničce - a coby kontrast to funguje docela obstojně. Osobně mě to ale v první polovině úspěšně uspávalo a nebaví mě už každé Tarantinovo rozhodnutí (absolutně zbytečná flashbacková kapitola nesdělující jedinou novou informaci) obhajovat podvratným tvůrčím záměrem. Plně ale chápu, že někoho tahle hra uspokojuje. A v podstatě výhradně o tom už Tarantinovy filmy jsou - o hledání objektivních důvodů, jak z těch režijních podivností (nevykreslené postavy, nekonečné tempo) udělat geniální myšlenky, z nichž některé smysl skutečně dávají a některé už jsou šílená nadinterpretace. Druhý den po zhlídnutí jsem vůči tomu smířlivější, protože nuda je první dojem, který má tendenci odpadat, a v hlavě zůstávají silnější scény a těch pár hlášek. Ale vydržet to ty tři hodiny znova? To radši ani ne. 70 % (06.01.2016)

Ennio Morricone má za sebou minimálně tucet lepších hudebních partů, než je tento a přijde mi, že byl před pár dny odměněn zlatou soškou spíše za zásluhy (i když některé hudební sekvence zde mají něco do sebe, to zase ano), než za soundtrack k tomuto snímku. A naopak - pokud měl v posledních letech dostat Quentin Tarantino Oscara za scénář, mělo to být za Osm hrozných a ne za Djanga, který je oproti tomuto filmu o třídu níž. Té krve a rozstřílených hlav bylo sice zbytečně moc, ale nelituji těch tří hodin, které jsem si na tento brutal western udělal, protože jsem se zatraceně bavil. (01.03.2016)

Rozhodně nejsem tarantinovec, ale protože mám od něj nejradši Gaunery, ani mě moc nepřekvapilo, že se mi "Gauneři na divokém západě" tak líbili. Quentin si totiž natočil dialogové porno nejhrubšího zrna, prostě jako by na plátno přímo otiskl svůj ukecaný román. Někdo to určitě znuděně prochrápe, já bych ale verbální exhibice Samuela L. Jacksona a Waltona Gogginse mohl poslouchat donekonečna. Právě díky nim je skvělá i první, krapet pomalejší hodina, no a pak už nastupuje našponované divadlo v jedné zasněžené chatě. Tarantino v ní rozehrává tísnivou thrillerovou hru s luxusními krvavými intermezzy, hlavně ale nezapomíná bavit a oslňovat skvělými herci. Je to pecka. Zdaleka ne tak přístupná jako Django, ale pecka. (9/10) (06.01.2016)