Ulička slávy

Ang Lee si rád hraje s filmem jako takovým a v posledních tak 10 letech hlavně s výrazným vizuálem, který je vyzdvihován více, než samotný příběh. Stejně tak tomu je i v Uličce slávy, která není ani zdaleka klasickým válečným filmem (válka je zde asi 5 minut) jako spíše protiválečným a ukázkou, jaké trauma si mladí kluci z války mohou přivézt. Toto jsme viděli x krát a bohužel v mnohem lepším a emocionálně silnějším provedení s lepšími herci. Ve výsledku mě tak dost zamrzelo, že Ang Lee nenatočil klasický válečný film, protože ta jedna bitevní scéna měla v sobě více nápadů a emocí, než zbytek dvouhodinového filmu. (11.09.2021)

Vůbec mě nepřekvapuje, že je tento film upozaděn (kino premiéra v ČR nebyla nikdy realizována, a DVD/BR taky nebude v dohledné době v ČR, navíc určitými lidmi nemůže být kladně přijat celosvětově tento film, viz někteří zdejší komentující), vzhledem k tomu, že lze film snadno dekódovat tak, že nám sděluje (režisér čínského původu) pravdu o záměrně vytvořeném válečném úsilí Ameriky (=sionistů). Vysoce zajímavé je, jak americké vojáky na stadionu ke konci filmu se pokusí napadnout skupinka Američanů (nelíbilo se jim, že vojáci odmítli spolupracovat na válečném úsilí za směšných 5 000$/osobu). Hned ze začátku děje lze jasně vidět záchranu amerického vojáka dvěma muslimy. Dále zajímavé je, jak na stadionu hlavní postava, americký voják, během hudebního vystoupení Beyoncé (= satanistického rituálu) pociťuje Ameriku jako muslimskou zemi, ve které na něj útočí cizí okupant (ohňostroje; výstřely; sionisté). Proto zřejmě pak na něj a jeho kamarády zaútočila, jak jsem psal, ta skupinka Američanů (anti-Trump Američané, kteří se ohnuli cizímu okupantovi = sionistům, a slouží jim, stejně jako Saúdská Arábie, nebo Husajn sloužil, mimochodem). A nebylo to jen na stadionu, kde hlavní postava, americký voják, vnímal Ameriku jako muslimskou zemi. Začalo to hned, co se objevil na scéně Vin Diesel (hraje vojáka, kterého zachránili dva muslimové, z nichž jednoho musel zabít v té době ještě ohnutý cizímu okupantovi americký voják - hlavní postava). „Ničit cizí zem je snadné. Ale stát za svou vlastní... To chce odvahu.“ - Kathryn; Každý dnes i v té Americe rozumí (ten zbytek co ne, taky rozumí, ale prostě se rozhodli zavrhnout, ignorovat, a popřít jiné řešení), že 11. září, uprchlíci v Evropě, a vhození (íránského) Islámu ven ze hry, s tím související destabilizace Levanty, slouží pro dokončení Velikého Izraele, sionistického konstruktu, z kterého je plánováno od roku 2023 řídit celý svět současným britským princem Williamem, faraónem budoucnosti. A nebude to budoucnost hojnosti a dobra, pokud to nevyjde na opačný způsob, čeká nás (celosvětově) zrušení fyzické hotovosti, větší zchudnutí, očipování, vnucená inkluze, vnucená nedovzdělatelnost, a nemožnost s tím něco dělat procesem zezdola zespod, zevnitř budoucí celosvětové korporace (státu) nazvané Novi mundi seclorum - Nový svět bez náboženství = Islámu/Enlilismu. „Je to jejich válka. A jejich film.“ - Billy (: ✔ (06.04.2017)

Ang Lee je dobrý režisér, o tom asi nikdo nepochybuje, tohle je navíc snímek, který v sobě má hodně dobré prvky, jako jsou kamera, střih, tempo, střídání scén, ale to nejdůležitější, to, co by měl snímek říct, to je tu prostě podáno slabě a vlastně to nikam nevede. Možná vás to ale donutí přemýšlet o tom, jak je válka nesmyslná a co považujeme za hrdinství. (17.04.2017)

Poměrně povrchový náčrt PTSD zapadající do průměru mezi tematicky podobnými filmy. Táhnout to má Alwyn, který na to ale není dostatečně zajímavý herec a ve svých pár scénách ho zastíní i Kristen Stewart. Scény z Iráku mají určitou sílu, ale občas jsou nešťastně napojené ve flashbacích. A vlastně je to taková nic neříkající skládanka herců a scén slepená americkým vlastenectvím, z níž čiší nevyčerpaná ambicióznost. (12.06.2018)

Okrem blbého amerického patriotizmu a oslave legalizovaných vrahov sa v tomto snímku nájdu aj pozitíva. Je tu psychologická otázka návratu vojaka do bežnej spoločnosti, kedy sa bojí aj ohňostroja. Ak by táto myšlienka, hoci nie novátorská, bola rozpracovaná hlbšie, mohlo ísť kľudne o drámu s oscarovými ambíciami. Takto sme ostali len pri náznakoch a najzaujímavejšou scénou bolo vystúpenie Destiny`s child. (01.03.2017)