Obsahy(1)
Prezident a jeho rodina vládnou ve své zemi tvrdou rukou a užívají si života v přepychu a pohodě na úkor zbídačeného lidu. Když je pak během převratu jeho tyranská vláda svržena a zbytek rodiny uprchne ze země letadlem, diktátor se náhle musí postarat o svého vnoučka a vydat se s ním na útěk. Prezident, z kterého se rázem stává nejhledanější uprchlík, na jehož hlavu byla vypsaná tučná odměna, vyráží s chlapcem na nebezpečnou cestu napříč zemí. Potřebují se dostat k moři, kde na ně čeká loď, která je odveze do bezpečí. Zatímco se vydávají za pouliční umělce a cestují společně s lidmi, kteří léta trpěli pod jeho diktaturou, svržený prezident a nevinné dítě na vlastní kůži zakoušejí těžkosti, které podnítily jednotnou nenávist vůči režimu. (Cinemax)
(viac)Videá (5)
Recenzie (14)
"Kto do Teba kameňom, Ty do neho chlebom". Táto ústredná biblická téma sa nesie celým filmom a nastoľuje kontroverzné otázky násilia, pomsty, odpustenia a tolerancie. Makhmalbafovi sa podarilo veľmi výstižne túto tému rozpracovať na pozadí fiktívneho príbehu diktátora. Príbeh rozohráva dve polohy. Krutú rolu autokrata, ktorú však divák nemá možnosť precítiť, nakoľko je len sprostredkovaná. A druhú rolu empatického starého otca, ktorú sledujeme od začiatku do konca a preto vzbudzuje silné sympatie k diktátorovi ako k človeku bez ohľadu na to, aká temná je jeho minulosť. To bol zrejme aj zámer režiséra, ktorý snaží poukázať na to, že každý z nás je vo svojej podstate len zraniteľný človek. Predosiela, že násilie a pomsta plodia len ďalšie utrpenie a vytvárajú tak začarovaný kruh, v ktorom je ľudstvo uväznené už od nepamäti. Možno je na čase tento kruh konečne prelomiť. Veľmi silný odkaz v dnešnej dobe rastúceho násilia a nepokoja. ()
Makhmalbafovy scénáře jsou výborné, výjimkou není ani scénář tohoto filmu; odpovědní za scénář jsou sice dva, ale myslím, že hlavní nápady jsou jeho dílem. Po exposé, které nám předvádí (ostatně jasno- či tmo-zřivě) běžný život presidenta-diktátora a následné převzetí moci opozicí, nastává "velká proměna": velký president se stává malým člověkem a z malých lidí se stávají malí prezidenti. Film postupuje po dějových krocích krocích až po předpokládané vyvrcholení. Nakonec si pak ještě mužeme říct: ten president mohl být docela dobrým chlápkem, kdyby nebyl presidentem. (A recipročně také: ty lidi jsou stejná lůza předtím jako potom.) - Po druhém zkouknutí přidávám hvězdu. ()
Jak chutná moc. Jak prezidentovi, všem okolo něj, ale taky vojákům a obyčejným lidem, když se k ní náhodou dostanou. V případě prezidenta a kluka taky o tom, jak neuvěřitelně můžete spadnout z výšky na hubu. Jejich "road movie" je naprosto úžasná, oba hlavní představitelé výborní. Magické jsou scény, kdy děda začne hrát na kytaru a kluk u toho tančí nebo klukovy vzpomínky na sladký život v paláci a taneční hodiny s Marií. I když byl prezident svině, držel jsem této dvojici palce až do konce, i když konec byl nevyhnutelný a logický. Ale prostě si mě za ty 2 hodky neuvěřitelně získali. SPOILER: Ve skutečnosti by dle mého názoru šel kluk s dědou na šibenici, ať už by tam kdokoliv vykřikoval humanistická hesla, dav by ho převálcoval. ()
Skvela jizda, kde se seznamite s atmosferou revoluce, jejimi dopady, bezohlednosti, moci strelnych zbrani v rukou podprumernych lidi. Nejistota dalsi chvile vam provazi celym filmem a vy stale nevite, zda-li mate drzet palce hlavni fugure, nebo co ji vlastne prejete. K rozhodni vam chybi jedno - prvnich deset filmu, kde by byl dodstatecne popsan autokraticky prezident vc. jeho rozhodnuti o zivote jinych. Rozhodne vam nesmi ujit. ()
Makhmalbafův snímek byl patrně největším zážitkem letošní LFŠ. Propojení sociálně kritického filmu a roadmovie s komediálními prvky překvapivě fungovalo na obou frontách, aniž by byla oslabena funkce toho či onoho. Pozoruhodné je, že přestrojení, v němž prezident fiktivní blízkovýchodní země se svým vnukem cestuje, vlastně znemožňuje v druhé půli filmu divákovi zjistit, nakolik se pohled hlavního hrdiny na sebe a éru své vlády změnil (či alespoň posunul) pod vlivem toho, co vidí a slyší od ostatních. To byl od režiséra velmi chytrý trik. Divák tak nedostává nic zadarmo, tragickomický, neuzavřený konec, v němž se rozzuřený dav občanů nedokáže dohodnout, co s lapeným vládcem udělá, dokonce nedopřává publiku ani finální katarzi. Makhmalbafův divák je tak nucen vytvářet si svůj postoj a rozvažovat smysl a účinek revoluce sám, což je v kontextu nedávného arabského jara velmi cenné. ()
Reklama