Zádušní oběť

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

No je vidět, že ani sebelepší scénárista už nedokáže napsat příběh, který by byl smysluplný, promyšlený, zajímavý, bez patosu, psycha a divadelních monologů a dialogů. Navíc podobné vendety už tu párkrát byly v několika variacích. Takhle vysoko hodnotím pouze zvládnutou technickou stránku, u které všechno zapadalo do sebe, jak mělo, přičemž obzvlášť u hudby došlo na zkrocení Kocába a napravení šílenosti z Jana Husa i s přispěním houslí Pavla Šporcla. 40% (10.04.2017)

Neděle večer, víkend končí, člověk je nasranej, že jde za chvíli zase do práce, tak se chce aspoň podívat na teoreticky velmi zajímavý film, aby zapomněl na svoji tísnivou situaci, jenže místo toho dostane tenhle paskvil, kterej nasranost prohloubí do tý míry, že pak už nepřichází ani ten osvobozující spánek. (17.04.2017)

Spojení Svoboda - Körner zaručuje vždy kvalitní podívanou, zpravidla na pomezí kultur a jistého mysticismu. Tentokrát to zřejmě i kvůli omezenému televiznímu rozpočtu bylo místy šité poněkud horkou jehlou a snaze o diváckou atraktivnost padla za oběť i větší vyváženost a věrohodnost podání, nikoliv však v míře, která by se nedala tolerovat. Snad až na ten prvoplánově didaktický závěr o nepoučitelnosti lidstva, pokud jde o válečné konflikty a zabíjení, i když jinak nic proti němu nemám, neb je to skutečně tak. Jen by si na to divák měl přijít raději sám. (13.11.2022)

Kdyby to trvalo ještě o čtvrt hodiny déle, tak se tam snad všichni povraždí. Té depresivity, beznaděje a patologie je nakonec tolik, že se to obrací proti tomu, co tvůrci chtějí sdělit. Závěrečných deset minut mě už opravdu dorazilo. Z celého filmu si budu pamatovat vynikající kameru a suverénního Kňažka. (10.04.2017)