Muž na streche

Tak tomu říkám skvěle natočená detektivka. A taky dost trefně zakončená. Už ten námět samotný má něco do sebe. Naznačená brutální scéna v nemocnici, která odstartuje sled událostí, mi asi zůstane ještě dlouho v paměti, a to především díky výtečné práci s napětím. Přestože pak jde v zásadě o rutinní vyšetřování, příběh ani na okamžik nenudí, přičemž i ta poslední, výrazně akčnější třetina filmu působí velmi reálně a věrohodně. Též je mi hodně sympatické vyobrazení policistů jako obyčejných lidí z masa a kostí, evidentně totiž nepatří k žádným neohroženým a důvtipným superhrdinům ve stylu Jamese Bonda. (80%) (14.12.2022)

Předně říkám, že tenhle film není dokonalý a má své mouchy (civil s přidělenou pistolí se mi zdá trochu naivní nápad ale budiž), ovšem výčet kladů je zašlape do bláta. Tahle kriminálka je úplně jiná, nic podobného jsem neviděl. Její hlavní devizou jsou detaily, v jiných podobných filmech opomíjené. Uskutečnění vraždy je i přes úsporné náznaky brutální scénou, policista spí nahý a utírá zadek svému dítěti, při pouliční střelbě mladík s nasazením života zachraňuje chlapečka na tříkolce, pohled obyvatel domu z okna, kam právě dopadá sestřelený vrtulník, pachatelovi vidíme do tváře až v posledním záběru. A navíc, ač spáchá vrah svůj čin takovým způsobem, že i John Doe je proti tomu něžný romantik, ve výsledku je nám ho i celkem líto. To vše dělá z "Muže na střeše" netypickou a vynikající kriminálku. 90%. (11.12.2010)

Jak už přede mnou napsal Rudovous, "Muž na střeše" je adaptací knihy autorské a manželské dvojice Pera Wahlööa a Maj Sjöwallové, konkrétně "Säffleské bestie", sedmého z deseti jejich "románů o zločinu". Snímek se poměrně přesně drží předlohy jak dějem, tak i zřetelným společenskokritickým podtónem. V čem se film od knihy výrazně (a podle mého ke škodě věci) liší, je pojetí postav policistů. Nejhůř dopadl komisař Beck - proti románu je minimálně o 10 - 15 let starší (není divu, že pak působí "předdůchodově" a jeho závěrečná střešní akce vyhlíží skoro komicky). Jeho manželka se z přitažlivé ženy ve filmu změnila na obstarožní nerudnou ženštinu, které už na hlavě chybí jen ty natáčky. Stejně podivný mi připadal filmový Larsson - z robustního hromotluka se ve Widebergově pojetí proměnil ve vyhublého střízlíka. Tak by se dalo pokračovat u Melandera a dalších postav. Nechci vypadat jako hnidopych, ale výše zmíněné švédské detektivky patří k mým oblíbeným knihám a při sledování "Muže na střeše" jsem se nedokázal oprostit od srovnávání s předlohou. Hercům je nicméně nutno přiznat, že s charaktery postav se většinou vyrovnali se ctí. Také je třeba ocenit autentickou atmosféru Stockholmu 70. let. (Zkušený režisér Bo Wideberg kvalitní práci s atmosférou předvedl mnohokrát - například v ponuré kriminálce "Muž z Mallorky"). Celkem vzato - "Muž na střeše" jako takový není špatný film, ale jako adaptace známé předlohy zůstává na půli cesty. Tři a půl *. Pro Kimona: zbytečná akce s vrtulníky měla jen ilustrovat neschopnost policejního řiditele a ten mechanik nedostal pistoli přidělenou od policie, došel si pro svoji (tím ovšem nechci říct, že by tak jeho zapojení do akce působilo nějak věrohodněji :-) ). (22.01.2009)

První hodina i víc je vcelku snesitelná neakční podprůměrná vyšetřovačka dvou "předdůchodových" kriminalistů. Další minuty již nabírají spád, ovšem za cenu nestravitelné změny scénáře. Akce na úkor smysluplnosti jednání policie. V okamžiku, kdy se do nahánění odstřelovače zapojí celý tým policie, včetně speciálních vycvičených jednotek proti terorizmu, nařizuje scénář veliteli policie naprosto hloupé rozhodnutí jen proto, aby byl vytvořen prostor pro akční filmovou scénu s vrtulníky. K tomu v závěru ta nepochopitelně hloupá samostatná akce "předdůchodového" kriminalisty (přičemž specializované jednotky mužů v černém jen přihlížely) a jako třešnička na dortu zapojení náhodného civilisty (automechanika) do riskantní akce s přidělenou zbraní. Žasněte, tu zbraň mu přidělila ta skvělá policie, respektive takový malý švédský (policista) Belmondo v roli tvrďáka. Uh, tak to už bylo silné kafé. (22.11.2008)

Je ohromná škoda závěrečný půlhodiny, protože v tu chvíli jsem si myslel, že si snad ze mě někdo dělá srandu, že policie nadokáže zajistit prostor a nechá civilisty běhat po chodníku, že nevyklidí ani dům ze kterýho vrah střílí a díky tomu tak můžeme vidět jak pán v bytě kouká na TV a nad ním na něj ze střechy čumí vrah, to fakt teda nevím. Úplnej vrchol přijde však v okamžiku, kdy se policii nabídne nějakej chlap z baráku s tím, že je instalatér a že má v bytě bambitku, a jestli může jít na střechu s nima, jen pro připomenutí, vrah na střeše před tím zabil či postřelil na chodníku několik policajtů a sestřelil vrtulník čili extrémně nebezpečnej parchant, a policie klidně řekne tomu instalatérovi, ať teda jde s nima, to do tý doby hodně výbornou kriminálku posílá někam k Bláznivý střele. Ovšem než se toto událo, sledoval jsem naprosto civilně vyprávěnou krimi soustředící se především na identifikaci vraha. Scéna, kdy je za závěsem záběr na vrahovo oko je docela nepříjemná. My tady máme teď na baráku lešení a jelikož po skončení bijáku byla tma jak v prdeli, nejednou jsem se kouknul směrem z okna na to lešení a hnout se tam něco, tak se asi na místě duálně poseru i pochčiju a můžu říct, že takovej pocit z nějaký scény jsem neměl už hodně let. (10.06.2013)