Mozart in the Jungle

Snad i díky zcestnému očekávání úplně jiného seriálu mě nakonec moderní Mozart příjemně překvapil. Jako regulérní dramedy sice ničím jiným, než zasazením do vztahů uvnitř symfonického orchestru, a samozřejmě skvělou hudbou, příliš nevyniká, na to by se musel mnohem více utrhnout ze řetězu, nicméně výstřednosti dvou hlavních maestrů, stejně jako obsazení, lehký a nijak vlezlý humor a samozřejmě skvělá hudba udrží u střízlivě pětadvacetiminutových epizod pozornost spolehlivě. Pilot ale každopádně lákal na mnohem odvážnější zábavu a té se bohužel zbytku první série příliš nedostává. (30.01.2015)

První série byla skvěle rozjetá, tohle atypické seriálové prostředí mě zaujalo a Gael García Bernal jako geniální maestro hraje naprosto fantasticky. Druhé série byla bohužel o dost slabší, jak kdyby tvůrci všechny dobré nápady vyčerpali v té první a kromě Bernala moc herecky zajímavých postav nenajdeme (zábleskem byla Anna Maria, ale její potenciál taky zůstal nevyužit). Škoda, maestro zůstává spolu s geniální hudbou trochu osamocen. (18.02.2016)

Žánrově má Mozart in the Jungle asi nejblíže k dramedy, ačkoliv tu nejsou vyloženě sitcomové gagy, ani žádné velké drama, ale hlavně všudypřítomná pozitivní energie (ačkoliv nějaké ty problémy nebo podrazy mezi muzikanty se samozřejmě taky najdou). Byť se seriál propaguje mottem "sex, drogy a vážná hudba", ve skutečnosti to zas taková divočina není a i když na všechna tři slibovaná potěšení pravidelně dochází, není to nic explicitního (tedy, vážná hudba tam samozřejmě explicitní je, sex a drogy už moc ne). V tomto ohledu další Entourage či Californication nečekejte. Z řad herců samozřejmě exceluje zkušený veterán Malcolm McDowell, ale mnohem víc pozornosti na sebe strhává mírně exotický Gael García Bernal, jenž přesně ztvárňuje temperamentního umělce, který je přitom živoucí a dýchající lidskou bytostí, není redukován na schematickou figurku „podivínského umělce“. Však si za to taky zaslouženě odnesl Zlatý glóbus. A konečně je třeba zmínit i Lolu Kirke v roli Hailey, divákovy průvodkyně zákulisním světem vážné hudby a všech jejích nevážných aspektů. Na filmová a televizní ocenění to sice není, ale za tak okouzlující ztvárnění mladé talentované ženy, jíž by mohl svět ležet u nohou, si zaslouží přinejmenším naši pochvalu. Pro vychutnání si nabízené podívané ani není potřeba mít rád vážnou hudbu, stačí mít vztah k hudbě obecně. Láska k ní totiž prostupuje celým seriálem a to se daří přenášet na diváka bez ohledu na to, jestli tíhne víc k rozmáchlým symfoniím nebo k tvrdým kytarovkám. Zmínku si zaslouží i povedená znělka, v každém díle trochu jiná a vždy si hrající se zvuky klasických nástrojů a abstraktními vizualizacemi. Povedených hudebních seriálů v televizi moc není, Mozart in the Jungle mezi ně však bezesporu patří. Není to seriál, který byste za každou cenu museli vidět, není to brilantně vystavěné drama ani perfektně vypointovaná komedie, ale prostě velice příjemná, feel-good záležitost, která vám nevyvolá zvýšený tep strachem o postavy ani křeče od smíchu, ale spokojený úsměv. Nic víc, nic míň. Ale ono to vůbec není málo. (11.05.2020)

1. série Zajímavý základní námět (trochu šílený dirigent přebírá vedení symfonie a obrací vše naruby) a skvělý skvělý skvělý García Bernal. Bohužel je to tak vše, scenáristicky se to ztrácí v nezajímavých vedlejších postavách, děj připomíná většinou spíš vztahovou soap operu a hlavní zápletce samotného dirigování orchestru excentrickým Rodrigem se věnuje vlastně jen okrajově. Dokoukal jsem s vypětím sil celou první sérii, především kvůli Garcíovi, ale tím tento seriál pro mne končí. A to jsem byl po prvních dvou dílech tak nadšený... Ještě bych vyzdvihl herečku Lolu Kirke (role Hailey), která má charisma i talent. (19.01.2016)

Pilot I. série je ze všech dílů nejhloupější a nejbulvárnější, nenechte se odradit. Je to příjemná, lehce excentrická, přátelská orchestrální fantazie, taky trochu lovestory, nic moc střízlivě uzemněného či smrtelně realistického (charaktery ovšem jako by mnohým hráčům z oka vypadly). Kompetice extrapolovaná v I. sérii do komického extrému i zábavné nápady v II. sérii jsou určitě plus. Seriál srší optimismem, má grandiózní šmrnc, pohltivé tempo, hravý humor, dojemné chvilky, sympatické herce a pochopitelně ten nejlepší (i když hitovkový) soundtrack. „The orchestra is my family. I won’t let anyone or anything hurt it.“ (02.01.2016)