Marvel's Luke Cage

Je to lepší, než jsem čekal. A docela o dost. Nejvíce jsem se bál, že postava Luka nebude mít to potřebné charisma, aby fungoval jako hlavní hrdina. Mé pochyby ale Luke setřásl rychle. Dávám však čtyři hvězdy a zároveň zvedám u Daredevila a Jessicy Jones na plný počet, protože přeci jen menší propast mezi těmito seriály vidím. Daredevil má hutnější atmosféru, lepší vedlejší postavy a hlavně skvělé záporáky. To samé se dá říct i o Jessice, která akorát oplývá jinou aurou. Tyhle tři komponenty Luke postrádal. Atmosféra Harlemu byla jasně daná už od začátku a její klima se nikterak neměnilo. Vedlejší postavy až na osvědčenou doktorku Claire fakt bída. A záporáci? To je největší slabina. Černých se vystřídalo habaděj, ale ani jeden mě nepřesvědčil, ať už podnícením strachu a respektu, chytrostí nebo něčím jiným. Celkově vzato však solidní práce, zvládl jsem to za čtyři dny, takže žádná nuda. Luke Cage však v mých očích bude asi nejlépe fungovat v Defenders, ačkoliv se z oné superhrdinské čtyřky jedná o nejsilnějšího člena týmu. (11.10.2016)

Marvelovsko-netflixovský blaxploitation v podobě výtečné minisérie (s vynikajícím soundtrackem), která je však k vlastní škodě rozmělněna v neopodstatněně třináctidílném formátu. Především druhá polovina jde kvalitou dolů a veze se na přestřelené vlně nekorespondující s první polovinou. Cage s Místy to v mnoha slabých pasážích sice (u)táhnou, ale citelně jim chybí pořádný protihráč. Zdejší záporáci sice nejsou vyloženě do počtu a bez potenciálu, ale jsou buďto nijací (Cottonmouth) či pojatí proti mému gustu (Diamondback); a tuplem pak s Fiskem a Kilgravem v zádech. Špatné to ovšem rozhodně není, jen je to zatím nejslabší (byť stále solidní) příspěvek v "marflixovém" televizním univerzu. (02.10.2016)

S01: Rozporuplný. Začátek v holičství byl super s vrcholem ve vězeňský epizodě, pak jsem ale bojoval s nudou a chtěl to mít co nejdřív za sebou. Mělo to pak prostě na víc než plochou zdlouhavou honičku policie a idiotskýho Diamondbacka. Každopádně cením okénko do Harlemu a jeho kultury, samozřejmě hodně spojený se super muzikou, pár super herců a sympaťáka v hlavní roli. Jinak ultimátní reklama na Carhartt :D 75% (a na druhou sezónu už se nevidím) (02.11.2016)

Stejně jako u Jessicy Jones, i tady jsou skvěle zpracované už úvodní titulky (jak audio, tak video), přičemž parádní atmosféra se projevuje i při vystoupeních v klubu Harlem's Paradise (kde vystupují skuteční umělci). Taky hudební podkresy se v různých scénách dost povedly. A skvělá atmoška přichází zaručeně vždy s Cornellem 'Cottonmouth' Stokesem (Mahershala Ali)... a s ním bohužel často i odejde. Další hlavní záporák Willis 'Diamondback' Stryker už není tak dobrej a ten jeho neprůstřelnej oblek se supersilou byl takovej nedomyšlenej, ale určitou kvalitu má (hlavně to jeho zabíjení). Shades - už od začátku jsem měl podezření, že Theo Rossi z něj udělá skvělou postavu. Mariah Dillard taky má svoje místo, i když její postava tak super není... ale nemůžou být super všichni, že. No, celkově je to na mě trochu moc black, ale takovej už asi Harlem je. Vadí mi akorát ta hromada negerskejch hlášek, žargonu, mluvy, osobností a jinejch názvů, kterejm bílej evropan moc nerozumí. Protože když to není zrovna negerské, je to americké. Luke Cage je ale zajímavej hrdina a dá se říct, že mě to i bavilo, hlavně ze začátku. Druhá série třeba napoví víc. A v té přichází Bushmaster a jeho jamajská cházka a byli super. Ta jejich jamajská angličtina prodchnutá špetkou reggae, trochou bylinkovejch kouzel a mystickejma věcma, v čele s nabouchaným Bushmasterem, kterej to nandá i Lukovi, aby v zápětí bojovali i proti společnému nepříteli? Hustý! Shades a v podstatě i ta Mariah Dillard ("Stokes, Mariah Stokes!") se vyvinuli v zajímavé postavy a taky se mi líbilo, jak tam byli sem tam začleněny i postavy z jiných propojených sérií (Iron Fist). Prostě, i když to bylo místama trochu zdlouhavé a zbytečné (jeho táta kněz), docela mě to bavilo. Trošku je i škoda, že další série se zatím neplánují. Zůstávám na třech. (17.10.2018)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)