Zabíječ ovcí

Svět dětí, dospělých a ovcí. Zpočátku oddělené se začínají proplétat. Nakonec nikdo neví kdo je co. Běžný život, na který je snadné si zvyknout. Stan pracující na jatkách ovcí, jeho žena, která z něj už mnoho nevydoluje a jejich děti, to je možná střed příběhu, který příběhem ani není, protože zde vládne bezčasí. Tak jak je dnes, tak bude zítra. A proč by mělo být jinak; jinak znamená hůř. Blues. Mean Old Frisco Arthura Crudupa byla první bluesová skladba, kterou jsem slyšel: Mizerný starý Frisko a zchátralá Santa Fe a kdovíco L.A., kde byl film natočen. (03.08.2023)

Amatérsky natočený film. Nejde zde však o amatérismus tvůrců, ale podmínek a i když je tento hendikep neustále přítomný a viditelný (hlavně slyšitelný), nelze snímku upřít působivost, se kterou popisuje atmosféru předměstí obydleného černou komunitou - jejich životy, problémy a radosti. Film je lyrický, nejde o příběh, jen sledujeme malý okamžik života jedné obyčejné rodiny a poznáváme z intimní blízkosti vztahy jejích jednotlivých členů a nejbližších sousedů a přátel. (01.05.2009)

Pokud mi nějaký druh filmů vyloženě nesedí, jsou to tyhle levicové (neo)realistické filmy o bídných životech chudých dělníků. Začíná to Hrozny hněvu (1940), pokračuje přes Zapomenutí (1950) a Zabíječe ovcí až k Fish Tanku (2009). Mám vždycky pocit, že se unudím k smrti. A hlavně mám pocit, že takovéhle filmy může točit každý - stačí vzít kameru, vyrazit do nejbližší vesnice a natáčet tam, jak si děti hrají s panenkou, jak dělníci v prasečáku kydají hnůj, jak se pak večer dívají na televizi... Potom už jen stačí podbarvit to nostalgickou hudbou, a i když umělecká hodnota nebude valná, "jeden z 500 největších filmů podle časopisu Empire" je na světě. Zhruba od poloviny filmu jsem pořád musel myslet na to, co budu dělat večer, totální absence příběhu mě bohužel přivedla k tomu, že jsem začal dění na plátně úplně ignorovat. (30.05.2011)

Lakonicky natočený shluk etud ze života chudého černošského obyvatelstva ( ani nevím proč, ale při sledování se mi do povědomí vkrádala ozvěna prvního dílu o Homolkových ) prokládaný záběry z jehněčích jatek, nikoliv však samoúčelně brutální, jak by se dalo předpokládat. Tento černobílý pseudo dokument je ke své škodě slabě nevyvážený, což mu ze svého poselství nějaké ty procenta ubírá, na druhou stranu jde o počin, svým stoickým a nezaujatým pohledem zajímavý a co se mě týče, minimálně scéna s motorem mi v paměti jen tak nevybledne. (16.03.2008)

Panebože... Prvotní nadšení po přečtení názvu, následné ochladnutí po přečtení popisu se nakonec převtělilo do pocitu naprosté nevědomosti a nechápavosti toho, co jsem právě shlédl. Scény, které postrádaly jakýkoli děj... / Otec spravuje podlahu, následně si holčička hraje s panenkou, bum, jatka, ovčí mozek... tanec u okna, nakládání motoru do auta, bum, jatka, svlékání ovcí z kůže.. / Děj tedy opravdu o ničem, chování postav naprosto dementní !!! Viz již zmiňovaná scéna s motorem, to se fakt musí vidět, ale to bylo i na mně trochu moc, fakt totální demence scénáristů... Ale nevím proč sem se nenudil... A dvě hvězdy také díky internímu vtípku, který proběhl ještě před předfilmem a následoval po něm nezastavitelný můj osobní asi desetiminutový záchvat smíchu.. A vždycky když sem si na to ještě vzpomněl i při sledování tohohle filmu, tak sem se prostě musel smát a možná i díky tomu sem neměl šanci usnout anebo se nudit... Ale objektivně, kdyby před filmem nebroběhl snad nejdelší záchvat smíchu v mém životě, tak to je tak 20%... / co asi ta ženská dělá... asi strážnou v kempu.. bože / (30.07.2007)