...a rána sú tu tiché

Tenhle film má dvě zásadní slabiny. První, že působí strašně papundeklově, lacině a nerealisticky. Německý tank vjíždí do vesnice a je naleštěný, jako by byl na přehlídce. Celou dobu mají všichni - Němci i Rusové - perfektně čisté a vyžehlené uniformy. Fakt to působilo rušivě. Druhá věc je, že mě moc nebavil děj. Prostě žijou v chajdě a pak přijdou nepřátelé. V Rusku umějí točit dobré válečné filmy, ale tenhle mezi ně nepatří. (05.04.2023)

Možná by bylo dobré si po projekci této verze zopakovat originální snímek z roku 1972, abych je mohl lépe porovnat, protože v tomto případě dávám 4*, což je stejné hodnocení, které jsem kdysi před lety dal i staršímu počinu. Nemohu tedy dnes relevantně porovnávat, avšak mnohé scény se mi při sledování remakeu vybavovaly. A jitra jsou zde tichá je film, který má výborný a poutavý námět a obě verze jej skvěle zpracovávají. I v tomto případě potěší hudba, lokace a výběr hereček do hlavních rolí, přičemž i Pjotr Fjodorov si získá divákovy sympatie. (15.10.2015)

Technicky velmi dobře zvládnutý film, s dobře natočenou akcí, jehož další velkou předností je krajina v které se odehrává. Příběh ve druhé půlce nabídne několik dobře natočených momentů (zpáteční cesta močálem). Bohužel, větší hodnocení znemožňuje místy opravdu velmi toporný scénář, kdy se ve filmu vyskytují opravdu neskutečné a vážně míněné dialogy ("No jo vlastně, oni jsou taky lidi, to mě nedošlo") (14.07.2020)

Za mě lehčí zklamání. Původní Jitra jsem viděl již před mnoha a mnoha lety, nicméně ten matný pocit, ten je i po takové době mnohem intenzivnější a lepší. Tohle zpracování mně přišlo drobet načančané a takové až moc hezké. Teď nemyslím příběh, ale spíše výpravu a herce. Ale slibuju, že se na ty staré podívám znovu a pak možná hodnocení zvednu. U těch prvně jmenovaných, samozřejmě, tady to nehrozí ani náhodou. (02.12.2016)

Klíčová slova pro snadnější vyhledání HOMOcensorským vypičipávačem v dnešním zvratku budou: Kundín, pičí, prdelky, pichna a šukání. Intenzivně se tedy pomodlíme za duševní zdraví našich školáků a jdeme na to. *** Tak nám jitra zase utichla. A bylo to po všem tom řevu v posledních týdnech dost příjemné a osvěžující. Z originální verze vykuchali převážnou část komunistického patosu, původní odulé komsomolky se špatně oholenými kníry, přitažlivé pouze ze zoologického hlediska, nahradilo pár modelek, které se rozhodně nebály ukázat, jak ruská vojenská uniforma vzor 43 dokáže umně skrýt perfektní kozy a katalogové prdelky, načež zůstal jen výborně natočený, dobře odsejpající, napínavý a nijak neurážející akčňák. V něm navíc němečtí záškodníci berou ohledy na estetické cítění diváka, neboť kosí tu pičí soldatesku pěkně od těch nejhnusnějších a nejlepší pichny vydrží až do konce. Krása. Už od původního filmu mi však vrtá hlavou jedna věc! Opírá se to údajně o autentické příhody, proto si myslím, že náš hrdinný staršina, soustruh Fedot Impotentovič Nemrdin, jenž si tam po večerech v březovém háji raději zádumčivě leštil bajonet a ofukoval kulky, místo aby soudružsky ulevoval svým spolubojovnicím od urputného svrbění, patrně ve skutečnosti tajil před marxisticky HOMOfobním politrukem svou orientaci. Velet totiž tomu Kundínu (ano, ta karelijská zašívárna skutečně místy připomínala Hobitín) nějaký heterák, dává si každý den po večeři sendviče a tak do čtrnácti dnů oslovuje všechny přítomné „Vagíno Ivánovno“, protože by se z toho věčného šukání pomát. Ale to už by asi bylo kapku jiné válečné drama, třeba s názvem „A zori zděs svingrovije“. (11.10.2015)