Tulák Archimedes

Tulák Archimedes má skutečně hloupoučký a strašně jednoduchý příběh. Prostě sledujete pár situací ze života jednoho tuláka. Taková zápletka se těžko roztahuje do celovečerního filmu a bohužel se to na tadytom filmu i dost podepsalo . Zpočátku to působí příjemným dojmem, ale ve druhé půlce už jsem se začal malinko nudit. Gabin si tu roli strašně užil, je to vidět. Jeho tulák má občas slušné hlášky a já nelituji stráveného času s filmem. Ale to všechno je prostě málo. Chtělo to když už to má být komedie, nějáké větší tempo a lépe zpracovaný příběh. Pod 3 nakonec tedy nepůjdu. 60 % (15.11.2016)

Tulák Archimedes je jednou velkou hereckou exhibicí Jeana Gabina. Ostatně tak byl celý projekt připravován, Gabin je dokonce spoluautorem námětu (v titulcích je uveden pod svým pravým jménem Jean Moncorgé). A sázka na jednoho herce se opravdu vyplatila, protože Gabin se ve filozofujícím bezdomovci opravdu našel. Celý film je vlastně sledem Archimedových příhod a máme tu pouze náznak příběhu (touha hlavního hrdiny dostat se na zimu do vězení), atmosféra staré Paříže je však příjemná, stejně jako herci, kteří sice pouze přihrávají Mistrovi, nicméně však vytvořili rozmanité figurky. Ať už je to Archimedův kumpán Darry Cowl, starý vysloužilec Noël Roquevert, žárlivý hostinský Bernard Blier a nebo bohatá panička Jacqueline Maillanová, kterou Archimedes svojí živelností úplně ohromí. A nejen ji, ale i diváky. (27.07.2008)

Neodolatelný Archimedes. Jean Gabin jako všemi zbožňovaný pařížský pobuda, který holduje dobrému muškátu, cituje Apollinaira, tancuje charleston a vyhledává jakoukoliv příležitost, jak se dostat do vězení. Grangierův film navíc populárního francouzského herce ukazuje v ryze komediální roli, kterou zvládá s naprostým přehledem. (11.10.2020)

„Pitoreskní, že? ...je skvělý. Působivý zjev.“ Neodolatelně svérázný Jean Gabin v komediálním počinu dle vlastního námětu. Jeho tulák řečený Archimedes proplul celým filmem ve víru vtipných situací z tehdejšího života ve Francii, doprovázených spoustou hlášek, také zatančil a zazpíval! Dokázal pobavit nejen staré známé štamgasty hospodě, stejně jako boháče v luxusním bytě, ale jistě i spoustu diváků. Mou maličkost toto odpoledne nevyjímaje. Přesto Grangierovu filmu po více než 60ti letech od svého vzniku již občas (v mých očích) mírně docházel dech. Malé svérázné holduvzdání či spíše vzpomínka na válečné hrdinství o 40 let zpátky tvoří sice velmi hezkou závěrečnou bodku, ale jako celek postrádá nejen jakoukoliv myšlenku, ale i celistvější hutný příběh. I marně jsem čekal, že se Archimedes ještě znovu setká s novými majitely svého oblíbeného podniku (Bernard Blier se až hodně rychle vytratil ze scény..). Jako oddechovka na jedno zhlédnutí ale pěkný, jo. 60% (14.10.2020)

Tuláci typu Archimeda majú čosi spoločné: ich myslenie je v radikálnom rozpore s panujúcim spoločenským usporiadaním i s právom zakotvenými povinnosťami. Niekedy sú tieto príkazy a zákazy upravené tak paradoxne, že ich porušenie nevedie k želanému prečkaniu upršane chladného nečasu vo väzení, ale naopak k celebritnej sláve z obálky magazínu. Medzitým sa starnúci mestský apač vyrovnáva s obsadením squatového príbytku novým tulákom (zariadený ho má v nedostavanom paneláku), s kšeftom v podobe predaja ukradnutých psov ich zúfalým majiteľom a so vzťahmi k obyvateľom predmestia. Humorné, trefne vystihujúce mnohé. Od spôsobu prežívania týchto myšlienkových samorastov, ktorí sa na jednej strane so spoločnosťou rozišli, no zároveň ju k životu potrebujú až po militiaristické vlastenectvo, absurdné konanie policajných zložiek, ich častú aroganciu, poklonkovanie dočasným hviezdam, snobské pokrytectvo večierkov buržoázie a možnosť slastného dožitia v elegantnom požívačnom ničnerobení. Nie na vrchole spoločenského rebríčka, ale v jeho podzemí. (02.03.2014)