Zaklínač

Líbilo. A moč. Odvážný krok dodat seriálu úplně jinou atmosféru (kromě pár chvilek), než kterou jsem cítil z her a staršího seriálu, a někdy až skoro divadelní převážně interiérovou scénografii, se vyplatil. Všichni herci (ano i včetně Cavilla) na mě působili svěže, věrohodně a během pár chvil jsem se dokázal oprostit od nějakých svých nenaplnitelných představ a očekáváních. Scénáristicky moc pěkně a hravě udělaný (jednotlivý propojování dějovejch linií hlavně v posledních dílech je žůžo) a akční scény dostatečně "zaklínačský" a nikterak přehnaný. Největší plus jde ovšem k hudebnímu doprovodu, kterej je naprosto kuledrtící a dodává seriálu nejenom potřebný emoce (a někdy i nostalgii, když odkazujou na první díl herní série), ale i neskutečnou dynamiku (viz. poslední scény z Cintry). Jediný malinký mínus tak jde k vizuálním efektům, který občas trochu připomínaj Xenu, ale to zase vyvažujou tim, že když to jde, tak se snaží všechno řešit pomocí kostýmů a masek, pouze s CGI doplňkama (Striga byla mega). Těším se na další řadu. První série: 90% ... (28.12.2019)

Musím zde upravit svůj komentář (původně ze dne 28.12.2019). Kdysi jsem sice dílo celkem chválil, neboť nabízí mnoho jedinečných a svým způsobem nezapomenutelných filmových zážitků. A to především z hlediska akčních scén. Nicméně po seznámení se s knižní předlohou mi zbývá již jen kritika. Kniha od Andrzej Sapkowského, se totiž měrou zajímavého obsahu může klidně měřit se slavnými světy Pána Prstenů a nebo Hry o Trůny. Proto nedokáži pochopit jak mohli tvůrci (viním především nejvýše jmenovanou Lauren Schmidt), již z druhé série vytvořit tak zbytečně nezajímavou slátaninu. Tento seriál má s dokonalostí knihy společné pouze jméno, po jejímž přečtení jsem se rozhodl zde okamžitě posrážet pár hvězd. Úvodní, spíše povídková série sice ještě stále stojí za shlédnutí, ale ve druhé se již začínají vymýšlet naprosto neuvěřitelné nesmysly, které bezpochyby neblaze ovlivnily hodnocení seriálu. Vidím to tedy maximálně na 60% a třetí sérii shlédnu jen vlivem naprosto mimořádných okolností a nebo pokud na režijní stolici usedne tentokrát někdo způsobilý. (02.09.2022)

Kdybych neměla skvělého poradce (syna), tak se v té spleti postav, prolínajících se období a různých souvislostí vůbec nevyznám. Takhle jsem to dala celkem na pohodu (no, jak co a kdy). Fešáckého homoblondýna jsem taky vydýchala (my čarodějky vidíme, tak nějak víc do hloubky) a Sapkowskiho si určitě přečtu, teď už ano. (10.01.2020)

Smíšené pocity. Místy temná rubanice, atmosferický rytířský epos, vizuálně podmanivý biják. Občas zmatečný bordel v postavách, papundeklové kulisy i nudné sidekicky ve scénáři. Neznalec předlohy bude místy nehorázně tápat, či se dokonce absolutně nechytat stále nových a nových postav a území. Pochvala za nápaditý koncept samostatných miniepizod, které spolu v mnohém ne příliš souvisí a přesto v jednotlivých detaílech systematicky přibližují jednotlivé charaktery k bodu, kde se jejich osudy protnou v očekávaných momentech, i nepředvídatelných situacích. Po prvním odvážném dílu, který mimochodem nabízí jako jediný naprosto vše, proč by divák měl Witcherovi dát šanci, následují ty, kde už neznalec předlohy pociťuje určitý sestup v tom, jak je celý příběh předkládán a koncipován. Akce v Blavikenu v úvodní epizodě tak zůstane zdaleka nejlepší moment celého Witchera. (09.02.2020)

Parta toporných panáků úmorně filozofuje o "síle osudu" a "nebezpečí chaosu", bohužel to ale nejde brát ani trochu vážně, protože na sobě mají nalepené uši a postávají někde v papundeklové chýši. Herecký dřevák dekády Henry Cavill má být pravděpodobně ošlehaný, pragmatický cynik, co už ví svoje, většinou času ale jen trénuje prázdný pohled a ukazuje muskulaturu, která má asi nahrazovat bohatý vnitřní život. Vlastně je ale fajn na to koukat a posmívat se té nemotorné nabubřelosti scénáře a naprosté generické nekoncepčnosti vizuálu. Chtěl bych nějak využít zákon překvapení a zaříznout druhou sérii. (23.12.2019)