Thor: Ragnarok

Po všech těch trapných, vážně se braných záchranách světa, či dokonce vesmíru Marvel konečně exceluje v tom co umí nejlépe. Komiksové komediální taškařici. O fous horší než první Avengers. Snad ještě šťavnatější a ulítlejší humor, plus parádně mimózní postavy (Cate Blanchett s parohy, zmalovaný Goldblum - wtf), to byla trefa do černého. Absentuje však vyvážená parta superhrdinů, kde má každý toho svého. I tak je to ale sakramentsky chytlavé a vždycky, když se rozehrála ta vypalovačka z traileru, diváci v kině se spokojeně pochechtávali. Zcela legitimně. (28.10.2017)

Viděno v kině, dvakrát na blu-ray a s jistotou mohu napsat že se jedná o nejzábavnější marvelovku. Waititi je strašnej úchyl, ale to už vím od What We Do in the Shadows. Stylizace inspirovananá osmdesátkami byla příjemným osvěžením, vizuální efekty byly vypiplané, jak už je u Marvelu zvykem. Pobavily mě nové postavy jako Valkýra, Korg nebo Goldblumuv pošuk. Hemsworth, Hopkins, Ruffalo, Hiddleston a Blanchett jako vždy hráli na výbornou. Potěšilo mě vhodné použití Immigrant songu od Zeppelinů. Za mě 85 %. (11.04.2018)

Kladivo, svaly, hyperaktivní styl, hodně barev. Jinak nic nového pod sluncem, naopak nudné postavy, ukecanost v každém koutu, nijaké napětí, žádný zajímavý oblouk, spíš jen mdlé pokusy o drama a vesměs dětinský humor. Pro marveláckého nefandu holt další dvě prozívané hodinky - moje blbost, snad se už konečně poučím. Prostě hodně velký balík peněz, spousta ksichtů komiksového universa Marvelu, osmdesátkový vizuál nebo soundtrack ještě jaro nedělají. (27.05.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Už bych pomalu zapomněl, jak je Marvel strašně rád infantilní a výrazně mi to zkazilo výsledný dojem, ačkoliv je možné, že se s dalšími shlédnutími můj názor ještě změní. Pro mnohé to jistě bude nejlepší Thor, ale přiznejme si, že laťka nebyla příliš vysoko a jakmile se Feige a spol vytasili s hvězdným obsazením a spojení v polotýmovku Planet Hulk, bylo rozhodnuto. Novozélandský talent Taika Waititi se před premiérou nechal slyšet, že zakončení asgardské trilogie bude nejvtipnější marvelovkou a bohužel nekecal. K veletragické události jakou je Ragnarök mi to absolutně vůbec nesedělo, ale jsem rád, že jsem alespoň nebyl zklamán závěrem, který je patřičně kataklizmatický a napravuje nadsázkovou popcornovou zábavu o falešném nebezpečí na Asgardu. A nenechte se zmást trailery. Víc než kdy jindy všechny epické záběry v samotném filmu vyzní do melodramatu a ačkoliv režisér ve správných momentech umí přitlačit na pilu a když už dojde na nějaké nápaditější akční scény, tak to stojí za to (úvodní dovádění s kladivem mě bavilo hodně). ale např scéna v gladiátorské aréně, na kterou jsem se hodně těšil, mě napoprvé velmi zklamala (napodruhé už jsem si to překvapivě užíval), naproti tomu scéna s náletem Hulka na Surtura mohl být stejně megaepický jako v traileru. Co se týče nových postav, určitě nejvíc zaujme Tessa Thompson (od slečny záhadné z Westworldu urazila dlouhou cestu a drápe se na výsluní) a z cameí nejvíc potěšil Sam Neill s jedním ještě překvapivějším cameem, které se naštěstí (přede mnou) utajit podařilo. Celkově Marvel bezpochyby splnil své zadání, překvapivě extra nevykládá moc oslích můstků na velké vyvrcholení 10 ti leté existence MCU a fanoušci dosavadního stylu se budou královsky bavit a už aby tu byl ten Black Panther. PS : Moc mi nesedl synťákový osmdesátkový soundtrack ve stylu Blood Dragon, to spíš pobavila písnička z epického prvního traileru od Led Zeppelin, jež se jen zřídkakdy objeví i v samotném filmu a zde se to povedlo. PPS : Korga pro mě díky dabingu samotného režiséra naprosto zabili. PPS : Hela v prvním záběru je super a sexy. Velký EDIT : Napodruhé už jsem věděl, do čeho jdu, přistoupil jsem na pravidla hry a jenom jsem se nechal nést skvěle vtipnou akční jízdou, která paroduje nejen předchozí Thorovky, ale i ostatní postavy z MCU (jako např Hulku), nacož jsem napoprvé vůbec nebyl připraven. 130 minut uteklo jako voda a jelikož už jsem napodruhé samozřejmě přesně věděl, kdy co přijde, hezky od srdce jsem se zasmál a snad se mi ještě nestalo, že bych někdy při druhém a dalším shlédnutí měl tak zásadně jiné a lepší pocity. A ani ten Korg už mi nevadil..Napoprvé 3,5*, napodruhé 5* (25.10.2017)