Učiteľka

Poznal som (tiež na základke) takú učiteľku. Všetci sa jej báli a to nielen žiaci, ale aj učitelia. O X desaťročí neskôr dokázala, že karma neexistuje, keď namiesto toho, aby bola vzatá na zodpovednosť za svoje šikanujúce činy, jej na danej škole udelili vysokopostavené, renomované miesto. Takže pre mňa tento film nebol dráma, ale horor. Trochu ako 12 rozhnevaných mužov: jeden zásadný konflikt, jedna miestnosť a skupina dospelých. Všetci majú rovnaký názor a nechce sa im ho riešiť. Chcú si vypiť kávu a ísť domov. Postupne sú ale vyprovokovaní (jednotlivcom) k zaujímavej debate, ktorá tne čoraz bolestivejšie do živého a vinou ktorej na špinavú hladinu postupne vyplávajú odporné tajomstvá. Paradoxne, akonáhle Učiteľka začne byť „filmovejšia“ (flashbacky), tak síce scenár začne dávať väčšiu logiku (pochopíte motivácii postáv, u ktorých ste predtým mali hokej), ale scény z triedy boli predsa len pôsobivejšie. Mauréry dokonale stelesnila príšernú osobu, ktorá úspešne pláva naprieč režimami a v každom je úspešná. Bolo mi z tohto filmu smutno a zle a vôbec som ho nechcel pozerať, pretože viem, že podobným sviniam sa vždy darí. (02.03.2017)

Mám tady trochu rozporuplnou zkušenost. Pustil jsem si Učitelku ve Varech ve videotéce, ale po dvaceti minutách jsem dal přednost osamělému pivu na břehu říčky před Thermalem. Ne že by to bylo tak špatný, ale pivo v tu chvíli prostě vyhrálo. Dnes jsem šel do kina (pracuju tam, za lístek jsem tedy nezaplatil) s tím, že mě film nebude bavit, ale odsedím si to, nebo kdyžtak půjdu převěšovat nástěnky. A vydržel jsem celou dobu. Možná jsem byl ale příliš připravený, příliš jsem filmu odpouštěl, nic nečekal. Když nad tím ale teď tak přemýšlím, bylo skoro všechno špatně. Z herců hráli dobře jen Češi a Bebjak. No dobrá, Mauréry taky nějak fungovala. Scénář tezovitý. Zbytečně citově vydírající. Doba podaná černobíle. A hudba vyloženě pitomá. Přitom se na to dívat dalo a dokonce i přemýšlet... No, rozporuplná zkušenost. (26.09.2016)

Definitivně vyléčen ze zdejších spoileroidních obsahů, jenž vám jsou krom úvodu, zápletky, peripetie, rozuzlení a závěru schopny vyzradit i zabarvení stolice jednoho z komparzistů, který byl produkcí stejně vystřižen, si u většiny filmů nezjišťuji nic předem a kolikrát jsem natolik důsledný, že nepostřehnu ani žánr. To se pak jeden nestačí ani divit, co si to vlastně pustil. Od slovenského filmu s názvem Učitelka jsem očekával nějakou podprůměrnou stupidní komedii a ono se z toho vyklubalo celkem zkurvený drámo! Po zhlednutí mám chuť paní učitelce nachcat do úst, ale to se dalo čekat. Jak se někde děje bezpráví, to já bych hned bral kuši a po Hoodovsku prostřeloval aorty a chcal lidem do huby. Paní učitelka na to šla sofistikovaně a svoje zneužívání nebohých rodičů maskovala za laskavosti. A dělala to dobře. Když za vámi přijde sousedka, jestli nemáte trochu rýže, taky jí řeknete spíš „ano, Haničko, a chceš hnědou, naklíčenou, wehani, indiánskou nebo jasmínovou?“ namísto výstižnějšího „běž do piče, mrdko, a přestaň mi kurva parkovat na trávníku“. Lidé mají totiž nevysvětlitelné tendence k bezplatnému prokazování služeb, tu švestičky ze zahrádky, tu paštička, jitrničky, tlačenečka, tam zase nějaké nenošené armani svetříky a než se nadějí, stanou se loutkou své úchylky být za dobráka. Já bych na takovou manipulaci neměl žaludek, mně bývá docela trapně už teď, když mi jedna slabomyslná kráva od nás z baráku za lehce erotické esemesky nakupuje a platí nájem. (24.01.2017)

Příběh, ze kterého mrazí. Počátek spirály, která zatím nemá konce. Pokud někteří přemýšlejí, proč před 30 lety věci dopadly, jak dopadly, dopadá na tvrdou podlahu neodlehčenou poduškami. Komunisté na tento druh morálky ovšem neměli monopol. Podobné postavy najdeme i v normalizačních seriálech a v tvorbě šedesátých let. Režisér Hřebejk zřejmě natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Lze se jen dohadovat po rozsahu slovenského vkladu; v případě hereckého obsazení je však neoddiskutovatelný. Lidé přicházejí a odcházejí, křiváctví zůstává a přežívá. (29.01.2019)

Správně, Hřebejk Jarchovský. Taky jsme na gymplu (zač. 1993) měli angličtinářky bývalé kádrovačky s měkkoučkým přízvukem. Šedivý socialismus, o který se tak vehementně snažil Fair Play, zešedl definitivně až tady. Otřesete se hnusem, že tahle doba skutečně byla. Zdá se to jako přeháňka, ale je to pěkně reálné a základní premisa je neuvěřitelně jednoduchá. Zkuste si sebe představit v té SRPŠ třídě řekněme ve skupině těch, co celou dobu mlčeli a šoupali patama. Jste tam? Já jo. Ještě že jsem nemusel chodit na třídní schůzky, já byl tehdy teprve předmět doličný. Lepší Hřebejk, a snad si pan Honza uvědomí, že hlavně proto, že tam není Geislerová. Csongor Kassai k nepoznání od dob Polívkova Žida a čerta. Havelka výbornej. Výborná práce s časovou osou, jakkoliv si to prvních 15 minut myslet nebudete. (04.12.2016)