Volání netvora: Příběh života

Až půjdu příště na nákup, zeptám se, jestli náhodou nemají hlas Liama Neesona. Tenhle chlap by mě dokázal ukecat i do práce v kanceláři, hezčí hlas nemá ani polovina mých oblíbených hereček. Film Příběh života je na tom stejně jako tvůj vlastní životní příběh. Sám se rozhodneš, komu bude patřit. Na mě působila trošku šroubovaně pointa všech těch příběhů, taky by mně vůbec nevadila větší sonda do pohádkového světa, ale když to vezmu tak, že jsem vlastně hodinu čtyřicet čuměl na strom, tak to byla dobrá zábava. (13.04.2017)

Nejsem kdovíjaký fanoušek Faunova labyrintu a několikrát jsem si na něj vzpomněl. A Monster Calls bych doporučil spíše věčným snílkům, kteří moc často rádi popouští uzdu své fantazie. Velmi se mě líbily Neesonem vyprávěné příběhy. Tady má pozornost fungovala na jedničku. Bohužel s přesunutím děje do školy nebo do Conorova osobního života, šla má soustředěnost vždy o úroveň níž. 60% (30.08.2017)

Na mix fantasy a rodinného dramatu snad až příliš těžké, depresivní a smutné. Děti pod patnáct let bych na to vůbec nebral - většina by se nudila, (citlivější) zbytek by z toho mohl mít náběh na menší trauma... Navíc to minimálně od poloviny zdánlivě směřuje k nějaké velké pointě ála Shyamalan, která by celému předchozímu ději dala hlubší smysl. Něco jako "pointa" sice skutečně dorazí, ale žádné šokující překvapení se určitě nekoná. A očekávanému citovému vydírání se film v závěru také bohužel nevyhne. Del Toro byl na konci Faunova labyrintu také tvrdý, ale přitom opravdu dojemný a navíc měl divák pocit, že je ten finiš svým (lehce zvrhlým) způsobem vlastně krásný a asi nejlepší možný... 60 % (03.04.2017)

Od filmu jsem čekal naprosto jiného. Asi nejemotivnější fantasy s duší které jsem kdy viděl. Někdo srovnává se Spielbergovým Obrem Dobrem, který byl více pohádka, ale na toto rozhodně malé děti neberte. Výborně namluvený netvor Liamem Neesonem a stejně dobře zahrané od všech herců. Ale...., něco tomu stejně chybělo a emoce to rozhodně nebyly: za 70%. (26.03.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)