Jeho dívka Pátek

Škoda, že jsem před časem viděl remake tohohle filmu Na titulní straně, takže mě nečekalo tolik překvapení. Těžko srovnávat zdejší hlavní duo, Cary Grant a Rosalind Russel, kteří se skvěle doplňují, s Lemmonem a Matthieuem; obě provedení jsou kvalitní, i když Jack Lemmon mě bavil asi o chlup víc a děj byl dotaženější. 70% (30.03.2010)

Až na to, že jim chybí páteř, jsou zdejší novináři celkem sympaťáci. Což neznamená, že by bylo lehké narazit mezi převažující mužskou částí osazenstva na někoho jiného než na podvodníky, zloděje, vrahy a ňoumy. Přítomnost jenom příležitostně vypočítavé ženské hrdinky je proto nesmírně příjemná a přejete si, aby Hildy nakonec učinila správné rozhodnutí a před stlaním postele dala přednost akčnější žurnalistice. Film v tomto ohledu nabízí pointu sice ne revoluční, ale poměrně uspokojující z pohledu obou pohlaví. Pravděpodobným záměrem tvůrců bylo odvést pozornost diváků od probíhající války, která je společně s jinými vážnými tématy zlehčována také přímo v dialozích. Scénář si na druhou stranu nedovoluje překráčet dobovou hranici vkusu a některé scény jsou pro vyvážení nevážného pojaty velmi seriózně. Hawks tohle „přepínání“ hravě zvládá a mistrovsky si přitom vypomáhá střihem. Místo hudby mu jako zvukový doplněk slouží samotná slova. Náhle utichnutí je jako zvážnění, dovede úplně pozměnit náladu. Jde-li o množství slov, His Girl Friday patří k filmům, u nichž divák neškolený v rychločtení nemá napoprvé šanci stíhat číst titulky i sledovat děj. Bonusem pro angličtináře je řada slovních vtípků zašifrovaných do již sdělením vtipných hlášek. Strhující tempo činí z His Girl Friday jasného kandidáta na nejlepší akční komedii všech dob. Přitom se odehrává v pár místnostech a záběry jsou povětšinou poměrně dlouhé. Něčeho takového si ale, unášeni proudem (vět), nemáte šanci všimnou. 90% Zajímavé komentáře: imf, mortak (07.09.2011)

Po pomalejším rozjezdu následuje zběsilý závěr, film je dobře vygradovaný. Nejvíce mě na něm bavily nekorektní a cynické narážky na dobový tisk, soudnictví a společnost vůbec, které byly občas tak ostré, až skoro nebyly vtipné. Vlastně to je to, co bych filmu vytkl - ačkoli komedie, moc se u něj nezasmějete. ,,Na titulní straně" sice neznám, ale zato znám skoro všechny ostatní filmy Billyho Wildera a právě jeho jsem chtěl dát za příklad toho, že se dá dělat konverzační komedie, která je cynická, svižná a zároveň tak neskutečně vtipná, že smíchy padáte ze židle (např. jeho Raz, dva, tři). U Jeho dívky Pátek se spíš jen sem tam pousmějete. (18.01.2012)

Skvěle bláznivá novinářská komedie s neuvěřitelným tempem. Cary byl prostě úžasný, s jeho příchodem na plátno padá jedna parádní hláška za druhou a ty jeho obličeje a výrazy, skvěle jsem se nasmála. Tradičně výborná Rosalind Russell a Ralph Bellamy opět v roli roztomilého ťulpáska (Carefree, The Awful Truth) doplňují zdatnou sestavu. Tohle byla opravdu konverzační komedie, protože bych asi nespočítala kolik slov padlo v deseti sekundách. :) Každopádně výborné! Oh, that will be nice! Yes, yes, a home with mother - in Albany too! :) (21.07.2011)

Na tenhle film, myslím, nejlíp sedí označení "uřvaný". Od začátku do konce se neustále někdo přeřvává, Cary Grant je se svým prodlužováním posledního slova každé věty nejen nepřirozený, ale i otravný a nesnesitelný, a ostatní postavy nejsou o moc lepší. Jediné, co si z tohohle filmu odnáším, je bolest hlavy a údiv nad tak vysokým hodnocením. (10.03.2010)