Lumière & spol.

Tak teda-aby jsem mohl ohodnotit toho Lynche, tak jsem to zkouknul všechno a nemůžu si pomoct, ale mě to připadá, že je to projekt s obrovským potenciálem-tak trochu spláchnutým do hajzlu. Nehledě na mé sympatie bych řekl, že si s tím David pohrál fakt nejlépe. Pak je tam hrstka statečných (Gabriel Axel, Andrei Kochalovsky, Zhang Yimou, Jaco Van Dormael, Juan José Bigas, Claude Lelouch, Claude Miller, možná i Alain Corneau) kteří dokázali zaujmout, vložit do toho nápad, vtip, cit atd.. Zbylá drtivá většina je takové docela random, bláboloidní a prázdné plácání vody..... Hodnocení= Lynch někde mezi 3-4, hrstka statečných cca za 3, zbytek za mě jednohvězdy.... Celkově slabší průměr. (27.04.2014)

Jako pocta bratrům Lumièrovým a celému vzniku filmu je tato kompilace 40 minutových filmečků zajímavým, svébytným počinem, který pamětníky potěší, filmové studenty uspokojí a nikoho neurazí. Skrz starodávnou kameru Lumiérových dýchá nostalgie i kouzlo starých dob a zhlédnout pár vybraných výtvorů (mé nejoblíbenější: Girod, Lynch, Angelopoulos) je čirým potěšením, avšak jejich spojení do "Lumière & spol." se mi tolik nezamlouvá. V prvé řadě většina režisérů nebyla vůbec schopna smysluplně, natož zajímavě odpovědět na kladené otázky, viz "Proč točíte filmy? Prostě proto," a za druhé, nahromadit takhle 40 kraťásků a "vyblít" je na diváka, ztrácí své kouzlo a místy je to opravdu nudné a kvalitativně nevyrovnané... 5/10 (19.06.2009)

Už dlouho jsem neměl oči tak přibité na plátno a nesledoval každý pohyb herců a každý tón doprovodné hudby. V roce 1995, sto let po vynálezu bří Lumiérů se čtyřicet nejvýznamnějších režisérů své doby rozhodlo natočit kratičký filmový experiment s původní technikou. Maximum - 52 sekund, maximum jsou tři záběry, žádný synchronní zvuk (= jen hudba). Asi to není jen mou úchylkou na němé filmy, ale přijde mi fascinující, kolik vtipu, atmosféry i filosofie, kolik příběhu dokázali režiséři vložit na tak malou plochu. Jednoduché natáčení, prakticky zadarmo, skvělé, fascinující jednohubky skvělé filmařiny i ukázka různých přístupů k filmu. Konflikt moderní filmové řeči a staré filmové techniky. A po tom všem vtíravá otázka - není to tak lepší? P. S. Nevěřím, že by moje nadšení bylo způsobeno jenom mojí úchylkou přes krátké němé filmy. (23.02.2009)

"Cinema will die, if you let it die." Tak jo. Asi bych se měla stydět, protože jsem znala tak 5 režisérů z toho úvodního představování. Ale jinak WAU... wau... tohle jsem prostě nečekala. Nevěděla jsem vůbec do čeho jdu, jen že to je na počest Lumiérům a že se toho účastnila řada režisérů, ale wau... Natáčet Lumiérovou kamerou ty samé záběry jen v naší době a prostě si je přetransformovat podle svého režisérského stylu. Vlastně základ této "Hry" byly tyto tři pravidla: 52 sekund délka frekvence, žádná synchronizace zvuku, pouze tři záběry. Naprosto mě dostal smích J. Rivetta. Moc fajný byl úsek snímku, jak šel pás režisérů stojících u kinematographu a přitom jsme slyšeli jejich názory. Velmi povedená byla Millerova holčička mlátící lidi brašnou. Zhang /jeden z mála, kterého jsem znala/ měl teda slušnou šílenost. Ovšem nejkrásnější odpověď na otázku "Proč točíte" byla tato: "Nikdy se neptejte stonožky, proč chodí nebo zakopne." Claude Lelouch nám udělal krásnou přehlídku vývoje kamer. Corneau zase jako jediný skvěle kolorovanou verzi. No co k tomu říct na závěr? Aspoň se kamera Lumiérů naposledy podívala na svět a dokonce si ho i obcestovala. (02.02.2015)

Hodnotit dílko tak nesourodé je asi tak jednoduché, jako vyplnit napoprvé bezchybně daňové přiznání. Kterak odhodnotit neohodnotitelné? Jako poctu bratřím Lumiérovým? Pak dát plnou palbu. Hodnotit každý kousek zvlášť a vypočítat průměr? Vyjde průměr. Už dávno mě fascinuje svět zabíraný jednoduchým čelním záběrem bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Oslovily mě nejvíc snímky, které evokují právě ty původní staré záběry. Holčička na váze (Miller) , Prymidy (Shahin), záběr z ulice (Merchant a Ivory), Tanečnice (Corneau). (04.02.2015)