Tělo
Body/Ciało
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (46)
Polská kinematografie je velmi specifická, opravdu je jiná. Každý žánr v sobě ukrývá něco zvláštního. Stejně je tomu tak i u filmu Tělo, poukazujícího na současné problémy společnosti, zakázané potraty, anorexie nebo vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Přitom zabalené do téměř duchařského hávu. Je tu cítit přímo hmatatelná realita a uvěřitelnost jednotlivých situací. Jakoby vše, co se ve filmu děje bylo prostě na dosah ruky. Pořád jsem si říkal, jak je to možné a teprve po hodině jsem si všimnul, že nehraje žádná hudba a všechny okolní zvuky, ať už hluk z ulice, hlasy v domě, zpěvy ptáků nebo sebemenší ruchy, dodávají tuhle ojedinělost. Bezchybné herecké výkony a krásná vizuální stránka jsou nedílnou součástí tohoto celku. ()
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % ()
Co to jako kurva mělo být?! Jediné co mě udrželo dodívat se až do konce byl můj "Janek ze 4 tankistů a psa" a ano byl to ten obtloustlý otec anorektické dcery. Stejně pořád nechápu, že jsem to vydržela...Byla to naprostá pííí*oidní rádoby umělecká kravina...Zase jednou naprosto promarněný čas. Za mě 30% ()
Takhle brilantní režie se nevidí často. Každý záběr zvážený do nejmenšího detailu, každá perspektiva, změna tónu i atmosféry podložená jasným a dotaženým záměrem. Subtilní dílo o panelákovém spiritismu, krizi víry, smiřování se s bolestí i nesmyslnou krutostí reality a hledání ztracené blízkosti v bytě, kde obchází duchové zemřelých. Triumf úsporného herectví a komediálního talentu Janusze Gajose. Neokázale chytré, nenápadně zdrcující, protože to o nejvážnějších věcech promlouvá s nebývalou lehkostí a něžným sarkasmem - s jedinou chybou... zbytečně nataženým a trochu neobratným závěrem. Ale i tak berlínská cena za režii nemohla přistát na lepším místě. #kviff ()
Přiznávám, že po té parádní úvodní etudě s oběšencem jsem čekal víc. Je tu sice terapeutická skupina vyzáblin, ale jinak je to spíš o duši než o těle. Přes občasné záblesky humoru jde hlavně o psychologické drama. Uvažoval jsem o čtyřech hvězdičkách, ale pořád mi připadalo, že tohle mělo na víc (70%). ()
Reklama