La La Land

Po nadhodnocovaném, exhibicionistickém Whiplashi se u mě Chazelle plně rehabilitoval. Pokud La La Land byl tím, k čemu doteď směřoval (debut Guy and Madeline on a Park Bench by o tom vypovídal), pak je všechno odpuštěno. Bál jsem se, jak to bude s tím záměrným amatérismem a autentizací, ale podle mě to funguje výborně - třeba vypadávání z role při společném zpěvu u piána, které by se jindy dostalo až na DVD/Blu-ray do gag reelu, je fakt kouzelné. Zároveň se to pod roušku "nezávislého" pojetí muzikálu nijak nerozpadá, ale naopak to má precizně načasované vyprávění a skvělou kameru a střih. Popravdě nevím, co proti tomu kdo může mít, pokud není zapšklý cynik nebo úhlavní nepřítel jakýchkoli muzikálů. Po velmi dlouhé době hollywoodský film, na který bych s chutí šel do kina několikrát po sobě - takovouhle ryzí dávku dopaminu jsem od továrny snů nedostal ani nepamatuju. (15.01.2017)

Jubilejní stý komentář u tohoto kousku začnu tím, že se jedná o, stejně jako loni u the Big Short, nejlepší film co jsem letos zatím viděl. HAHA a nyní i bez humoru mohu říci, že ačkoliv nejsem muzikálový nadšenec a krom Moulin Rouge jsem nic zásadního neviděl, La la Land mě k sobě připoutal už od nápaditého začátku a ačkoliv se závěrečný akt poměrně táhl, úplný závěr mě zase téměř natrvalo zarazil do nekomfortní sedačky pražské Lucerny. Miles Teller byl v režisérově prvotině Whiplash skvělý, ovšem zde si ho naprosto nedokážu představit a bez výtečného dynamického dua by ten film byl né-li poloviční. Ryan Gosling je, co se týče uvěřitelnosti a určité neprůhlednosti, jistota a ačkoliv jsem s ním už viděl několik filmů, do kterých se příliš nehodil, absolutně si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by tak výborně a flexibilně sekundoval oscarové Emmě Stone, v jejichž obřích kukadlech jsem se ztratil hlavně v Birdmanovi a nejen tam. Druhým středobodem filmu je vymazlená choreografie v kombinaci s režisérskou vůlí natočit něco neotřelého a zároveň bezprecedentního, jejíž každý záběr ladí a koresponduje s výtečnou kamerou, která jestli toho zlatýho plešouna nezíská, tak už fakt nevím (získalo! :D). Tomuhle nemůže konkurovat ani dvojnásobný vítěz Roger Deakins ani Arrival jakožto největší želízko v ohni. Damien Chazelle se u mě stává dalším filmařem, u něhož budu sledovat každý nadcházející projekt, ať už bude o čemkoliv. 9/10...[4.1.2016_ČSFD projekce_kino Lucerna] (05.01.2017)

Budoucí filmová klasika!!! Damien Chazelle je pro mě zjevením posledních let, takto už se filmy dnes netočí. Měla jsem pocit, že sleduji film ze zlatého věku Hollywoodu a přitom k tomu stačil docela obyčejný scénář. Dokonalá ukázka toho, že i z obyčejného scénáře jde udělat cosi nadpozemského, pokud se točí s citem a láskou. Někdo přede mnou použil spojení filmová magie, to je přesně to, co La La Land vystihuje. Je to ten typ filmu, po kterém se budete chtít znovu zamilovat (nemluvím teď jen o lásce k muži, či ženě) a zasnít, všem snílkům ostatně Damien skládá velkou poklonu. O chemii mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone by se dalo vyučovat na filmových školách, není vůbec troufalé říct, že Emma zde podala nejlepší výkon své dosavadní kariéry. Závěrečná desetiminutovka mě dokonale rozdrtila a bylo to něco, v čem se každý z nás může najít, jelikož Damien vypráví o docela obyčejných věcech, ale právě ty jsou pro nás v konečném důsledku přece nejdůležitější. Pro mě absolutně dokonalý film, který si v kině minimálně jednou zopakuji. 100% (01.01.2017)

Návštěva kina v zásadě neplánovaná (aneb když se někdo nečekaně nabídne na hlídání příšer), ale o to příjemnější. Troufám si říct, že jsem si z aktuální nabídky nemohl vybrat lépe:) Oscar za hudbu bez debat, za kameru proč ne, za režii no dejme tomu, za film roku ehm;), ale vážně, pro Emmu Stone naprosto a bezvýhradně ANO! A ano, byly tam ještě nějaké drobné další ceny, že... a na rozdíl od nějakých Lvů se zdá, že byly všechny zcela na místě:) Ale abych tomu dal nějaký náznak řádu - La La Land je zcela zjevně poctou klasickým hollywoodským muzikálům, ovšem pozor, není to s ním zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát z traileru, z fotek, nebo z úvodní (famózní) scény. Emma Stone je tu jak zjevení z jiného světa, to jakou škálu rozpoložení dokáže vyčarovat (a že se tu docela hodně jede na detaily), a jak dokonale balancuje na hraně mezi kráskou z časopisu a ne moc fotogenickou holkou od vedle, to samo o sobě je na Oscara. A to se ještě doplní humorem, tradičně výborným Ryanem Goslingem (to jeho potřesení hlavou nad piánem v poslední scéně je jako jeho proměna z Ides Of March), chemií ústřední dvojice "jako z muzikálu", špičkovým špičkováním v konverzacích, humorem (J. K. Simmonsi, ty ďáble;)), tanečními aranžmá, těmi přepáleně sytými barvičkami, kamerovými prostocviky, cestou pro auto, "dospíváním", "zaprodáním se", pochybnostmi takovými i makovými, projekcí dokonalého světa, a tak vůbec... prostě jsem se asi zase zamiloval. A teď mě omluvte, jdu zkontrolovat děti, jednu úžasnou (teď zrovna) zrzku, promyslet jeden zítřejší případ, a říct si, že asi fakt nemám důvod litovat žádného z rozhodnutí na těch křižovatkách, které jsem doteď prošel. 100 % a možná se na Zpívání V Dešti zase podívám o něco dřív, než jsem myslel. I když kousky z něj jsem viděl právě včera v La La Landu. (06.03.2017)

"Ať si do mě život buší, on se unaví. Pak mu zas ukážu." Já jsem tedy brilantní zpěvák, kterej dokáže svým patrně tenorem vyděsit jakékoli množství demonstrantů a zahnat je na zoufalej útěk do uranovýho dolu. Proto si dovolím hodnotit pěvecký výkony hollywoodských kolegů a musím uznat, že se se mnou nemohou měřit, protože ti by svým kuňkáním nezahnali ani veverku do lesa. Nicméně se to o něco lépe poslouchá a i když jsem se v průběhu filmu cítil býti tradičně obalamucen oscarovým pozlátkem, tak musím uznat, že Mia na konkurzech, Sebastian v popovým balení a závěrečnej kýčovitě pestrobarevnej alternativní konec mě hodně pobavili. (30.10.2017)