Komorná

Park je pro mne snad nejméně oblíbený Korejský režisér. To zas byla nuda. Výtvarně zajímavé, atmosféra slušná, i erotika potěšila, ale to bylo vše. Příběh na mě až moc spletitý, ztrácel jsem se, gore žádné, nemám moc co chválit. Přežil jsem to, slabý trojec se skříplými zuby hodím. Pořád lepší než Má Pomsta, ale už nikdy více. 50% (10.11.2016)

Po Parkovo nepříliš vydařeném útoku na Hollywood jsem rád, že navázal v podstatě na vše, co ho dříve zdobilo. Komorná je sice spíše taková filmová blbinka, ale disponuje naštěstí všemi možnými atributy Parkova rukopisu. Ta přemrštěná délka tudíž nenudí, přehnané scény brutality i erotiky pobaví a Yeong-wook dává svojí hudbou vzpomenout na svá nejlepší témata z Parkovo masterpieců. 7/10 (23.01.2017)

Místy strašně nedotažené (hlavně závěr), prvoplánové, se spoustou zbytečně explicitních scén, ale scéna s obrušováním zubu se zaryje pod kůži svým erotickým napětím. Příběh je jedno velké klišé, které překvapí snad jen poodkrytím karet nahlédnutím na děj z druhé strany. Jo, krásně se na to kouká a vlastně to je docela dobrej film, ale tohle je film od Parka, sakra! (04.08.2016)

Chan-wook Park dokáže namixovať úsmev, erotičnosť, drámu aj sadizmus do veľmi peknej a ucelenej skladačky. Scenáristicky a herecky prekonávajúce očakávania. Rôzne uhly pohľadov na rovnakú situáciu, hľadanie skutočnej pravdy z pozície diváka a aj príjemné vyvrcholenie príbehu robí z Komornej po Trilógií o pomste ďalší nadštandartný film. Kamera sníma nádherné prostredie, Park sa nebojí pritlačiť na pílu, zároveň si je režijne istý. Veľké množstvo režijných nápadov dovoľuje predĺženej verzií( tú som aj pozeral) trvať skoro tri hodiny bez akejkoľvek nudnej pasáže. Plný počet nie je z jednoduchého dôvodu. Nie je tam tá dravosť a ten existenčný determinizmus ako v trilógií o pomste. Tá bude u mňa zatiaľ stále neprekonateľný režisérov počin. Chobotnica nádherne dvojzmyselná a hudba etericky pod kožu sa derúca. Taký iný film o láske a podvodníkoch. (22.12.2017)

(1001) Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat. (14.12.2020)