Fanfan tulipán

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

Režisér filmu „Fanfan Tulipán" Christian Jaque je jedním z nejosobitějších představitelů soudobého francouzského kinematografického umění. Naši diváci měli v posledních letech možnost seznámit se s některými význačnými filmy tohoto umělce, jako je ku příkladu zpracování povídky francouzského klasického spisovatele Guy de Maupassanta „Kulička", filmový přepis známého Stendhalova románu „Věznice parmská", nebo životopis zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta „Člověk člověku". Tentokrát si Christian Jaque zvolil za hrdinu svého nového filmu legendární postavu francouzských lidových písní — Fanfana Tulipána, čestného, nespoutaného a neohroženého vyznavače volnosti a radosti ze života. Scénáristé filmu zpracovali motiv známé písničky o bubeníkovi, který se chce oženit s královskou dcerou, v ucelenou historii dobrodružných osudů Fanfana Tulipána, která se stává nejen oslavou tohoto lidového hrdiny, ale která též svou ostrou, satirickou formou je výrazem nenávisti autorů k nesmyslným válkám, vedeným mocnými tohoto světa na účet lidu. Tuto vůdčí myšlenku filmu správně postřehla nejen pokroková francouzská kritika, ale i široké vrstvy diváků, které přivítaly Fanfana Tulipána s takovým nadšením, že se tento film rázem stal jedním z nejúspěšnějších děl francouzské kinematografie v roce 1952. — Pro nás je „Fanfan Tulipán" novým, přesvědčivým důkazem, že francouzská kinematografie se dokáže ve svých nejlepších dílech oprostit od vlivů dekadentní existencionalistické filosofie, že je schopna vybřednout z beznaděje, pesimismu, formalistických hříček a vytvořit dílo plné optimismu a zdravého lidového veselí, dílo, které svým způsobem vyjadřuje pravé smýšlení a cítění zdravé části francouzského národa a napomáhá jeho mírovému úsilí. Filmový přehled 30/1953 (12.03.2003)

Tenhle film jsem viděl poprvé asi v 10 letech a od té doby DĚLÍM ŽENY NA OBYČEJNÉ, HEZKÉ, NÁDHERNÉ A GINU. Film má úplně vše co se dá od historické komedie očekávat. Dobrodružství, napětí, lásku, romantiku, humor. Čas tomuto snímku absolutně nic neubral. Naopak si můžeme vychutnat všechny ty přirozeně hrané scény bez počítačových dolaďování a úprav. Je to klasika, která mě vždy potěší. Nezapomenutelný rošťák Gérard Philipe a nádherná Gina Lollobrigida. Jen tu měla dostat Gina o něco více hereckého prostoru. Trochu se tu stala krásnou panenkou na koukání, ale na druhou stranu se na to kouká skvěle. (06.03.2011)

V sedmdesátých letech (zřejmě nějakým omylem) dávali Fanfána v TV a dodnes si pamatuju, že mne rodiče nechali dívat "od osmi", protože, jak pravil můj otec (ročník 1934): "To musíš vidět, co kdyby už to náhodou nikdy nedávali!" A tak jsem byla unešena a jak praví text téměř zapomenuté písně H.Vondráčková "koukala jsem zmámená na Fanfána v botách vysokých...." (05.04.2011)

Veľmi vtipné, ľahké a milo romantické. Na rozdiel trápneho remaku z roku 2003 tu nechýbal ten pravý duch, aký sála napríklad z Troch mušketierov. Sú tu mimoriadne herecké výkony a to nielen u hlavných postáv, každá vedľajšia rola má svoju úlohu a šarm. Okrem toho sa to veľmi dobre pozerá a obraz i farby sú na rok výroby neuveriteľné. (12.11.2017)