Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (47)

jojinecko 

všetky recenzie používateľa

3,5*/5...Bez Konca je tak trochu filmom svojej doby. Nie, že by nebol aktuálny aj dnes, ale celá politická línia príbehu je reflexiou jednej etapy dejín Poľského národa, Solidarity a jej stúpencov/odporcov a režimu. Priznám sa, že ma viac bavila paralelne prebiehajúca mysticko-psychologická rovina, tam je Kieslowski doma a prakticky v danej kategórii nemá súpera. Kieslowského filmy sú pre mňa takmer vždy výnimočné a silné filmové zážitky, preto je laťka očakávania postavená extrémne vysoko. Tentokrát moje nadšenie a dojem nebol taký na aký som u Maestra zvyknutý. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Přepsáno v únoru 2019. Bez konce je pochmurnou ztrátou vznešených ideálů života. Uvědomování si rozpadu hodnot začíná nenápadně, niterná nejistota marně pátrá po ochranném pevném bodu a vyčerpáním kolena klesají a boří se do pochybností a stavu trudnomyslnosti. Počátkem katarze je ztráta milovaného partnera, transcendentální rovina je snahou o vyrovnání se s novou skutečností i obrodou vlastních hodnot a morální zodpovědnosti. Vnitřní svět je zde obrazem společenského uspořádání, systémové principy dosahují nejvyšší intenzity neúcty k obyčejnému člověku, šance na obrat k lepšímu se utápí ve strachu beznaděje a život nabývá své tíživě nesnesitelné proporce existenciálního roztrpčení. Bez konce nenabízí možnost útěchy, vzájemná neporozumění se prohlubují, odcizení je masivní a demoralizující. Strach je určující pro zachování tělesné podoby života, duševní stránka se bez oživení stále dokola pohřbívá, morální rozervanost dostává svou nejúzkostlivější podobu. Hlavní postavou morálního znepokojení stavu společnosti je Urszula Zyro (velmi pozoruhodná Grażyna Szapołowska), čerstvá vdova a schopná překladatelka. Nejbolestivější osobní ztráta je příčinou nového pohledu na život. Morální čistota je opovrhovanou a nežádoucí vlastností společnosti doby a místa, prozření je rozčarováním a nedává příjemné vyhlídky do budoucna. Hledá se znamení, věří se ve spravedlnost, přesto metafyzika nedokáže prorazit všeobecné společenské zábrany a jediným osvobozujícím stavem je transcendentální rozhraní života. Smrt je svobodou. Hlavní mužskou postavou je Mieczysław Labrador (velmi dobrý Aleksander Bardini), starý a zkušený právník a bývalý mentor Urszulina manžela. Je si vědom všech nespravedlivých aspektů společnosti a v zájmu úspěchu obhajoby vyznává kompromisy. Zříká se ideálů, přesto je jeho obhajoba nejpragmatičtějším možným krokem. Výraznou postavou je Joanna Stach (zajímavá Maria Pakulnis), manželka politického vězně v rozervanosti všech tendencí, které z jejího života činí jednu velkou nestabilní nejistotu. Život hledá kousek svého soukromého klidu. Důležitou postavou je Dariusz Stach (tichý Artur Barciś), Joannin manžel a politický vězeň, zaskočený novým obhájcem a jeho preferovaným způsobem obrany. Pravda není podstatná a cesta mučednictví vyžaduje příliš velkou dávku vlastního sebeobětování a sebedestrukce, zasahující i všechny blízké. Výraznější postavou je také Mietek (snaživý Michał Bajor), mladý Labradorův koncipient, roztrpčený z aplikovaných kompromisů práva a svědomí. Z dalších rolí: duch idealistického právníka a mrtvý Urszulin manžel Antoni Zyro (sympatický Jerzy Radziwiłowicz), Antekův a Urszulin dávný přítel Tomek (Marek Kondrat), zaražený Antekův a Urszulin synek Jacek (zajímavý Krzysztof Krzeminski), Joannina kamarádka Marta Duraj (Marzena Trybała), Joannin kamarád a opoziční aktivista Rumcajs (Adam Ferency), starý soudce případu Biedroń (Jerzy Kamas), k nalezení vyrovnané duše pomáhající hypnotizér (Tadeusz Bradecki), Joannin otec a zasloužilý straník (Jan Tesarz), či americký turista (Danny Webb). Bez konce je symbolickým názvem hledání cesty ze zakletí společenského uspořádání. Bez konce nemá vítěze, ale jen poražené. Morální rozpad hodnot dostal jednu ze svých nejtísnivějších podob s děsivým dopadem na existenci bytí. Lidské svědomí je podrobováno zatěžkávací zkoušce. Pozoruhodný filmový prožitek. () (menej) (viac)

Reklama

classic 

všetky recenzie používateľa

Ešte dobre, že som najprv poctivo dokončil celý Dekalóg, a až následne potom som sa pustil do tohto, mimoriadne komorného filmu, čím chcem v podstate zdôrazniť predovšetkým to, že nebyť spomínaného seriálu, tak obsadenie vo filme, by mi bolo najskôr takmer úplne „neznáme”, aj keď na druhej strane rovnako pripúšťam, že si ich nemusím poriadne pamätať z dávnejšie videných filmov Krzysztofa "Kyseľa" Kieślowského, v ktorých si medzitým mohli kľudne zahrať, a veru, že áno. Napríklad taký Aleksander Bardini sa následne objavil trebárs i v Dvojakom živote Veroniky, alebo aj v jednej z farieb, a to konkrétne v Bielej, a to isté sa týka i Artura Barciśa, v podobnom ponímaní. / Vlastne by sa dalo ďalej podtrhnúť i to, že väčšina hereckého obsadenia má našťastie toľko priestoru, koľko mu po scenáristickej stránke prislúcha, i keď prvá je v titulkoch uvedená - pôvabná Grażyna Szapołowska, na ktorej je de-facto postavený celý príbeh, pričom nie je závislý výhradne iba od jej postavy Urszuly Zyrovej, no priamo od nej sa to začína celé prejavovať, ako od vdovy po advokátovi Antekovi Zyrovi, kedy úvodné zábery sú tak extrémne dôrazné a pohlcujúce, čo pociťujem asi aj kvôli zvolenej, melancholickej hudbe Zbigniewa Preisnera, čiže hudobný podkres a kamera Jaceka Petryckého, sú jednozančne tými najspoľahlivejšími "aspektmi", až takto zaujímavého, no zároveň, vskutku pomerne dosť depresívneho počinu! Samozrejme ich dopĺňal i režisér, ktorý ma zamestnával neustálymi scénami, ktoré sú zvyčajne podnetne nakrútené, ako sa na režisérskeho majstra skrátka patrí, ale zase môžu taktiež vzbudzovať i občasné pohoršenia zo strany prizerajúceho sa diváka, ktorý s tým síce nemôže absolútne nič urobiť, a teda sa môže tomu všetkému len prizerať, a premýšľať, prečo protagonista/protagonistka tak koná? \ Nehovorím, že by mal mať niekto dotyčný/dotyčná neustále - kontroverzné správanie, no po nejakom čase, sa tento "pocit" čoraz viac zintenzívňuje, až samotné ukončenie moje dojmy len potvrdzujú, čo som si už zo začiatku sám myslel...? Toto rozhodnutie daného charakteru je možno opodstatnené, ale závisí to od uhla pohľadu. / Čo sa nestihlo dokončiť počas života, v tom sa bude môcť pokračovať neskôr, veď každý z nás je predsa nahraditeľným, však? Film kladie množstvo otázok, ktoré ma prinútili sa nad nimi ešte o to viac zamyslieť, na čo snáď niekedy nájdem (vhodné) odpovede? ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Dvojpříběh ze dvou manželství s dvojí smrtí manželek (jedna fyzická - nedaří se jí vymazat manžela z paměti, druhá psychická - nedokáže si manžela vštípit do paměti). Mezi jednotlivé ("ozdravné") kroky obou manželek, které je možno konzistentně sledovat, se mísí některé méně pochopitelné symboly, jako např. juge-pénitent (soudce kajícník) z Camusova románu La Chute (Pád). Pokud bychom nutně hledali spojitost, pak by to mohlo být: "n’y eût-il qu’un seul mensonge de caché dans une vie, la mort le rendait définitif. Personne, jamais plus, ne connaîtrait la vérité sur ce point puisque le seul qui la connût était justement le mort, endormi sur son secret. (V překladu Miloslava Žiliny: I kdyby to byla jedna jediná skrytá lež v životě, smrt ji zaručí definitivnost. Už se nikdo nikdy nedozví pravdu, kterou znal právě jen ten mrtvý a jejíž tajemství si odnesl)." Ale to bude nejspíš příliš obecné a hodí se na skoro každý film. Pozn.: Prolistoval jsem Slavoje Žižka, odborníka na Krzysztofa Kieślowského, ale ani on zde nepodá pomocnou ruku. Takže: pokud se příběh filmu nevejde do některého z přikázání dekalogu, pak zformulujme přikázání jedenácté. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Na Kieslowského snímku je pro mě cenná politická a psychologická linie filmu, která se opírá o kvalitní scénář Krzysztofa Piesiewicze podepřený osobními zkušenostmi. Ta existenciální rovina díla už ve mě tak nerezonuje a především jsem se nedokázal emocionálně vyrovnat se sebevraždou hlavní hrdinky. Je mi nepochopitelné, jak při vší bolesti nad ztrátou partnera někdo dokáže ukončit svůj život a nechat své dítě fakticky napospas osudu. Bez konce mi přijde jako příliš pesimistický a nevyrovnaný film, u kterého jsem neměl tak intenzivní pocit ztotožnění jako např. u Dekalogu. Nejcennější je pro mě zobrazení atmosféry Polska po vyhlášení zvláštního stavu a pacifikaci společnosti. To tíživé prostředí lidské komunity zbavené perspektivy připomíná počátky normalizace u nás. Po herecké stránce je to velmi slušné, Kieslowski tradičně pracuje s polskou hereckou špičkou. Celkový dojem: 60 %. ()

Galéria (20)

Zaujímavosti (4)

  • Bez konce je prvním filmem, na kterém Krzysztof Kieślowski spolupracoval s právníkem a scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem. Piesiewicz se během stanného práva účastnil procesu s aktivisty Konfederace nezávislého Polska v únoru 1982. O dva roky později Piesiewiczův kolega Jerzy Woźniak zemřel na rakovinu. Právě Woźniakův osud inspiroval Piesiewicze k napsání scénáře. (Bush13)
  • Během střihu filmu se kameraman Jacek Petrycki pohádal s režisérem Krzysztofem Kieślowskim kvůli vyškrtnutí scény, v níž se Urszulin (Grazyna Szapolowska) syn připojí k početnému davu demonstrujících účastníků Solidarity. Tyto politicky motivované ústupky nemohl Petrycki Kieślowskému odpustit a přerušil s ním další spolupráci. (Bush13)
  • Krzysztof Kieślowski později o filmu prohlásil, že spoluscenárista Krzysztof Piesiewicz ho přiměl k tomu, aby si uvědomil, jak jsou v jeho filmech zobrazovány ženy: „V Polsku jsem býval strašně kritizován za to, že dělám z žen ploché postavy bez rozměru a bez pochopení podstaty ženskosti. V Personálu (1975) nebyly prakticky žádné ženy. V Spokóju (1976), v Amatérovi (1979) a v Jizvě (1976) pokud tam byly, byly velmi špatné. V Náhodě (1981) byly ženy vlastně jen životní družky hlavního hrdiny. Možná právě proto mě napadlo, že natočím film o ženách z ženského pohledu.“ (Bush13)

Reklama

Reklama