Papierové mestá

"Isn't there something that could make you happy right now?" Obsahuje spoilery...asi. Myslím, že kdybych nečetla knihu, film by mi toho moc neřekl. Je to sice příjemný a odpočinkový film, ale vlastně... o co tam jde? Nechci tu psát o tom, co jsem si představovala a nepředstavovala jinak, když jsem knihu četla. Tisíc lidí - tisíc představ. Chci se jen pozastavit nad tím, že tvůrci opomněli zapracovat do filmu hlavní myšlenku knihy. Nitky. Když malá Margo najde mrtvého pána, mluví o tom, že se mu asi zpřetrhaly všechny nitky. (To vám titulky v kině neřeknou. V titulcích se "v něm něco zlomilo"). V knize později té noci, kdy prožívají honbu za pomstou, Margot řekne, že se jí v Orlandu pomalu trhají nitky. Proto, když zmizí, Q má v určitém období strach, že se všechny nitky zpřetrhaly a že ji najde někde pod stromem, s kulkou v těle. Celé to hledání není o ohledání lásky, ale o hledání života. Převážně se potřebuje ujistit, že je Margot stále naživu. A to se mi v té knize líbilo. Na rozdíl od jiných hlavní postav Johna Greena, byla postava Q velmi nesobecká. Vlastně ani ta kniha nebyla tak dobrá, ale myslím že z ní, minimálně emočně, mohli vytřískat mnohem víc. Chvíle, kdy to chtěl Q vzdát, protože uvěřil tomu, že Margot chce jen pozornost a že jí nikdy na ničem nezáleželo. Zabralo by to dvě minutky :( Chybělo mi tam jakékoli drama. To tomu filmu nemůžu odpustit. A jedna jediná další věc je, že zbytečně vypustili nejkomičtější prvek z knihy. A to ten, že na celý ten roadtrip za Margot odjíždí těsně před plesem v těch hábitech pod kterými nemají jiné oblečení! (Pak už ta trička u benzínky dávají smysl, no ne?). Obecně celý ten road trip vyprávěný po hodinách je jedna z nejvtipnějších pasáží ze všech knih Johna Greena, ale co. Z kina jsem odcházela maličko zklamaná. Fault in Our Stars dopadlo teda rozhodně lépe. Ale tam i ta kniha měla děj. Paper Towns nepatří k těm nejlepším knihám a asi to nebude ani filmový hit. Ale peněz za kino nelituji a to je hlavní :) Mimochodem představitelka Margo byla úplně skvělá. Velmi přirozená. Nejdřív jsem si říkala, že mi do té role nesedí a během minutky jsem si na ní zvykla a neumím si v té roli představit nikoho jiného. 3* - silnější průměr (23.07.2015)

Jéé, to bylo roztomilý! Velký sorry za rádoby anglikanismy v tomhle komentáři. Dvě scény jsou naprosto luxusní cinematography záležitost, a myslím, že ve mně zůstanou hodně dlouho, minimálně teda aspoň jedna. Cast je skvělej (Nat a Cara byli rozhodně dobrá volba, zajímalo by mě, jak by vypadala Emma Blackery, ale Cara v úvodní sekvenci táhne dobře; Halston je luxusní volbička), soundtrack má koule, a samozřejmě nejvíc těší fakt, že takovejhle happyend potěší nejednoho milce evropskýho filmu. Hurá. Knížka měla ještě surovější ending, ve kterým vlastně nic nedopadlo dobře až na poslední slib, kterej ve filmu chybí. Ale film tak má trochu silnější pointu, si myslím, ačkoliv shocking value menší, spíš žádnou. Jinak ale těší obdobná výstavba jako v knize - tři části, každá trochu jiná, z nichž nejzábavnější je bezesporu ta první ninja-část, nejvíc vypointovanou ta závěrečná s road tripem a myšlenkou o tom, že představa je přestava, ale wrong cannot be right a že ideál není vždycky správnej. A že uvědomění si sebe sama a svých cílů a odpovědnosti vůči sobě i ostatním může bejt pro náctiletýho kluka před vejškou mnohem větší terno než honba za (možná) idealizovanou láskou. Kdybych byl stejně starej jako Q, volím stejně, kdybych měl znalosti kluka o deset let staršího, mrdám na to a zůstanu s ní, protože něco na tom fejku a pejpr townech fakticky je. But God, I wished I had this kind of adventure when I was eighteen nineteen. (03.02.2016)

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)

Margo always loved mysteries... I could never stop thinking that maybe she loved mysteries so much that she became one. Paper Towns byl pro mě bezkonkurenčně nejočekávanějším filmem roku. Knižní předloha Johna Greena se totiž hned po přečtení zařadila mezi srdcovky díky pohodovému stylu vyprávění a množství myšlenek, které mě osobně velmi oslovily. Film to má však o něco těžší. Adaptace je to bezpochyby povedená, určité zdlouhavější pasáže přeskakuje pár střihy (prostřední část - několikatýdenní hledání stop), ale celkové vyznění se nemění, byť možná není tak důrazné a nejsem si jist, zda nečtenář docení poselství příběhu a celkovou pointu. Co se obsazení týče: spokojenost. Cara Delevingne v roli Margo září, působí dostatečně odlišně a tajemně a divák ji žere každý mimický záchvěv, Nat Wolff jako Q také není špatnou volbou a jeho naivní posedlost k zidealizované Margo je perfektní. What a treacherous thing to believe that a person is more than a person. (28.09.2015)

MŮŽE OBSAHOVAT LEHKÉ SPOILERY. Předchozí filmová adaptace jiného Greenova bestselleru Hvězdy nám nepřály se mi celkem líbila, ale Papírová města mě v podstatě akorát otrávila. Hlavní problém je jistě v tom, že jaksi nejsem cílovka - náctiletá fanynka Greenových knížek - ale ten film mi nepřijde dobrý, ani když si člověk odmyslí ten humbuk okolo a snaží se tam najít nějaké ty klady. Obsazení jsem shledal krajně nesympatickým (Cara Delevingne s tím svým příšerným obočím se k mým hereckým oblíbencům určitě počítat nebude, zbytek castu to samé), postavy řeší problémy, které mi jsou vzdálené a cizí, a když se tam všichni v závěru dojatě objímají a ohlížejí se za jejich báječným středokoškolským životem, už jsem jen umíral trapností. Ve scéně, kdy se Quentin svěří Margo se svým snem jít na vysokou, usadit se, mít manželku, děti a tak, a ona se mu dokonale vysměje a prohlásí, že nic tak smutného v životě neslyšela, mi došlo, že mi je její postava extrémně nesympatická a že mám na tyhle mladé pseudorebelky, které papouškují naučené kecy o "vystupování z komfortní zóny", dost vyhraněný názor. Celé to její pláchnutí do jakéhosi buranského zapadákova mi osobně přišlo jako nepochopitelná výstřednost, která navíc není ve filmu pořádně zdůvodněna - kde bydlela, kde brala prachy, jaktože to bylo rodičům šumák... na nic z toho film nedává odpověď. Za sebe jsem ten film shledal nudný, místy až trapný a nechutný, jak už to u většiny teenagerských filmů bývá pravidlem - za mě zkrátka naprostá ztráta času. Potěšil snad jen obstojný soundtrack a sekvence s noční pomstou, jinak mě to celé dost minulo - celé to šílenství kolem Greena jde úplně obloukem mimo mě a opět jsem se ujistil, že podle mizerných knih nemohou vzniknout dobré filmy. A hned mě napadly 3 jiné filmy podobného ražení, které by mohly posloužit jako výborná alternativa k Papírovým městům - a sice Snídaně u Tiffanyho (slavný filmový příběh o nepolapitelné femme fatale Holly Golightly, která si jako Margo také dělá co chce a kašle na konvence), Smrt panen (skvělé nostalgické filmové ohlédnutí za dobou dospívání a velké lásce k čtveřici tajemných sester, o kterých mluví celé okolí) a S láskou, Rosie (krásný romantický příběh o milostném sbližování dvou postav, které se přátelí od dětství). Pokud nejste Greenovou fanynkou, nenapadá mě důvod, proč na tohle chodit do kina. (23.07.2015)