USS Indianapolis: Boj o prežitie

Poslední mise USS Indianapolis. Nejdřív převezla tajný náklad, co ukončil válku a pak ji dvě japonská torpéda poslala ke dnu, aby se přeživší setkali s bezprecedentní alimentární frenezií (pro neznalé cizích termitů: žraločí bufet, co ještě nikdo nikdy nezažil). Záchranným kruhem mohou být kamera Gaunera Sekuly, kopie Toma Sizemorea z Bayova Pearl Harboru, krasavice Catalina či snaha o historickou věrnost (u některých detailů jako třeba pomíjení segregace černých námořníku nás však lakujou přesně ve stylu nyní tak populárního a přitom kontraproduktivního překrucování). Od pocty padlým námořníkům se však musí oddělit režisérský um béčkaře Van Peeblese, jenž přináší speciální efekty na úrovni televizního dokumentu, lhostejnost k postavám, únavnou délku a Cage z formy. Jeho kapitán McVay sere mramor takovým způsobem, že v reálu by ten kámen propadl toaletou v kajutě a potopil křižník mnohem dřív než ponorka I-58 kapitána Hašimota. Při scéně, která měla předpoklad stát se tou nejemotivnější (setkání po soudu s japonským protějškem), mě jeho herecký projev kuchaře krájejícího cibuli už jen dorazil.. (03.06.2020)

Musim napsat, že po hodně dlouhý době mě Nicolas Cage herecky docela přesvědčil. Možná to bylo i tim, že naopak všichni ostatní herci jsou totálně nevýrazný a většina z nich se mi i pletla mezi sebou. Často jsem si myslel, že nějaká postava už je dávno mrtvá, ale najednou se tam zase objevila. Nakonec mě tahle podivná kombinace Čelistí a Titanicu docela bavila a bez problémů jsem to dokoukal. 60% (04.10.2021)

No,.... takový pohled na posádku - tedy hlavně na "černé chlapce z kuchyně"- a jejich přiblblé žvásty.. Všechny postavy se mi pletly a bylo mi úplně fuk,koho žralok pozřel a koho ne,protože jsem stejně nevěděla o koho jde. Přeživší jedinci na člunech přes všechen ten marast probírají svůj citový život a filosofují. Místy je film tak uhozený,že se ani nechce věřit, že je z roku 2016. Zpracováním tak 80.léta. Tři hvězdičky jen jako pocta skutečným účastníkům. (20.09.2017)

"Niekedy je lepšie vzbudzovať úctu, než strach." Doteraz najväčšiu filmovú úctu zložil tragédii lode Indianapolis živočíšny Robert Shaw vo svojom hrozivom, nezabudnuteľnom, dnes už legendárnom monológu v kultových Čeľustiach. V roku 2016 vznikla celovečerná verzia tejto strašnej, šialenej a jedným slovom neuveriteľnej udalosti. Americká vojnová loď bola potopená a stovky preživších námorníkov sa následne v mori stali obeťami žraločích hodov. Keby to napísal scenárista, nikto by tomu neveril. Lenže to napísal sám život. Bohužiaľ, tým asi všetky plusy tejto snímky končia. Nie je to vyložene katastrofa, či prúser a zrejme nemôže byť reč ani o vyložene nevydarenom projekte. Ale okrem Nicolasa Cagea (v úlohe kapitána alias obetného baránka) nemá nikto šancu zaujať. Mladí sú absolútne nezaujímaví a natoľko bez charizmy, až sú neviditeľní. A starí? Thomas Jane? Tom Sizemore? Nenechajte sa oklamať, majú v podstate len cameo (nebyť záverečných titulkov, nevedel by som, že tu vôbec Jane hral!). Film neuspokojí fanúšikov vojnovej histórie, ani žraločích krvákov. Má dve hodiny, ale veľmi dlho trvá, kým sa loď potopí a ešte dlhšie, kým sa na hladine objaví prvá plutva. A po pár vcelku šťavnatých a desivých minútach je to ustrihnuté a pokračuje sa bez žralokov. Wtf? Mariovi Van Peeblesovi bolo smutno za Čeľusťami 4 a tak spáchal toto. (09.01.2017)

První, co se mi vybaví ve spojitosti s tímto snímkem, je výraz nuda. Ovšem ono je to těžké. Ten film se dá totiž prakticky rozdělit na tři části. Cesta USS Indianapolis za svým cílem, její ztroskotání a následný boj přeživších na volném moři a nakonec jejich záchrana. Každá z těchto částí by byla sama o sobě sice zajímavá, ovšem kdyby figurovala jen jako primární, respektive jako ústřední téma pro svůj samostatný film. Mario Van Peebles se ale rozhodl jinak a všechny tyto tři obsáhlá témata se snažil spojit do jednoho výpravného velkofilmu. To pak působí sice jako slibná záležitost, ovšem vyskytuje se zde několik poměrně zásadních problémů, které celý tento projekt zřetelně potápí. Za prvé, když chceš natočit výpravný velkofilm, chtělo by to mít nemalé peníze a ty Van Peebles evidentně neměl, a tak místo velkolepých scén a efektního zpracování se tu k zahlazení stop po lacinosti využívá alespoň velkohubých gest, dialogů a monologů, takže i když toho tady není moc co po trikové stránce vidět, tak z úst postav se toho o nich alespoň hodně dozvíme. Každopádně, na nějaké dech vyrážející trikové inferno nemá tedy tady v žádném případě cenu čekat, škvára jednoduše nebyla. Za druhé, tvůrci musí mít alespoň nějaký talent, když už se chtějí pustit do nějaké takové podívané, ale ani režisér, ani scénáristé toho umu ve svých oborech příliš nepobrali, takže veškeré to mluvení, činy, a řešení je úplně marný, více než polovina veškerých hovorů a scén tu existuje zcela bez jakéhokoliv důvodu, či smyslu, takže v tomto ohledu se to mělo celé radikálně prostříhat, protože tolik zbytečných a nic přinášejících momentů v jednom filmu ani nepamatuji. Příliš pozitivně nevnímám ani to, že film nemá svou ústřední postavu, je zde totiž podrobněji nastíněno hned několik postav najednou, ovšem ve výsledku ani jedna z nich nevzbuzuje nějaký větší zájem, či výraznější polohu a tak je ve výsledku nakonec divákovi poměrně i jedno, co se s kým nakonec stalo. Atmosféra, napětí, styl, nic z toho se tu jinak buď také nevyskytuje vůbec, anebo ve značně mizerném provedení, chválit tu na této podívané zkrátka není bohužel vážně co, prostě dlouhý, nudný, nezajímavý, nevýrazně zrežírovaný, nemohu si pomoct, pro mě se jedná o zbytečnou záležitost. (24.11.2018)