Nonstop party

Perfektni, vazne perfektni film o hudbe... Vlastne dokument ale neskutecne zabavny se skvelym Cooganem v hlavni roli... Navic kdo zna tydle kapely jako Joy Division nebo New Order atdatd tak je to neco jako poviny film... Ale i kdokoliv jiny kdo ma zajem o moderni byt treba popularni hudbu tak by se mel podivat... protoze Anglie, Manchester, Tony Wilson, Factory... Tam to vsecko zacalo... (20.11.2005)

Líbí se mi, jak film dokáže vyprávět o legendách s nadhledem zahrnujícím všechny stránky zmiňovaných osobností, což je dělá lidskými. Z náčrtků vytváří postavy ve filmu, který nás zavádí do vod divokého manchesterského hudebního průmyslu. Neukazuje nic neočekávaného, ale zároveň baví. Nejen hudbou, i přístupem. Nezlehčuje pohled na věc, ani ho nedělá tíživým. Bez této rovnováhy by byl film sešlapán svou dynamičností, takhle je ale příjemnou sondou nejen do kariérního vývoje hudebně žurnalistického "guru", ale i prostředí, ve kterém se pohybuje. (07.11.2014)

V čem je film Nonstop párty zajímavý a ohromně originální? V tom, že vypravěč, onen sebestředný reportér, je zřetelně uvnitř příběhu a účastní se ho. Jenže s tímhle zjištěním se pojí dva paradoxy. Pokud je skutečně uvnitř příběhu, pak adresát, ke kterému se obrací (posluchač), by měl být také uvnitř. Přesto se reportér neustále obrací k nám. Jak to? To je umožněno díky tomu, že má film blízko k dokumentu. A s tímhle zjištěním přichází druhá skutečnost, a to ta, že vypravěč se vlastně zas tak příběhu neúčastní, že přestože je vyobrazen (reportéra jasně vidíme), jeho funkcí je spíš budovat příběh „zvenku" (z pozice strůjce obrazů) a mapovat manchesterskou hudební scénu. Výsledek je ten, že reportér se příběhu částečně zúčastňuje (žije v něm, ovlivňuje ho a vidíme ho) a částečně nezúčastňuje (místy cítíme, že jen vypráví). Co z toho všeho vyplývá? Že teoretik Gérard Genette bude muset přepracovat svoje teorie. ____ S reportérem se pojí ještě tři další věci. Za 1, má přebujelý ego a přetlačuje se s kapelami, o nichž vypovídá, a mnohdy je svým namistrovaným akcentem totálně vyšoupne mimo „rámec obrazu“. Ten dandy, jinými slovy, si zřejmě myslí, že je důležitější než Sex Pistols. Za 2, má reportér mnohem blíž k PR managerovi a sociálním „Watergate“ inženýrovi než k nějakému pokornému Rabovi. A za 3, sice zdůrazňuje, jak je serious a svědomitě sestavuje manchesterskou scénu (zdravím Janu Kománkovou), jenže víceméně to jeho lavírování mezi mýtizací a demýtizací vede k tomu, že člověk má o pravdivosti dokumentu silný pochyby. Všechny ty tři body je ale třeba vnímat jako důkaz zajímavého konceptu filmu, ne jako negativa. ____ Téměř všechny scény ve filmu jsou prvotřídně zinscenované, což je daný tím, že nemají ostrý začátek ani konec a že se ve většině případů ocitáme tzv. uprostřed dění. Krásně to udržuje chod filmu. ____ Nonstop párty mě, nezastírám, chytnul za koule. Jede na stejný vlně jako Velvet Goldmine, Trainspotting nebo Human Traffic a s Ianem Curtisem se vypořádává asi tak desetkráte lépe než šablonovitý Control od image-makera Depeche Mode, Antony Corbijna. (28.09.2008)

Nerozumiem punku, nerozumiem drogám a nerozumiem hudobnému biznisu, ale tento film ma skvele pobavil! Zaujímavým spôsobom mi predstavil éru, ktorú som nezažila a priblížil atmosféru, ktorá vo svojej dobe formovala generácie. Steve Coogan hrá výborne a celý vyzerá, že by sa skôr hodil do rokov sedemdesiatych, než do súčasnosti. Všetky herecké výkony sú veľmi prirodzené, vrátane vulgárneho alkoholika Andyho Serkisa. Neviem prečo, ale napriek tomu, že som človek veľmi odlišný od hrdinov takýchto filmov, jednými z mojich najobľúbenejších sú Human Traffic aj Almost Famous - zároveň ich odporúčam do pozornosti tých, ktorým sa páči Nonstop párty a mali by chuť na viac. (09.09.2005)

Neotřelý mix dokumentu, koncertu, hudebního dramatu a parodie, který ve výsledku (překvapivě) funguje takřka bezchybně. Autoři by sice k podrobnějšímu zmapování potřebovali dvakrát tak delší stopáž, v rámci jakési zkratky však Nonstop párty zprostředkovává zásadní události manchesterské scény se správnou porcí pocty i nadhledu. Když se k tomu přidá takřka bezchybné herecké obsazení (snad jen ten představitel Iana Curtise byl oproti kolegovi z Control totálně prkený) v čele s dokonalým Stevem Cooganem, není pro fanouška hudebního filmu a britské kinematografie co řešit. Závěrečné "zjevení" je jen poslední vychytanou třešničkou. P.S.: snad v žádném jiném filmu co si pamatuju nebylo narušování "filmové reality" tak moc ku prospěchu filmu samotného. 85 % (13.10.2010)