Bože, ako hlboko som klesla!

Viz hodnocení od "sportovec". Zklamán by byl ten, kdo by zde hledal jen erotiku. Ta tam samozřejmě je v míře úměrné 70. letům, ale málokdy je erotika ve filmu využita k humoru a satiře. Z tohoto pohledu jsem filmem nadšen. Bavil jsem se nádherně a Lauřino "Ne... ne... NE!" mi znovu zní hlavou jako kdysi. (16.06.2008)

Jedna z Comenciniho velkých komedií, která bylo v roce 1980 nominována jako nejlepší cizojazyčný film na Zlatý Glóbus. Výborná a krásná Laura Antonelli v roli sicilské markýzy Eugenie, svůdník a její řidič Michele Placido, francouzký elegán Jean Rochefort a milující manžel a bratr, markýz Raimondo skvěle ztvárněný Albertem Lionellem. Eugenia a Raimondo zjišťují o svatební noci, že jsou bratr a sestra a před veřejností začnou tvrdit, že dali slib pohlavní čistoty. Eugenia vychovaná v klášteře, však "zápasí" mezi svou touhou a vychováním. Francouzký elegán Rochefort, když už se mu konečně Eugenia chce vzdát, utíká při zjištění, že je pannou. Eugenia nekonec naplní své vášně v rukou osobního šoféra. Fantastické a nezapomenutelné scény, poukazující na zastaralé zvyky a názory siciliánů na počátku minulého století, jsou svlékání markýzy šoférem v domku u cesty a poučení nevěsty před svatební nocí, svou starou tetou, bývalou svůdnicí a hříšnicí. (24.10.2011)

Jak už je patrné z poznámek ostatních, tenhle film je cenný především s ním spojenými zážitky. To se týká výhradně pamětníků jeho premiéry v tehdy socialistických kinech. Po shlédnutí většina z nás byla mírně konsternována konfrontací mezi snem a realitou, nicméně ten slabý nádech hříšného chtíče mi v podbřišku vibruje dodnes:-) (23.01.2007)

Očekával jsem film těžšího kalibru, tzv. film pro náročného diváka, jeden z těch, které zařazuje do svého programu ČT2 po 22. hodině. Po shlédnutí jsem příjemně překvapen lehkostí a skutečným humorem, který jsem v příběhu objevil. Laura Antonelli je tělem sladká, k nakousnutí jako čerstvé panenské jablíčko a Michele Placido neváhá a s chutí si do jablíčka kousne, a to nejednou. Opravdu vtipná a inteligentní italská komedie. Taková, jakou ji uměli v sedmdesátých letech jen Italové a Francouzi. A taková, jakou už Italové a Francouzi natočit mnoho let neumějí. Jsou filmy, ke kterým se po zhlédnutí už nikdy nevrátím. Tento mezi ně určitě patřit nebude. Rád se opět podívám na svlékací scénku v malé chýši, kde se šofér Placido patřičně zapotil horečnatým svlékáním kouzelné panny Eugenie (přitažlivé Laury A.) a kde si pak vzal na pomoc opravdu hrozivý a mocný nástroj. :-) (06.01.2009)

Film úspěšně osciluje mezi erotickým filmem, komedií, travestií, groteskou, dramatem a satirou. Už tím je zajímavý. Na rozdíl od většiny erotických filmů je děj skutečně děj. Film je důkazem toho, že méně je někdy více. Na jednu stranu obsahuje záběry, které např. v produkci současných pseudopuritánských USA nemají místo, na druhou stranu odhaluje co nejméně a nechává prostor divákově fantazii, díky čemuž působí nesmírně afrodiziakálně. Významně k tomu přispívá motiv zakázaného koitu (novomanželé zjistí o svatební noci, že jsou nevlastní sourozenci) a chování nezkušené ženy, která vyrostla v klášteře. Opomenout nesmíme satiru falešné morálky vyšších kruhů na Sicílii na začátku 20. století a konfrontaci duchovna a fyzična. (11.04.2007)