O zlaté huse
Die goldene Gans
Obsahy(1)
Till je dedinský prostáčik, z ktorého si všetci uťahujú kvôli jeho naivite a dobrote. Keď sa vďaka týmto vlastnostiam ako jediný rozdelí o jedlo so starým žobrákom, dostane za odmenu zlatú hus. Jeho jediným želaním je rozveseliť s pomocou čarovného daru smutnú princeznú. Cestou do paláca však stretne mnoho zlých ľudí, ktorí sa budú chcieť zlatej húsky zmocniť. (STV)
(viac)Recenzie (10)
Příběh o vysmívaném klukovi, který s pomocí kouzelného předmětu – nebo v tomto případě naprosto živé zlaté husy – rozesměje smutnou princeznu a získá ji tak za manželku je osvědčený koncept, který známe i z českých pohádek. Tato adaptace přidává k původnímu příběhu jen vysvětlení princezniných depresí (smrt maminky) a postavu zlé královy sestry. Jinak krásné lokace, povedená výprava, sympatičtí mladí herci, příjemný hudební podkres a nápadité animované úvodní titulky. Pohádce by ale prospěla výrazně kratší stopáž – na tak jednoduchý příběh je hodina a půl stopáže skutečně moc. V porovnání s ostatními ze série Märchenperlen (případně Sechs auf einen Streich) je Zlatá husa spíše slabší průměr. ()
"Kdo by měl zájem o ješitnou krávu !!" Ale notak !! K princeznám se přeci nečuchá !! ;) A mluvit o nich jako o skotu se právě taky zrovna nesluší, zvlášť když taková princezna vypadá jako rozkošná Jella Haase, kterou jsme mohli zaregistrovat třeba v nedávném hitu Fakjů, pane učiteli v roli Chantal.. Navíc tahle princezna není vůbec ješitná, jen smutná, sice ne Šíleně, ale zhruba v duchu právě toho grimmovského předobrazu, který tvůrci šikovně rozvíjí dalšími vtipnými dějovými liniemi s loupežníky, princem či mocichtivou princezninou tetou, naopak ten s úkoly pro hrdinu s husou vypouští úplně, ale v samotném závěru ho znovu funkčně začlení do děje jako katalyzátor dořešení linie jiné.. Samozřejmě si uvědomuji, že českému diváku navyklému klasické tuzemské pohádky rozhodně ty německé nejsou příliš po chuti, zvláště když vlastně Němci vytvořili svůj vlastní brakový subžánr, který lze jen těžko brát vážně, natož vnímat stejnou optikou jako třeba právě pohádku českou filmovou, když většina filmů z této kategorie skutečně nestojí za moc, zřídka se ovšem urodí podobná perla jako právě Zlatá husa, ve své brakové upřímnosti neskutečně zábavný film opírající se o kvalitní dialog i úžasně rámcově kongeniální hudební motiv.. Zajímavé ovšem je, jak moc lze právě zde vysledovat značnou podobnost právě s narativně vyprázdněnými pohádkami třeba takového Zdeňka Trosky, pardon Trošky, na něhož však většinový divák stále chodí.. Ať už se budeme bavit o nezměrné, u Trošky až onanistické, kýčovitosti, velikášské výpravě, zejména v kostýmech, či teatrálním a přepjatém herectví s chápáním většiny postav jako karikatur, s tím obsedantně tvrdohlavým a podbízivým diblíkovstvím.. ()
O nemeckej filmovej tvorbe mám všeobecne hodne nízku mienku, no a v prípade televíznych snímkov a seriálov je to ešte horšie. Zistil som, že Nemci nevedia točiť filmy, a preto sa ich produkcii vyhýbam. Avšak občas predsa len natrafím na nejaký ten titul s označením made in germany. Teraz naposledy to bola rozprávka "Zlatá hus" (Die goldene Gans), ktorú v roku 2013 natočil režisér Carsten Fiebeler. Bolo to pre mňa nečakane príjemné prekvapenie. Nechcem tým povedať, že je to nejako obzvlášť podarené, či dokonca niečím výnimočné dielo. To ani náhodou. Ale v rámci tej mizernej nemeckej kinematografie je to nadpriemer. Príbeh o mladom prostoduchom mládencovi, ktorému zlatá hus šťastie priniesla, ma zaujal a i pobavil. *** ()
Vysmívaný hlupáček ochotně pracuje pro líné, sebou samými za chytré považované, bratry. Princezna je po smrti své matky smutná, kdo by to byl řekl. Však on ani král se dvakrát nesměje. Jeho etiketou sešněrovaná sestra, vizáží připomínající Alžbětu I., v duchu Šíleně smutné princezny povolá pro královskou dceru učitele smíchu (zajímalo by mě, zda to je obšlehnuté či náhodou obdobný nápad) a hlupáčka se zatím kde kdo, včetně poněkud hříšného (chamtivost, žravost a náznaky smilstva) faráře snaží obrat o zlatou husu, resp. husu o zlaté peří. Taškařici završuje dvojice otce a syna loupežníků, kteří v souladu se záměrem tvůrců opravdu působí poměrně vtipně (ještě jsem se zcela nerozhodla v poměru k čemu). Zkrátka - jednoduchý námět rozvést na celovečerní film, včetně přidání nových postav - není nemožné, jen se to musí dělat jemně a ne k tomu přistupovat jak k opravě zipu pneumatickým kladivem. ()
Po dlouhé, předlouhé době jsem narazil omylem na pohádku, na kterou se i přes své pohnuté dětství rádo upřelo mé spanilé očko. Kostra příběhu vzdáleně připomíná Šíleně smutnou princku, ale lehce se to přenáší přes neduhy této doby, a výsledkem filmového snažení jest pohádka, obyčejná, nan nic si nehrající, bez přiteplenýho chování zámeckých i podzámeckých. Výborný hlášky, výborný pocit. ()
Reklama