Noční můra: Tajemství spánkové paralýzy

"Seš magor, holka. Měla by ses přestat čumět na horory, solidně ti z nich zajebává." Nope, trpím "jen" spánkovou paralýzou. "Jo tak určitě a příště přijdeš s tím, že jsi převlečený ufon a plníš na Zemi speciální misi." Ten pocit, když z vás mají prdel, ale ono je to doopravdy "real thing". Ne vážně, jsem vděčná za tenhle dokument. Zpracován byl podle mě na jedničku. Nevím, jak moc byly postavy autentické, ale obsahově se to do puntíku shoduje s mými zkušenostmi. Možná právě proto jsem u The Nightmare seděla hodinu a půl připosraná jako ještě nikdy u žádného filmu. Ono se do toho zřejmě bude těžce vžívat někomu, kdo nezažil. (22.08.2015)

Fenomén spánkové paralýzy je za poslední dobu u lidí čím dál častější úkaz. Mám s ní také zkušenosti a též řada mých známých. Kdo zkrátka nezažil, tak nikdy nepochopí. Dokument Noční můra má jednu nevýhodu, že problematiku nerozebírá moc obšírněji z různých úhlů a nejvíce se soustředí na vyobrazení těchto hrůzyplných zážitků od lidí, které spánková paralýza postihla. Co se ale nedá upřít, že tyto scény jsou opravdu velmi děsivé a sám mohu potvrdit, že jsem prakticky zažíval a viděl skoro tytéž věci. V těchto stavech je asi úplně nejlepší přestat bojovat, situaci v klidu pozorovat a v mysli si říkat, aby "to cosi" vás přestalo otravovat. Vím, že je to dost strašidelná situace, ale když se v tom takhle člověk naučí chodit a přestane ho to frustrovat, tak má vyhráno. Proto jsem si také velmi oblíbil sledování hororů v noci před spaním a sám doma. Když si člověk tento pocit strachu přivlastní a udělá si z něho "kamaráda", tak na něj nebude mít takový vliv. Pravda, ne každému může tento postup vyhovovat, ale já třeba díky němu lépe spím a spánkovou paralýzu už jsem pěkně dlouho neměl. Každopádně, dokument mě hodně bavil, jen mu dost sráží to jednostranné zaměření. Nejedná se dle mě ani tak o dokument, ale spíš o souhrn takových "hororových povídek" a vyprávění těchto zážitků. Škoda, ale i tak nepůjdu na průměr s hodnocením. (18.03.2016)

Zajímavý dokument o problému, který mě osobně netrápí, ale který je přece jen zajímavý. Ztvárnění také není špatné a je zřejmé, že zde byla snaha přenést noční můry i na diváka, alespoň trochu parafrázovat pocity, které má osoba, jež si noční můry a paralýzu prožívá. Bohužel si ale nemyslím, že se to úplně dokonale povedlo. Až tak silné dojmy jsem z filmu neměl. (15.06.2015)

Polo dokument na téma - spánková paralýza. S tímhle tématem problém nemám, protože mi připadně zajímavý a přinejmenším děsivý. Což se nedá říct o filmu. Jenže vše je podáno naprosto nezajímavou a nudnou formou. Navíc vizuální převedení nočních můr na plátno nebylo zrovna vydařený a už vůbec né děsivý. Tohle bych si klidně dokázal představit na zoomu v neděli odpoledne. Ale jako plnohodnotnej horor co dokáže vystrašit v žádným případě. Tím nezlehčuju téma. Ba naopak lidi s diagnózou spánkové paralýzy lituju. Sám vím jak dokáže pouhej sen či noční můra rozhodit. Jen si myslím, že se z tohoto tématu dalo vyždímat daleko víc. Pro mě skoro nekoukatelný. Škoda. (31.12.2015)

O termínu „spánková paralýza“ jsem už kdysi něco četl, ale nějak jsem se o to nikdy nezajímal. Jako malý jsem měl taky pár nočních můr (většinou po zhlédnutí nějakých filmů (Vetřelec, Predátor, Čelisti) a pak z toho byl pár nocí pěkně posraný…nicméně nějaké levitování a čumění na své bezvládné tělo, to ne…Teď už mi přijde, že se mi zdá tak maximálně někdy o práci a to je teprve horor…Ale zpátky k tomuto dokumentu. Režisér Rodney Ascher se mi dostal do podvědomí docela nedávno, když jsem od něj viděl jiný dokument Pokoj 237, ale ten mě moc neoslovil. Tady to bylo o něco lepší, mělo to zajímavou atmosféru, vykládání osob o svých můrách a stavech taky nebylo zrovna nejnudnější. Našlo by se tu i pár docela podařených scén. (18.03.2018)