Ready Player One: Hra sa začína

Příjemná a svižná jízda zábavním parkem, který se nesoustředí tolik na odkazy 80'/90', ale spíše na příběh a zjednodušeně přímočarou hlavní dějovou linii. Rozsah knihy je částečně opomenut, což ve filmu vyjde ku prospěchu, vůči knize mírně chybí přesah např. do školství apod., čímž by se vysvětlilo, proč se OASIS, tak masově rozšířila. Hledisko ať časové (nalezení tří klíčů opravdu nemá trvat pár dní) nebo prostorové (ne, fakt zrovna bff z virtuálního světa nebydlí vždy za rohem) je hodně zjednodušené. Stejně tak z knihy, kde se čas od času umře, postavy prožívají a vyvíjejí se, je v tomhle případě o dost jednodušší zábava a především reálný svět se dostává na druhou kolej a spíše nudí. Všechnu zábavnost má hlavně virtuální svět, kde se s odkazy a pomrknutími nešetří, ale to jen na první pohled, protože ve mě zůstal pocit, že tam toho mohlo být více a případně to mohlo být lépe využito. Proto 4* s pocitem výborně odvedené práce, která bude většině diváků stačit a vyhovovat, pro mě mírná chuť dostat ještě o trochu víc;-). PS: záporák i IOI příliš nefunguje, Rylance vynikající, Osvícení boží ( i když si myslím, že tady je např. dost nesmysl, že by nikdo z Hallidayových fanoušků nikdy nekoukal na Osvícení v jeho muzeu, s tím, co se okolo easter eggu dělo a jak moc blázniví jeho fanoušci v předloze jsou.. navíc vztah Spielberg Kubrick víme;-)). PPS: sociální podtext a snaha domyslet virtuální svět do skutečného jako dobrý, ale spíš na efekt (ach ta fyzika a budovy:)) (29.03.2018)

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

„Nindžovia sa neobjímajú.“ Toto išlo značne mimo mňa. Vzniknúť to pár rokov dozadu, zrejme by vznikol kultový, revolučný počin. V roku 2018 je to však len ďalší čudný a zbytočný film Stevena Spielberga. Bavilo ma hľadať easter eggy. Boli ich desiatky, ak nie stovky. Ani príbeh nebol najhorší. Niektoré scény mali niečo do seba, pár nápadov bolo hravých a báječných (Osvietenie!). Ale trvalo to úmorné dve a štvrť hodiny (!) a pripadalo mi to hrozne útrpné, malátne, bez života. Pravdupovediac, vyčerpávalo ma pozerať to. Na väčšine easter eggoch som vyrastal, napriek tomu ma film nebavil. Herci slabota, vrátane Simona Pegga a Tyea Sheridana, ktorých mám obvykle mám rád. Jediný herec, ktorý ma tu bavil, bol takmer šesťdesiatnik Mark Rylance pôsobiaci dojmom hippies tridsiatnika, čo bolo  strašidelné. Pokusy o ponaučenia strašne zastarané, fakt mi to pripadá tak, že Spielberg je za zenitom a totálne odtrhnutý od reality (avatar hrdinu varuje, že v reálnom živote nie je sexi, na čo sa z neho vykľuje mladá sexi samička s JEDNÝM MATERSKÝM ZNAMIENKOM NA TVÁRI). Okrem toho mi táto snímka pripadala strašne pohodlná a nakrútená bez chuti, zápalu a talentu (napr. otrasná scéna, v ktorej proti týpkovi s jednou búchačkou stojí naštvaný DAV ľudí a napriek tomu naňho neútočia a to ani tí, ktorým je otočený chrbtom). Vlastne ani poriadne netuším, prečo nedávam len 2*. (19.07.2018)

Po zhlédnutí trailerů jsem měl obavu, protože jsem většinu záběrů vůbec nepoznával a vypadalo to jen jako generický digibordel. Po zhlédnutí filmu musím říct, že obavy byly zbytečné a jde o zdařilou adaptaci (Ernest Cline by snad své dílo dobrovolně nezmrzačil). Změn oproti knize je hodně, ale jde o pochopitelné změny ve prospěch atraktivity pro filmové plátno - trikový velkofilm, ve kterém se jen hrají osmibitové hry, by asi diváky nenadchl. Takže tři hlavní úkoly jsou úplně jiné. Návštěva hotelu z filmu Shining je skvělý nápad, škoda jen, že tam nebyl Jack Nicholson se sekerou. Místo úvodního automobilového závodu ale šlo vymyslet něco lepšího, to je nejslabší část filmu. Taky scény, kdy se má Parzival poprvé setkat s živou Art3mis a Aechem, se mohly více emocionálně rozvinout a udržet diváka trochu více v napětí. Tady se prostě herci bez varování objevili na plátně a bylo hotovo. Popkulturních odkazů je tu hafo, a čím více se orientujete, tím víc se vám bude film líbit (schválně, kdo si všiml Art3misina trička Joy Division?:) Závěrečná bitva je bombastická a rozhodně doporučuji koukat v kině a ne na monitoru. No, a digibordel to sice je (většina filmu je komplet CGI), ale tentokrát se výjimečně jedná o OPODSTATNĚNÝ digibordel (jsme přece v MMORPG budoucnosti), takže cajk:) (29.03.2018)