Galavant

Po prvním (dvoj)dílu zatím 4/5. Výborně zvolené obsazení, velký palec nahoru za Timothy Omundsona alias Lassitera z Agentury Jasno, písničky chytlavé, až to hezké není a správná míra infantilního humoru, který k trapnosti zatím sklouzává jen zřídka. Uvidíme, co budu říkat po osmi epizodách, ale Gááááálaváááánt má zatím nakročeno velmi slušně. (09.01.2015)

Po dvou dílech nebudu hodnotit, ale komentář si dovolím napsat už teď, protože jsem se naprosto bavil. Sympatické postavy, které fakt hláškujou. Je to hrozně vtipný a bláznivý. Ničeho se to nebojí. Nejsem fanda filmů kde se zpívá, ale tady se mi to naopak líbilo a pěkně to tam sedlo. Navíc krásné prostředí zřícenin hradů. Nic podobnýho jsem ještě neviděl. Můžu jenom doporučit. Tohle musí zvednout náladu každýmu. Takže teď po šesti dílech musím dát 5*, suprová záležitost. (06.01.2015)

Galavant je sice super, ale zženštilý/dětinský Richard si scénu ukradl během pár dílů víceméně hlavně pro sebe. První díl mě neodradil, u 2. jsem brečela smíchy (legendární joust) a u posledního jsem plakala už doopravdy, převážně proto, že 3. série nebude. A to se tam zrovna skoro objevil drak! Galavant měl všechno. Bitches. Zombie. Gaye. Rickyho Gervaise. Prostě fakt všechno. (15.12.2016)

Ať už se budu snažit sebevíc, myslím, že větší poklonu než tu, že mi Galavant v některých ohledech připomíná Černou zmiji (a místy taky Princeznu nevěstu), asi vyseknout nedokážu. Seriálu se daří dokonale naplňovat žánrová klišé tradičních pohádkových příběhů, aby je nakonec s úsměvem na tváři shodil a ještě si na jejich ostatcích s chutí zatančil a zazpíval. Ano, muzikálová čísla představují nedílnou součást Galavanta a parodická nátura jednotlivých výstupů (například vypravěčova závěrečná reflexe sledovanosti, na níž bude záviset vznik druhé série či hádky o to, která z postav bude mít hlavní sólo či završí píseň velkým finišem a stane tak ve středu zájmu kamer jsou vysloveně k popukání) z nich dělá jeden z nejzábavnějších prvků seriálu. Bohužel se obávám, že místy raketové tempo textů výrazně znesnadní výrobu titulů/dabingu a autor bude muset slovní přestřelky včetně vtipů chtě nechtě výrazně osekat, aby lidi stačili číst/se překlad trefoval postavám do pusy, což se dle mého negativně projeví v diváckém přijetí. Pochvalu si kromě písniček zaslouží typově přesní herci, kteří se buď vymaňují ze stereotypních škatulek (černošský panoš, rasově těžko zařaditelná valencijská princezna), nebo do nich svým vzhledem naopak zapadají, ovšem scénář tyto okamžitě bortí či rovnou převrací naruby, když jednotlivým charakterům připisuje jiné vlastnosti, než bývá obvyklé (krásná a naivní dáma v nesnázích alias princezna je manipulativní mrcha, její zachránce, pohledný „princ“ opilecký sedlák a tyranský král vládnoucí pevnou rukou zase neschopný romantický naiva). Jediné co lze vyčítat respektive na to upozornit je místy výrazně „punková“ výprava, která působí lacině, scény jsou většinou zaplněny dekoracemi velmi řídce, ale vzhledem k nátuře díla není dost dobře možné tento „nedostatek“ kritizovat, neboť - ačkoli je více než zřejmé, že výroba Galavanta nepatřila k nejnákladnějším - autoři se můžou velmi snadno ohradit, že ona lacinost představuje další z parodických prvků, jenž má za cíl zesměšnit na pohled okázalé, do nejmenšího detailu propracované a tím pádem neuvěřitelně sterilní a nerealisticky působící prostředí z klasických pohádek odehrávajících se ve špinavé době středověku. 85% (26.01.2015)

8/18 Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů si Timothy Omundson zahrál svatého muže Eliho. O několik století později, přesněji ve století 13., se vrátil do srdcí milionů xenitů a herculeanů jako Galavantův zženštilý král Richard. Ty tam byly časy, ve kterých si nikdo na conu nechtěl koupit ani jeho fotku z podpisem. Protože Won't That Be Devine? 2.3 (13.02.2015)