Réžia:
Jiří StrachScenár:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (viac)VOD (1)
Série(3) / Epizódy(21)
Obsahy(1)
Nález mŕtveho tela krajského politika Karasa, ktorého vrah zabil v duchu stredovekých mučiacich praktík a telo dôkladne naaranžoval do nezvyčajného prostredia, rozpúta policajnú honbu za sadistickým páchateľom. Ten stavia vyšetrovaciemu tímu do cesty zložitú sériu vrážd, ktoré svojou krutou obradnosťou otriasajú miestnym regiónom i samotnými kriminalistami. Korene zložitého prípadu siahajú až k vražde mladého dievčaťa zo Slovenska, ktoré zomrelo podobne záhadným spôsobom ako Karas. Prípadu sa ujíma dvojica vyšetrovateľov. Na konci série vrážd, lúpeží a naaranžovaných nehôd, nájdu policajti cestu na koniec „labyrintu“ a uveria nádeji na chytenie páchateľa. Dôležitou pomocou je im paradoxne obraz Hieronymusa Boscha: Posledný súd, ktorým sa vrah v páchaní svojich krutých činov zjavne necháva inšpirovať. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (360)
Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou" ()
Tak jsem dokoukal šestý díl(zvedám ze 4 na 5*) a už se nemůžu dočkat posledního, ČT se zase vytáhla, je to fakt výborné, zamotané a hodně napínavé, člověk by nejraději viděl všech 7 dílů v kuse. Výborné herecké výkony, skvělá hudba, Strach vynikající...a úvodní znělka nemá chybu, už dlouho jsem neviděl tak skvělou znělku, hudba Ondry jí jenom podtrhuje...u mne za 90 % a plně zasloužených! ()
Tak tu máme po Exorcistovi další TV Krimi... Bohužel čestí režiséři trpí jedním zásadním neduhem a to tím, že když objeví v hereckých vodách nějaký typ či typy, začnou jej hojně nasazovat.. To by nebylo nijak na škodu filmům (no i když vzpomeňme pak už otravného tria Donutil, Polívka, Holubová, které přišlo po Pelíškách), ale u seriálů je to vyloženě průser... Prostě vám začnou splývat do sebe. A to je případ i Labyrintu.. Navíc v tom ZASE hraje Donutil... Jelikož je tento ,,mistr'' všude, ve všem, kdekoliv a kdykoliv, jsem jím přesycen a to jej ani nesleduji... Nevím co by ČT bez něj dělala...co by si počala... * * ()
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (menej) (viac)
Největší záhadou seriálu je skutečnost, že se nenašel nikdo, kdo by včas řekl Stop, tohle nejde točit. Ta ztráta soudnosti je opravdu zarážející. Navršením řady motivů, nesouvisejících situací, které nedrží při sobě tak, že jedna logicky vychází z druhé, ale jsou slepené jen chtěním autora scénáře i za cenu neuvěřitelně krkolomných vysvětlení nemůže vzniknout dobrý příběh. Vezměme si například jen neuvěřitelnou eskapádu se sochou a biskupem, kterého bomba nezabila jen proto, aby mohl být "komicky" unesen. Zpočátku jsem si říkal, že to není možné, to se musí vysvětlit, Strach by přece netočil takovou slátaninu. Během druhého dílu už jsem začínal mít jistotu, že asi ano. Pro svou vykonstruovanost a přeplácanost mě seriál nedokázal zaujmout, bylo mi úplně jedno, co bude dál, trpěl jsem do poslední minuty, poslední díl už zklouzával k parodii. Tohle chlapci opravdu přepálili. ()
Galéria (493)
Zaujímavosti (66)
- Když se v závěrečném díle dívá Michal Remeš (Jiří Langmajer) na televizi, sleduje film Jiřího Stracha Osmy (2014). (dabingstary)
- Když vyšetřovatel Remeš (Jiří Langmajer) přichází domů, zní píseň „Arsonist's Lullabye“ od zpěváka Hoziera. (sator)
Reklama