V tichu

Zdá se že loňský rok byl na dobré fimy mimořádně plodný. Naprosto nový pohled do minulosti už tolikrát přetřásané, tentokráte z pohledu židovských hudebníků. Vhodně zvolený formát deníkových záznamů provázené dokumentárně laděnými obrazy. Výborný kontrast ve veselosti předválečného prvorepublikového života a pozdějších temných událostí. Neskutečně dynymické i díky nakažlivě optimisticé hudbě. Doporučuji poslechnout si i další písně Comedian Harmonists (Ta použitá ve filmu se jmenuje Veronika, der Lenz ist da.) (07.05.2015)

V týhle podobě si to umím představit jako knihu, dokument nebo polodokument. Ale jako drama je to disfunkční v podstatě ve všech ohledech, protože se nevypráví, ale jen černobile (metaforicky řečeno) zobrazuje, ikonizuje a pro hloupé i dovysvětluje skrze voiceovery. Koncipovat scénu tak, že na sebe dva Židé v koncentráku koukají a ve voiceroveru se líčí, jak se oba milují a chtějí přežít jen kvůli sobě, je podobný fail jako kdybyste šli do restaurace, objednali si pizzu a vrchnímu vysvětlovali, že si ji dáváte, protože ji máte rádi. Narative skill level: Captain Obvious. (10.07.2014)

Citově prázdný experiment. Nakonec mě z toho zaujalo jen, že předobrazy těch plakátových postav skutečně žily. Pokud jste viděli jediný film o Židech za druhé světové války, stěží vám tento snímek přinese něco nového. Navíc jsou všude místo dialogů komentáře, které to všechno ještě více odcizují, takže nakonec jediným světlým bodem je účast krásných dívek před kamerou (z nich zřejmě jen Judit Bárdos předvádí i nějaký herecký výkon). Fakt už jsem dlouho neměl z filmu takový pocit zbytečnosti a vyhozených peněz. (10.05.2015)

Po skvělých Poupatech je míra zklamání téměř hmatatelná. Film nemá děj a je jen sledem scének z koncentračních a pracovních táborů, kterým předcházely přesvětlené a naivně hřejivé scény z doby před válkou, kdy všichni byli šťastní, usmívali se a všechno bylo optimistické a veselé. Ten asi půltucet Židů, jejichž osudy sledujeme, nemá téměř žádnou expozici (lupnout vedle nich titulek se jménem a s popisem zaměstnání opravdu nestačí) a film je ještě zcizuje tím, že ani jeden z nich za celou dobu nevydá ani hlásku - kromě křiku a zpěvu se veškeré dialogy a monology odehrávají výhradně v rámci voiceoverů. Stejně jako se na začátku tiskne lexikon židovských umělců, tak Zdeněk Jiráský předkládá ve svém filmu lexikon všech možných utrpení, kterými si lidé v koncentráku prošli, ale činí tak neskutečně lacině (je tu opravdu všechno, včetně oběšence, plačící holčičky, vraždy novorozence, smutných psích očiček...) a ve své úporné snaze vymáčknout z diváka slzu selhává na celé čáře. (07.07.2014)

Obávam sa, že nie som celkom schopná objektívne ohodnotiť tento film. Pre mňa znamená niečo viac ako pre diváka, čo ho len vzhliadne v kine, či doma. Mala som možnosť byť chvíľku jeho súčasťou, bola som pri natáčaní, zúčastnila som sa aj ako komparzistka a srdcom som vnímala celý proces formovania sa krásneho, no zároveň smutného príbehu. Bolo to náročné, fyzicky aj psychicky, ale zároveň detailistické, emocionálne... Sledovala som prvé reakcia od uvedenia filmu v Karlovych Varoch, kritiky boli rôzne a aj práve preto som na slovenskú premiéru nešla s príliš veľkými očakávaniami. V tichu sa často vyčíta, že nejde o klasickú formu a príbeh je vyrozprávaný prakticky len prostredníctvom voiceoverov. Mne to po tejto stránke vôbec neprekážalo, aj napriek tomu som si dokázala bez väčších problémov k postavám nájsť cestu. V prvej časti filmu sledujeme ich život predtým ako sa z nich stali len čísla, ich šťastnú etapu, ich radosť zo života a obrovský talent. Celú tú eufóriu však kazia občasné strihy na tlačiaci sa lexikón pre židovských umelcov. Druhá časť je už smutnejšia, odohráva sa v rôznych táboroch a sledujeme jednotivé hlavné postavy a ich pasovanie sa s novým životom a krutými podmienkami na prežitie. Filmov so židovskou tematikou je už spústa, no napriek tomu ma film od Zděnka Jirásku potešil, nejde o konkrétny príbeh, ide o životy umelcov, ktorý len chceli byť šťastní a venovať sa svojim vášniam. V tichu možno vidieť nádej a lásku,hľadanie dobra a viery aj v tých najťažších chvíľach a toto podanie sa mi páči. Aj keď opäť opakujem, snažila som sa odosobniť, ale stopercente mi to asi nevyšlo :) (25.09.2014)