Na lane

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou. (08.01.2016)

Jako kdybych se vrátil o patnáct let zpátky. Zemeckis svým nenáročným tempem vypráví neobyčejný příběh zcela obyčejně snícího člověka, aby hlavního hrdinu přivedl v samotném finále do katarze, která bere dech. Kvalit stejně laděných Trosečníka a Kontaktu tak nedosahuje hlavně proto, že přesně tohle od něj čekám a chybí proto překvapivý nebo dokonce ze sedačky zvedající moment. V názvu zmíněná Walk do ní ale naopak drtivě zarazí a navíc ukáže v plné síle to, co se dá od začátku tušit. Že Philippe Petit není žádný malý Filip, ale ve svém srdci hlavně Malý princ, který je hlavou a touhou přece jen někde jinde než my. U výšek, které nám, běžným smrtelníkům, (raději) zůstávají zapovězené. (08.10.2015)

Ačkoliv se scénář snaží do detailů kopírovat stejnojmenný dokument, jeho samotné vyznění zcela nepochopitelně ignoruje. Jakmile tedy potrhlý sympaťák Gordon-Levitt s kontaktními čočkami a mizerným francouzským přízvukem konečně přejde před zeleným plátnem to ocelové lano a úspěšně zakončí svůj velkolepý plán, který téměř sám navrhl, připravil a zrealizoval. Uspokojen z dobré exhibice zajde s partou kompliců na pivečko slavit, všichni se plácají po zádech, vděčnost teče všemi směry a pak se s ním naprosto nepochopitelně rozejde jeho holka a psychická podpora v jednom, on jen smutně hledí na odjíždějící taxík a je konec. Fňuk, fňuk, tlesk, tlesk. Jak to bylo ve skutečnosti? Sobecký sociopat překecal partu lidí, aby mu pomohla splnit jeho dementní náhlý sen, ta mu celý ten sen ochotně splnila skrze detailní naplánování akce, financování, fyzickou dřinu, dokumentaci až po finální natáhnutí a připevnění lana. On po něm párkrát přešel, byl zatčen, po propuštění z cely odchytl první fanynku, kterou šukal pět dní v hotelu bez toho, aby ho kdokoliv viděl, do médií se vychvaloval jak kdyby za celou akcí stál on sám a ti komplicové a jeho holka zatím byli bez fanfár vyhošťovaní ze země, případně sami odjížděli zhnusení jeho chováním a nezájmem. Pokud tedy chci vykrádat dokument, vykradu ho včetně charakterů skutečných (a hlavních!) postav, když už si hraju jak strašně rekonstruující jsem. Rozhodně je nebudu měnit naprosto bezúčelně, když charakter a přechod přes lano jsou dvě zcela rozdílné věci a že celý tento film je zcela bezcenný a stojí jen na tom půlhodinovém přechodu lana, o tom snad žádná. Na filmu mi přišel nejzajímavější Kingsleyho pokus o češtinu, děj mě nudil a závěrečný CGI pohled z ptačí perspektivy na New York to nijak nekompenzoval. 40% (12.02.2016)

Robert Zemeckis nastavuje s Mužem na laně tak trochu dvě tváře. První polovina krásně odsýpá s příjemnou atmosférou, zbytečně nepřehrává, ale ani nijak nepřekvapí. Gordon-Levitt zpracoval francouzského provazochodce kvalitně a přidal i povedenou humornou stránku. Kde se ale naprosto vše láme je druhá část filmu aneb nástup na lano, dechberoucí záběry a mrazící atmosféra rozbuší srdce i zaryjí do sedačky. 3D efekt filmové nadšení rozhodně podporuje. [75%] | 3D Kino (08.10.2015)

Za mňa jeden z najlepších filmov roku 2015 . Zemeckis je opäť takmer v starej forme na ten film je radosť sa pozerať. Hollywood pre masy v tej najklasickejšej a v rukách majstra aj najlepšej podobe. Je to vtipné, napínavé, dojímavé, fantasticky natočené, príjemne zahrané a dohromady výborné. Absenciu divákov v kinách a oscarových nominácií nechápem. 9/10 (28.02.2016)